38 C 352/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] (dále také„ Smlouva“) ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost měsíční splátky byla stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou vždy k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání revolvingového úvěru. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem částku ve výši 27 794,65 Kč Celkem tak na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil částku 21 271,35 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. Celková výše žalovaného nároku činí částku 11 732,72 Kč (neuhrazená jistina ve výši 9 975,72 Kč, poplatků ve výši 194 Kč, smluvních pokut ve výši 963 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je státním občanem Bulharské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum], přičemž žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí se staly úvěrové podmínky. Na základě Smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a za takto poskytnutý úvěr zaplatit úroky. Před poskytnutím úvěru byla ze strany žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalovaného (viz potvrzení o provedení bonity klienta). Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a to ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, ve výši minimálně 4 % z úvěrového rámce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % p.a. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla žalobkyně oprávněna žalovanému účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Vzhledem k prodlení byla smluvní pokuta účtována v celkové výši 963 Kč. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady na vymáhání dlužné částky (viz smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]; úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba]; příručka k Vaší půjčce). Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 21 271,35 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr načerpal celkem částku ve výši 27 794,65 Kč (viz výpis čerpání splátek a úhrad). Neboť žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, přistoupila žalobkyně ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Výzva byla žalovanému zaslána dne [datum] (viz výzva ke splacení celého úvěru ze dne [datum]; poštovní podací arch ze dne [datum]). Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne [datum]; poštovní podací arch ze dne [datum]). 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dál jen „o. z.“), přičemž žalovaný vystupoval mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem. ve výši 26,28 % p.a. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 963 Kč, přičemž nárok na takto vyúčtovanou smluvní pokutu vznikl žalobkyni na základě Smlouvy, podkapitoly 7.1. úvěrových podmínek a § 2048 an. o. z. Žalobkyně současně žalovanému vyúčtovala náklady za vymáhání ve výši 600 Kč, na který jí vznikl nárok dle Smlouvy a podkapitoly 7.1. úvěrových podmínek. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by na dlužnou částku uhradil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně kapitalizovaného úroku ve výši 1698,95 Kč vyúčtovaného za období od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 421,98 Kč za období od [datum] do [datum], úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 975,72 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 732,72 Kč od [datum] do zaplacení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.