60 C 41/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 4 572 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dne 20. 6. 2021 cestovala dopravním prostředkem: tramvají - [anonymizována dvě slova], dne 28. 6. 2021 cestovala dopravním prostředkem: autobusem – [anonymizována dvě slova] a dne 30. 6. 2021 cestovala dopravním prostředkem: tramvají - [anonymizována dvě slova] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou Dopravním podnikem [anonymizováno] [obec], akciovou společností, v [obec] (dále jen DP) a uzavřela tak s ní 3x smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné ve výši 3 x 24 Kč. Žalovaná byla kontrolorem na místě vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 3 x 1 500 Kč. Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je státním příslušníkem cizího státu, konkrétně Bosny a Hercegoviny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (č. 207/1964 Sb.) neurčuje zvláštní jurisdikční pravidla pro danou věc, soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 7. 3. 2022, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 2 o. s. ř. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované do současné doby nijak reagováno. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování (zápisy o provedené přepravní kontrole; informace pro cestující; předžalobní upomínky s potvrzením o odeslání; výpis z obchodního rejstříku žalobkyně; smluvní přepravní podmínky žalobkyně platné; tarif pražské integrované dopravy) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaná dne 20. 6. 2021 cestovala tramvají [anonymizována dvě slova] v [obec], přičemž v [údaj o čase] hod. byla žalovaná kontrolována revizorem [anonymizováno], kdy se neprokázala žádným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná převzala. Žalovaná dne 28. 6. 2021 cestovala autobusem [anonymizována dvě slova] v [obec], přičemž v [údaj o čase] hod. byla žalovaná kontrolována revizorem [anonymizováno], kdy se neprokázala žádným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná převzala. Žalovaná dne 30. 6. 2021 cestovala tramvají [anonymizována dvě slova] v [obec], přičemž v [údaj o čase] hod. byla žalovaná kontrolována revizorem [anonymizováno], kdy se neprokázala žádným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná převzala. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení jízdného ve výši 3 x 24 Kč a přirážky k jízdnému. Pokud je do 15 dnů od uložení přirážky tato zaplacena, včetně jízdného, požaduje žalobkyně toliko přirážku ve výši 800 Kč, jinak 1 500 Kč. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a dále vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., Přepravní řád, a Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaná cestovala MHD v [obec], čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaná byla povinna zakoupit si jízdenku. Při kontrole revizorem [anonymizováno], kdy se žalovaná neprokázala žádným jízdním dokladem. Proto vznikla žalované povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce za jízdu dne 20. 6. 2021, 28. 6. 2021 a 30. 6. 2021 dlužné jízdné ve výši 3 x 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 3 x 1 500 Kč. Žalovaná svůj dluh dopravci neuhradila, proto má žalobkyně právo dle § 2550 o. z. a § 37 zák. č. 266/1994 Sb. na zaplacení žalované částky. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.