15 C 24/2022-47 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 10. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jako dlužného vodného na základě smlouvy o dodávce vody č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 1. 2014, když žalobkyně dodala do odběrného místa , adresa, pitnou vodu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neuhradil vodné ve výši 40 146 Kč dle faktury splatné dne 7. 10. 2018. Žalovaný ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyni neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.3. Soud nařídil jednání na den 13. 11. 2024, přičemž předvolání k tomuto jednání bylo žalobkyni, resp. právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 15. 10. 2024, žalovanému bylo předvolání doručeno (fikcí do DS) dne 25. 10. 2024. Žalobkyně, resp. její právní zástupce zaslal soudu omluvu z jednání (na č.l. 42 spisu) a zároveň souhlasil, aby věc byla soudem projednána v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaný se bez omluvy k jednání soudu nedostavil, ač byl řádně a včas obeslán. Soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném, (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů.4. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 22. 1. 2014 smlouvu o dodávce vody č. , hodnota, pro doběrné místo , adresa, , kterou se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa vodu a odvádět odpadní vodu. Žalovaný se zavázal platit za služby cenu - vodné a stočné (prokázáno Smlouvou o dodávce vody č. , hodnota, ze dne 22. 1. 2014). Dne 20. 9. 2018 žalobkyně vystavila žalovanému fakturu č. , hodnota, na částku 40 146 Kč splatnou dne 7. 10. 2018 (prokázáno fakturou č. , hodnota, a přehledem plánovaných záloh). Žalobkyně žalovaného upomínala zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2021 vč. sledování zásilky , právnická osoba, ).5. V posuzovaném případě soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017 pod č. j. MSPH , spisová značka, -, právnická osoba, byl zjištěn úpadek žalovaného a z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024 pod č. j. MSPH , spisová značka, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud dále zjistil, že Městský soud v Praze mj. výrokem I. tohoto usnesení vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného, a dále výrokem VI. tohoto usnesení osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, dále soud osvobodil žalovanou od pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli. Osvobození pohledávek se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu.6. V daném případě se jedná o závazek žalovaného na úhradu vodného, spatnou až dne 7. 10. 2018. Nejedná se logicky o pohledávku, která mohla být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou pohledávky dle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění rozhodném (dále jen „IZ“). Jedná se o nový dluh žalovaného vzniklý až poté, co nastaly účinky rozhodnutí o úpadku spojené s oddlužením žalovaného a jako takový nepodléhá omezení podle § 109 odst. 1 písm. a) IZ, tudíž žalobkyně jako věřitelka nemohla být ani uspokojena z majetkové podstaty žalovaného. S ohledem na výše uvedené byla žaloba správně podána vůči žalovanému, neboť se nejedná o pohledávku, která měla být uplatněna v insolvenčním řízení přihláškou pohledávky a po zhodnocení dokazování pak soud shledal, že žalobní nárok žalobkyně je zcela důvodný. Účastníci uzavřeli smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod ve smyslu § 8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění rozhodném. Svůj smluvní závazek zaplatit vodné a stočné však žalovaný řádně a včas nesplnil, ač tak byl dle smlouvy povinen učinit, čímž se po uplynutí lhůty splatnosti dostal do prodlení.7. Tedy vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud určil nikoli standardní třídenní délku, nýbrž délku dvou měsíců od právní moci rozsudku, neboť soud vzal v úvahu především vysokou finanční částku, která je předmětem řízení. Na druhé straně soud zvažoval i ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby takto stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a nepřiměřenou (§ 160 o.s.ř.).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 784 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 606 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění rozhodném (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 40 146 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení zohlednil okolnosti uvedené v odst. 9. odůvodnění tohoto rozsudku a dále přihlédl k tomu, aby nebyla drobena vykonatelnost daného rozsudku, proto tedy stanovil lhůtu k plnění opět v délce dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 o.s.ř.), přičemž náhradu nákladů je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).