70 C 14/2023-35 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu po žalovaném domáhala zaplacení částky 34 756,28 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že s žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas byl celý úvěr dne [datum] zesplatněn, přičemž ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru částku 88 118,98 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 6. 2020 č.j. 19 C 23/2020-29 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni kromě jiného smluvní pokutu dle čl. 6 a 6.5. smlouvy ve výši 1 497 Kč a 13 746,72 Kč. Žalovaný do dne podání žaloby na smluvní pokutu neuhradil ničeho, a proto jej žalobkyně vyzvala k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 88 118,98 Kč za další období, a to od 23. 1. 2020 do 20. 10. 2022 v celkové výši 34 756,28 Kč. Žalovaný na smluvní pokutu nezaplatil ničeho, přestože byl dne [datum] předžalobně upomenut. 2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť v rámci uzavření úvěrové smlouvy nebyla prověřována bonita žalovaného. Žalovaný dále namítl, že smluvní pokuta již neplní zajišťovací funkci. Pohledávka je již dostatečně zajištěna stanoveným úrokem ve výši 35 % a stejně tak zákonným úrokem. Má tedy za to, že vyčíslená smluvní pokuta je nepřiměřená, zvláště pak kdy úvěr je již několikanásobně přeplacen. Navíc žalobkyně doručovala žalovanému výzvu k zaplacení na adresu trvalého pobytu, ačkoli žalobkyni bylo z exekučního řízení známo, že byl žalovaný dlouhodobě hospitalizován v nemocnici. 3. Ve věci samé soud provedl dokazování, na základě kterého, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal žalobkyni vrátit celkovou částku ve výši 187 200 Kč v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 6 240 Kč. Dle čl. 6 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,01 % denně z dlužné jistiny úvěru, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 8. 2019 (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum]). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 6. 2020 č.j. 19 C 23/2020-29 byla kromě jiného žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 103 961,72 Kč s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 77 680,54 Kč od 20. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 224 640 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 90 215 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení a dále povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 25 381,80 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V odůvodnění tohoto rozsudku, konkrétně pod bodem 6 je uvedeno, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisem z internetového bankovnictví a rovněž výpisem z registru Solus a NBKI. Smlouva tak byla posouzena jako platná, a proto soud kromě jistiny úvěru přiznal žalobkyni i nárok na příslušenství pohledávky vč. smluvní pokuty v celkové výši 15 243,72 Kč (rozsudek OS pro Prahu 4 dne 1.6.2020 čj. 19C 23/2020-29). Dopisem ze dne 20. 10. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení smluvní pokuty za období od 23. 1. 2020 do 20. 10. 2022 v celkové výši 34 756,28 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne odeslání této upomínky (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně kopie poštovního podacího archu z téhož dne). Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil na dluh z předmětné smlouvy o úvěru celkovou částku 206 021,50 Kč (klientská karta žalovaného). S ohledem na zdravotní stav žalovaného, kdy byl dlouhodobě hospitalizován v [anonymizována dvě slova] z důvodu prodělání mrtvice, byl již podán návrh na omezení jeho svéprávnosti a rovněž byly podány návrhy na odklad a zastavení exekuce, kdy již jednomu návrhu na odklad exekuce bylo vyhověno (návrhy na odklad exekuce a zastavení exekuce ze dne [datum] včetně výpisu z datové zprávy, kdy k návrhu byl přiložen rovněž návrh na úpravu svéprávnosti žalovaného, dále potvrzení o tom, že žalovaný nebyl schopen činit žádné administrativní úkony a lékařská zpráva z [anonymizována dvě slova] včetně doručenky ze dne [datum], usnesení exekutorského úřadu [obec] ze dne 19.9.2022 čj. 160 EX 1523/20-91). 5. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když návrh žalované na připojení spisu sp.zn. 30 C 402/2019 a sp.zn. 19 C 23/2020 pro nadbytečnost zamítl, zvláště pak, kdy ve věci vedené pod sp.zn. 30 C 402/2019 je předmětem odlišná úvěrová smlouva. 6. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V prvé řadě soud zkoumal, zda-li žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, přičemž dospěl k závěru, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 6. 2020 č.j. 19 C 23/2020-29, kdy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisem z internetového bankovnictví a rovněž výpisem z registru Solus a NBKI. 9. Dle § 122 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 10. Vzhledem k výše uvedenému soud zkoumal, zda uplatněná smluvní pokuta nepřesahuje maximální výši smluvní pokuty, jejíž zaplacení může žalobkyně dle § 122 odst. 2 a 3 zák. č. 257/2016 Sb. po žalovaném požadovat. Přestože žalobkyně byla během řízení poučena dle § 118a) o.s.ř., aby dotvrdila a doprokázala jakou částku žalovaný na smluvních pokutách již uhradil, žalobkyně pouze uvedla, že nebylo uhrazeno ničeho, avšak toto své tvrzení nikterak neprokázala. Sama žalobkyně uvedla, že z předložené klientské karty nelze najisto určit, na co konkrétně byla celková částka 206 021,50Kč uhrazená žalovaným započtena. S ohledem na shora uvedené tak nelze najisto určit, zda-li nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je ještě v limitu § 122 zák. č. 257/2016 Sb. či nikoli. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno. Navíc je třeba zdůraznit, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 100 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni z titulu předmětné smlouvy o úvěru již uhradil částku 206 021,50 Kč, tj. úvěr již více jak dvojnásobně přeplatil. Je tak zcela zřejmé, že jistina úvěru i příslušenství úvěru byly uhrazeny. Soud má tak za to, že i pokud by žalobkyně během jednání prokázala svá tv