29 C 325/2024-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá na straně žalované zaplacení částky 98 300 Kč spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že strana žalovaná je vlastníkem vozidla SPZ , SPZ, (dále jen „vozidlo“). Dne , datum, provedla žalobkyně odtah vozidla a umístila jej na jím provozovaném parkovišti, o čemž byl sepsán protokol. Vůči straně žalované, která ani přes výzvu nic nezaplatila, žalobkyně požaduje náklady odtahu vozidla 1 900 Kč a dále parkovné za 1.-3. den parkování ve výši 250 Kč/den, za 4. – 180 den parkování 400 Kč/den a od 181. dne ve výši 50 Kč/den, celkem tedy 98 300 Kč. Vozidlo bylo prodáno za částku 7 000 Kč. Dlužnou částku strana žalovaná nezaplatila ani přes předžalobní výzvu.2. Strana žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Strana žalovaná je občanem Moldavska. Soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 38 odst. 3 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. 8. 1982; č. 95/1983 Sb.) („smlouva“), dle něhož platí, že (cit.) „K řízení ve věcech podle tohoto článku je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo události, zakládající nárok na náhradu škody. Poškozený může podat návrh také u soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště“, neboť strana žalovaná má evidované bydliště na Praze 4.4. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 38 odst. 1 smlouvy, dle něhož platí, že „Nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinností vyplývajících ze smluv a jiných právních úkonů, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo k události zakládající nárok na náhradu škody“, neboť k odtahu vozidla došlo na území České republiky.5. Na ústní jednání soudu konané dne , datum, se žádný z účastníků řízení bez omluvy nedostavil, soud proto rozhodl bez jejich přítomnosti.6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: žalobkyně byla zřízena na dobu neurčitou zřizovatelem hl. m. Praha jakožto příspěvková organizace, jejímž předmětem činnosti je dle čl. VI bodu 2.15 zřizovací listiny provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie hlavního města Prahy a policistů Policie ČR, včetně jejich hlídání a dle bodu 2.17 zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek hlavního města Prahy za odtah a parkovné motorových vozidel, a to dle Pravidel schválených Radou hlavního města Prahy (důkaz: zřizovací listina žalobkyně). Dle nařízení č. 2 z roku 2013 činí maximální cena za jeden nucený úplný odtah vozidla 1 900 Kč a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí i jen započatý den činí 250 Kč/den, od čtvrtého, Anonymizováno, dne za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště činí 400 Kč/den a od sto osmdesátého prvního dne činí 50 Kč/den (nařízení č. 2).7. Vlastníkem/provozovatelem vozidla je od , datum, strana žalovaná (výpis dat z registru silničních vozidel). Dne , datum, bylo žalobkyní vozidlo odtaženo proto, že vozidlo stálo déle než 6 měsíců na pozemní komunikace, ačkoli bylo technicky nezpůsobilé a ačkoli byla strana žalovaná k jeho odstranění 2x vyzývána (zápis Správy služeb hlavního města Prahy z , datum, , 2 ks fotografií, výzvy k odstranění vozidla z , datum, a , datum, , protokol o odtahu vozidla).8. Strana žalovaná si odtažené vozidlo přes výzvu vozidlo nevyzvedla, na základě rozhodnutí Úřadu MČ , adresa, ze dne , datum, tak bylo rozhodnuto o prodeji vozidla ve veřejné dražbě, k prodeji došlo příklepem dne , datum, za cenu 7 000 Kč (oznámení o možnosti vyzvednout si odstraněné vozidlo, žádost o vyvěšení písemnosti, oznámení o možnosti vyzvednout vozidlo z , datum, , rozhodnutí o prodeji vozidla v dražbě, potvrzení o udělení příklepu). Žalovaná žalobkyni neuhradila cenu odtahu vozidla 1 900 Kč a parkovné v celkové výši 103 400 Kč v délce 817 dnů. Žalobkyně vyzvala stranu žalovanou k uhrazení dlužné částky (výpočet maximální ceny odtahu a parkovného, výzva k úhradě dlužné částky z , datum, , doklady o odeslání zásilek). Strana žalovaná do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradila.9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: dle § 19 odst. 2 písm. h/ zák. č. 13/1997 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „ZPPK“), platí, že dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti a příslušenství a veřejně přístupné účelové komunikace s vozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou. Dle § 19d odst. 1 a 2 ZPPK platí, že vlastník pozemní komunikace, v případě veřejně přístupné účelové komunikace i obec, na jejímž území se daná veřejně přístupná účelová komunikace nachází, je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci a že (2) po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit. Dle § 19d odst. 1 a 2 ZPPK platí, že nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh osoby, která učinila výzvu podle odstavce 1, o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna jej prodat na náklady jeho provozovatele. § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně.10. Dle § 2953 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), platí, že z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.11. Soud věc posoudil takto: v řízení bylo prokázáno, že straně na základě předpisů žalobkyně vznikla povinnost straně žalované povinnost uhradit náklady spojené s odtahem vozidla v souladu s § 19 a § 19d ZPPK a dle nařízení č. 2 z roku 2013 v celkové výši 105 300 Kč, tedy cena za jeden nucený úplný odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a parkovné ve výši 103 400 Kč.12. Soud má však za to, že je nárok uplatněný žalobkyní je nepřiměřený vzhledem k zanedbatelné ceně vozidla ve výši 7 000 Kč, a že je tak na místě jej moderovat v souladu s § 2953 odst. 1 obč. zák, jak plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 546/2016 ze dne 27.9.2017 (sice se vztahovalo na předchozí právní úpravu, jež je ovšem podobná s tou dnešní, proto jsou jeho závěry stále aktuální) „V posuzované věci jde o specifický nárok, který se sice právně kvalifikuje analogicky jako náhrada škody (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ročník 2003, sv. 31, s. 149, pod č. 128), což zároveň zakládá oprávnění soudu použít tzv. moderaci, nejde nicméně o případ, kdy oprávněné osobě vzniká újma jako taková; spíše tedy jde o tzv. refundaci nákladů na odtah a umístění vozidla na odstavné ploše, přičemž prostředky plynoucí vlastníku komunikace či jím pověřenému subjektu mohou představovat zčásti i zdroj jeho příjmů. Má-li klasická náhrada škody reparovat způsobenou újmu, přičemž použití moderačního práva je výjimkou, která nastupuje výjimečně k odstranění tvrdosti, jíž by plná náhrada znamenala pro povinnou osobu, musí být u tohoto specifického nároku taková výjimka posuzována šířeji, neboť se