60 C 5/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 1 576 Kč z titulu uzavřené pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, konkrétně Citroën C4Cactus, [registrační značka]. Pojistné období bylo sjednáno v délce roční, přičemž datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 12. 7. 2018. Na základě této smlouvy vznikla žalované povinnost platit pojistné, přičemž první pojistné bylo sjednáno ve výši 14 802 Kč. Protože žalovaná pojistné řádně nehradila, došlo dne 16. 10. 2020 k zániku pojistné smlouvy. Žalobkyni tak náleží pojistné od 12. 7. 2020 do 16. 10. 2020, resp. s ohledem na ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, do 31. 10. 2020 ve výši 1 576 Kč. Dále žalobkyni náleží kapitalizovaný úrok prodlení ve výši 296 Kč vzniklý zákonnou sazbou ročně z částky 1 576 Kč od 17. 10. 2020 do 18. 11. 2021. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl.č. 95/1983 Sb.) otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Ruská federace sjednali zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení dlužného pojistného a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 10 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 24. 1. 2022. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na vydání EPR. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalobkyně v postavení pojistitele a žalovaná jako pojistník uzavřely pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Citroën, typ C4Cactus, r. z. [anonymizováno]. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s počátkem pojištění 12. 7. 2018, přičemž pojistné období bylo sjednáno jako roční a pojistné za první pojistné období činilo 14 802 Kč. Pojistné bylo splatné vždy první den příslušného pojistného období. Pojištění zaniklo dne 16. 10. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného, přičemž žalovaná neuhradila dlužné pojistné za období od 12. 7. 2020 do 16. 10. 2020. Žalobkyně zaslala žalované upomínku k zaplacení dlužného pojistného s vyrozuměním o možném zániku pojištění. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem: Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva dle § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb. a ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná pojistné z této smlouvy za žalované období řádně hradila. Žalobkyně má tedy v souladu s ust. § 2782 odst. 1 obč. zák. právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Žalobkyni vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž úrok byl kapitalizován, a to částkou 296 Kč, která odpovídá období ode dne 17. 10. 2020 do podání žaloby. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v souladu se shora popsanými listinnými důkazy vyhověl. Jelikož byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, přiznal jí soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 336 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (návrh na vydání EPR) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.