60 C 428/2021-48 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené z titulu smlouvy o poskytnutí zdravotní péče ze dne 11. 9. 2020, na základě které byla žalovanému poskytnuta dne 11. 9. a 12. 9. 2020. Poskytnutá zdravotní péče žalovanému byla vyfakturována fakturou [číslo] ze dne 15. 9. 2020, splatnou dne 15. 10. 2020, znějící na částku 2 656 Kč, a fakturou [číslo] ze dne 30. 9. 2020, splatnou dne 31. 10. 2020, znějící na částku 1 907 Kč. 2. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení. Žalovaná prostřednictvím své opatrovnice souhlasila. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání vyjádřila již ve svém žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 3. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 4. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 11. a 12. 9. 2020 zdravotní péči. Úhradu za tuto poskytnutou zdravotní péči žalobkyně vyfakturovala fakturou [číslo] ze dne 15. 9. 2020, splatnou dne 15. 10. 2020, znějící na částku 2 656 Kč, a fakturou [číslo] ze dne 30. 9. 2020, splatnou dne 31. 10. 2020, znějící na částku 1 907 Kč. Poskytnutá zdravotní péče nebyla kryta zdravotním pojištění. 5. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně. 6. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním občanem Moldavské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl.č. 95/1983 Sb.) otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Moldavská republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení dlužného pojistného a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když služby byly poskytnuty v České republice. Rozhodným právem je pak právo české, neboť v České republice je sídlo poskytovatele služby v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 7. Nárok žalobkyně soud posoudil podle § 2636 a násl. o. z. jako pohledávku z titulu zaplacení odměny za poskytnuté služby péče o zdraví. Výše platby byla žalobkyní stanovena v souladu s ceníkem pro samoplátce. Soud má tedy za to, že žalobkyně má vůči žalovanému nárok na žalované plnění. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Výrokem III. soud rozhodl tak, že opatrovnici žalovaného, která je advokátkou, přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci). Vzhledem k tomu, že soudem ustanovenou opatrovnicí byly v řízení vykonány 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření), náleží jí dle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty 4 563 Kč ve výši 1 000 Kč za každý z úkonů, tj. celkem odměna činí 2 000 Kč. Opatrovnici dále náleží částka 600 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (2 x režijní paušál à 300 Kč). Soud tak přiznal opatrovnici celkem 2 600 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů bude opatrovnici po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4. 11. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem byla odměna opatrovníka žalovaného a dále náklady na překlady písemností pro potřeby doručování do ciziny. Tyto náklady pak nese stát (shodně viz Putna, Mojmír. In: Drápal, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996.).