38 C 119/2022-108 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 14. 9. 2021 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 13. 3. 2020 s žalovaným smlouvu o půjčce na refinancování [číslo] (dále také„ Smlouva“), v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 279 900 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splatit v 63 pravidelných měsíčních splátkách po 5 981 Kč. První splátka byla splatná dne 11. 4. 2020 a splatnost každé další splátky byla sjednána ke dni 11. dni v měsíci. Žalovaný však půjčku řádně a včas nesplácel, a proto vzniklo právnímu předchůdci žalobce dne 29. 10. 2020 právo na uhrazení celé dlužné částky. Současně žalobkyně uplatnila právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty, o čemž žalovaného informovala výzvou ze dne 30. 10. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovnici advokátku JUDr. [jméno] [příjmení]. Opatrovnice žalovaného navrhla žalobu zamítnout, neboť nebyla dostatečně prověřována úvěruschopnost žalovaného. 4. Žalobkyně při jednání k námitce opatrovnice žalovaného uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována, navíc se jednalo o zavedenou banku, která má sofistikované postupy. 5. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je slovenské státní příslušnosti, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. V dané věci je tak pravomoc rozhodovat dána českým soudům. 6. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 7. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 s účinností ke dni 14. 9. 2021 (viz obchodní rejstřík žalobkyně, rámcová smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Uvedené postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2021). 8. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 13. 3. 2020 s žalovaným Smlouvu o půjčce na refinancování [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 272 900 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,90 % p.a. Žalovaný měl povinnost splácet formou inkaso plateb ze svého účtu, a to v 63 pravidelných měsíčních splátkách po 5 572 Kč. Splatnost jednotlivých plateb byla sjednána ke dni 11. dni kalendářního měsíce. Poslední splátka byla sjednána ke dni 11. 6. 2025 (viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce na refinancování a její akceptace). Před poskytnutím půjčky byla ze strany právního předchůdce žalobkyně ověřena úvěruschopnost žalovaného splácet. Rozhodující kritéria byla posuzována zejména v následujících oblastech – tvrdá KO kritéria (aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce), informace z externích úvěrových registrů, schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu, vyhodnocení rizikových / anti-fraud kontrol, celkový skóring klienta. Právní předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným. Z těchto údajů bylo zjištěno, že je možné žalovanému půjčku poskytnout (viz protokoly o ověření úvěruschopnosti klienta vč. příloh). Součástí Smlouvy byly produktové obchodní podmínky, všeobecné obchodní podmínky Equa bank, sazebník Equa bank. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný svůj závazek neplnil, neboť poslední splátku uhradil dne 13. 7. 2020 (viz výpisy z účtu za období od únor až říjen 2022). Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění dlužné částky, a to ke dni 29. 10. 2020 (viz oznámení o zesplatnění ze dne 29. 10. 2020). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dne 6. 10. 2020 a následně žalobkyně žalovanému zaslala dne 18. 2. 2022 předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 18. 2. 2022, poslední výzva ze dne 6. 10. 2020, podací lístek ze dne 18. 2. 2022). 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 10. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 11. Aktivní legitimace žalobce ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobce postoupena. 12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o zápůjčce se tedy na ni vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 272 900 Kč, jíž se žalovaný zavázal splatit v 63měsíčních splátkách po 5 981 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena ke dni 11. 6. 2025. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný neunesl břemeno důkazní, když netvrdil ani neprokázal, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platil něčeho více, než tvrdila žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně vyúčtovaného kapitalizovaného úroku ve výši 7 645,40 Kč, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 259 452,43 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. K argumentu opatrovnice žalovaného, že nebyla před uzavřením Smlouvy o půjčce ověřována úvěruschopnost žalovaného, soud konstatuje, že z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně posuzována dostatečným způsobem, přičemž bylo zřejmé, že žalovaný je úvěruschopný. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 936 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 310 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 307 727,29 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast na jednání dne 30. 6. 2023) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve výši 1 200 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni úkony spočívající ve vyjádření ze dne 3. 5. 2023 a ze dne 21. 6. 2023, neboť dospěl k závěru, že právní zastoupení žalobkyně v této věci vyžalovalo pouze jednoduché úkony, bez nutnosti rozsáhlé právní argumentace nebo důkazního materiálu. Navíc s tím, že v této věci jde o typizovaný spor, jakých žalobkyně vede u zdejšího soudu mnoho a v nichž právní zástupce zastupuje žalobkyni pravidelně a v zásadě již zcela mechanicky. Soud proto předmětná podání žalobkyně považuje pouze za jednoduchá úkon bez nutnosti přiznání náhrady nákladů řízení. Ze shora uvedeného je dále s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 360 Kč ve výši 8 265,60 Kč. 15. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. Vzhledem k tomu, že soudem ustanovenou opatrovnicí byly v řízení vykonány 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 7. 6. 2023, účast na jednání dne 30. 6. 2023), náleží jí dle § 7 téže vyhlášky odměna za zastupování žalovaného ve výši 9 540 Kč za jede