60 C 82/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním vozidla tovární zn. Land Rover, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále též jen„ vozidlo“) z úschovy, a to s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne 21. 7. 2019 se spol. [právnická osoba], [IČO] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl úplatný převod vlastnického práva k vozidlu. Po koupi vozidla předala žalobkyně vozidlo panu [jméno] [jméno], který měl pro žalobkyni zajistit jeho opravu. [jméno] [jméno] jej však místo opravy podvodně převedl na žalovaného, a to kupní smlouvou ze dne 23. 2. 2020, kdy jako prodávající byla uvedena spol. PFS GROUP. Vzhledem k tomu, že si vozidlo nárokovala jak žalobkyně, tak žalovaný, bylo vozidlo uloženo do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Žalovaný je státním občanem Německa, jedná se tedy o řízení s cizím prvkem, a proto se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). 4. V dané věci bylo soudem nařízeno jednání na den 23. 11. 2022. Žalovaný se bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil. Zástupce žalobkyně se na jednání dostavil. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Mezí společností [právnická osoba], [IČO] a [právnická osoba] s. r. o., [IČO] došlo k prodeji vozidla tovární zn. Land Rover, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (Zjištěno z faktury [číslo]). 7. Žalobkyně uzavřela dne 21. 7. 2019 se [právnická osoba] s. r. o., [IČO] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl úplatný převod vlastnického práva k vozidlu tovární zn. Land Rover, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (Zjištěno z kupní smlouvy ze dne 21. 7. 2019). 8. Dne 23. 2. 2020 byla mezi prodávajícím spol. [právnická osoba], [IČO] a kupujícím [celé jméno žalovaného], narozeným 19. 1. 1988, uzavřena neprávem kupní smlouva, a to dne 23. 2. 2020 (Zjištěno z kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2020). V osvědčení o registraci vozidla je jako vlastník vozidla uvedena žalobkyně. (Zjištěno z osvědčení o registraci vozidla). 9. Dne 24. 2. 2020 v 1:50 hodin byl na základě příkazu k odnětí věci vydaného dne 24. 2. 2020 policejním orgánem zastoupeným Místním oddělením Policie [část obce] po předchozím souhlasu státního zástupce Obvodního zastupitelství pro [část Prahy] vozidlo, včetně osvědčení o registraci vozidla a technického průkazu. (Zjištěno z protokolu o odnětí věci ze dne 24. 2. 2020). 10. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 12. Soud konstatuje, že posouzení vlastnického práva k vozidlu je v daném případě předběžnou otázkou, kterou je soud povinen zodpovědět předtím, než se začne zabývat samotnou podstatou věci, tj. zda souhlas žalovaného s vydáním úschovy nahradit či nikoliv. 13. Žalobkyně uzavřela podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) dne 21. 7. 2019 se spol. [právnická osoba], [IČO], platně a účinně kupní smlouvu (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem byl úplatný převod vlastnického práva k vozidlu. Vlastnické právo k vozidlu tak bylo okamžikem uzavření smlouvy převedeno na žalobkyni a následně bylo vozidlo předáno [jméno] [jméno], který měl pro žalobkyni zajistit opravu vozidla. 14. [jméno] [jméno] však místo opravy vozidla toto vozidlo převedl podvodně na žalovaného, a to neprávem uzavřenou kupní smlouvou ze dne 23. 2. 2020 údajně uzavřenou mezi [právnická osoba] s. r. o., [IČO] a žalovaným. V době uzavření této kupní smlouvy však již [právnická osoba] s. r. o., [IČO] nebyla vlastníkem vozidla a nemohla tak vlastnické právo k vozidlu na žalovaného převést. K tomu soud uvádí, že i v samotném osvědčení o registraci vozidla je jako vlastník vozidla uvedena žalobkyně. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně vlastnické právo k vozidlu převedla na třetí osobu. 15. V rámci posouzení předběžné otázky vlastnického práva k vozidlu dospěl soud k závěru, že vlastnické právo k vozidlu svědčí žalobkyni. 16. S ohledem na skutečnost, že vlastnické právo k vozidlu svědčí žalobkyni a že žalovaný nadále uplatňuje k vozidlu vlastnické právo a neudělil souhlas s vydáním vozidla žalobkyni, soud v souladu s § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, rozhodl tak, jak uvedeno v bodě I výroku tohoto rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 940 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 000 Kč ve výši 2 940 Kč.