43 C 200/2021-197 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu s 8,25% p.a. úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); ohledně zbývajících [částka] spolu s 8,25% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že smlouva o dělbě práce ze dne [datum] mezi žalobcem a žalovanou (pronajímatel), jejíž obsah v odůvodnění rozsudku popsal, byla uzavřena na dobu neurčitou od [číslo] do [datum], za žalovanou byla podepsána [jméno] [příjmení], byla opatřena razítkem restaurace [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo] a v jejím závěru je připsáno, že dne [datum] bylo zaplaceno [částka]. Podle příjmového dokladu žalované z [datum] přijal [jméno] [příjmení] od žalobce za pronájem - - smlouva o dělbě práce [příjmení] 2020, [anonymizováno] 2020 (covid) [částka] + [částka], celkem [částka]. Dne [datum] žalobce od smlouvy odstoupil a žádal o vrácení částky [částka] z důvodu předčasného ukončení [anonymizováno] trhů na [anonymizováno] dne [datum], když tato částka měla být podle ústní dohody použita na [anonymizováno] trhy, které se však nemohly konat. Emailovou komunikací z [číslo] a [datum] požadoval jednatel žalované po J. [příjmení] předložení smlouvy na stánky a jejich uskladnění. [jméno] [příjmení] uzavřel za žalovanou dne [datum] dodatek ke smlouvě o dělbě práce s dalším stánkařem [jméno] [příjmení], který při podpisu smlouvy z [datum] složil k rukám J. [příjmení] [částka] pro konání trhů v době od [datum] do [datum]; z důvodu covidových opatření měla být smlouva prodloužena na dobu od [datum] do [datum]. Společnost consulty.eu.s.r.o. potvrdila, že pro žalovanou zpracovává komplexní účetnictví včetně mezd a že J. [příjmení] nikdy nebyl zaměstnancem žalované, ale společnosti poskytoval služby, které fakturovala společnost [právnická osoba] Fakturou [číslo] ze dne [datum] [jméno] [příjmení] za [právnická osoba] s.r.o., [IČO], fakturoval žalované [částka] za poradenskou činnost od 1.1. do [datum]. Při podání vysvětlení na Policii ČR jednatel žalované vypověděl, že nechal stánky probíhat do doby, kdy byly ukončeny trhy ze strany MČ [obec a číslo] ukončeny. V době, kdy stánkaři požadovali vrácení peněz, zjistil, že do účetnictví restaurace byly vloženy menší částky, než které od stánkařů J. [příjmení] vybral; se stánkaři to neřešil. [příjmení] [příjmení], zaměstnána u žalované jako officer manager, při podání vysvětlení na Policii ČR mj. uvedla, že J. [příjmení] měl v restauraci pozici provozního, měl hlídat platby, zaměstnance a veškerý provoz restaurace. Usnesením Policie ČR OŘ policie [obec], místní oddělení [část obce], [číslo jednací] ze dne 19.10.2021, bylo odloženo podezření ze spáchání přečinu, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení] tím, že dne [datum] uzavřel smlouvu o dělbě práce s [celé jméno žalobce], přičemž měl zastupovat restauraci [právnická osoba] a na základě této pronajmout prostor před restaurací, kde se měly konat [anonymizováno] trhy v době od [datum] do [datum], za částku [částka] a dále měl za restauraci [právnická osoba] dne [datum] podepsat smlouvu o dělbě práce s [jméno] [příjmení] a na základě této pronajmout prostor před restaurací, kde se měly konat Velikonoční trhy v době od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], za částku [částka], neboť nejde o podezření z trestního činu a není na místě věc vyřídit jinak. 3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně s odkazem na § 430 odst. 2 o. z. k závěru, že žalovaná umožnila [jméno] [příjmení], byť nebyl jejím zaměstnancem, chovat se u ní tak, že u žalobce i dalších stánkařů vyvolal dojem, že je oprávněn za žalovanou jednat a žalobce z jeho chování mohl nabýt dojmu, že je J. [příjmení] oprávněn s ním za žalovanou uzavřít smlouvu na prodej ve stánku na Masopustních trzích (ta ani nemusela mít písemnou formu) a že byl také oprávněn od něho za to částku [částka] převzít. Žalobce i ostatní stánkaři si sice mohli v obchodním rejstříku ověřit, kdo je jednatelem žalované, tedy že jím [jméno] [příjmení] není, avšak tvrzením žalobce a výpověďmi svědků [příjmení] a [příjmení] bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] rozhodně vystupoval tak, že mohli nabýt dojmu, že se jedná o vedoucího nebo provozního restaurace, a to zejména když Masopustní trhy nebyly první, kterých se žalobce zúčastnil a Vánoční trhy proběhly v pořádku. Stánkaři měli v restauraci zajištěno zázemí, uskladněno některé zboží, mohli tam používat toalety a dostávali levnější obědy, elektřina pro stánky byla napojena z restaurace a byť nebylo zjištěno, že by manželé [příjmení] byli přítomni u předání peněz v kanceláři žalované, [jméno] [příjmení] sám při podání vysvětlení na Policii ČR uvedl, že osobně od žalobce na Masopustní trhy, které se měly konat od [číslo] do [datum], částku [částka] převzal v kanceláři restaurace, což také žalobci potvrdil, byť jsou na smlouvě i pokladním dokladu uvedena různá data ([datum] a [datum] (správně [datum] - pozn. odvolacího soudu)). Od [číslo] do [datum], kdy byly trhy ukončeny, žalobce či jím najaté osoby ve stánku prodávali. Žalobce následně od smlouvy odstoupil, ale když byly trhy zakázány, nastala i faktická nemožnost plnění. Jednatel žalované o existenci trhů a stánků věděl, byť od [jméno] [příjmení] neměl všechny informace a i když nebylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] částku [částka] žalované předal, může to být právně významné je ve vztahu mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] a nikoliv ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou. S odkazem na § 2991 odst. 1,2 o. z. proto žalobě vyhověl co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení (§ 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb.) a ohledně zbývajících [částka] (7 dní x [částka]) s příslušenstvím žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle poměrů úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). 4. Proti tomuto rozsudku, a to do vyhovujícího výroku o věci samé (I.) a výroku o nákladech řízení (III.), podala žalovaná včas blanketní odvolání a v jeho dodatečném odůvodnění namítala, soud prvního stupně klade jednostranně důraz a vyzdvihuje, že bylo prokázáno, že se [jméno] [příjmení] choval jako manažer restaurace a vánoční trhy proběhly, proto je žalovaná odpovědná za jeho chování a je povinna vrátit žalobci [částka], naopak ale pomíjí další skutečnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování a nedostatečně se vypořádal se všemi jejími tvrzeními. Žalobce v žalobě uvedl, že za přítomnosti svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení] předal částku [částka] [jméno] [příjmení] a poté za přítomnosti p. [příjmení] uložil tuto částku p. [příjmení] do trezoru v kanceláři žalované. Oba svědkové ale naopak uvedli, že nebyli u předání žádných peněz žalobcem. J. [příjmení] ani u podpisů žádných dokumentů a svědek [příjmení] navíc vypověděl, že bezprostředně po údajném předání peněz p. [příjmení] neobdržel žádný podepsaný dokument potvrzující předání peněz a že příjmový pokladní doklad z [datum] viděl až později a že je antidatovaný. Na smlouvě o dělbě práce je pak ručně připsáno, že částka [částka] byla zaplacena [datum]. Dále uvedla, že soud prvního stupně rozsudek opřel o § 430 odst. 2 o. z., nicméně toto zákonné ustanovení stanoví, že podnikatel odpovídá za jednání třetích osob uskutečněná v jeho provozovně. Je tudíž nutno prokázat, že [částka] bylo uhrazeno v její provozovně, což však prokázáno nebylo a navíc stánky nebyly v její provozovně, ale na veřejném prostranství. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno a soud měl žalobu zamítnout. Žalovaná v provozovně provozovala restauraci a ne prodej formou trhu ze stánků a proto se domnívá, že neodpovídá za jednání, které neodpovídá jejímu podnikání provozovanému v provozovně. Žalobcovo jednání je navíc zjevným zneužitím práva a jako takové podle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. V řízení také nebylo prokázáno, že by částka [částka] doputovala do její sféry, s čímž se však soud žádným způsobem nevypořádal. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změně tak, že se žaloba zamítá a žalobci bude uložena povinnost nahradit jí náklady řízení. 5. Žalobce ve svém písemném vyjádření uvedl pouze tolik, že se s napadeným rozsudkem ztotožňuje a žádá o jeho potvrzení. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro změnu ani zrušení odvoláním dotčené části napadeného rozsudku. 7. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s.