42 C 261/2024-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 12. 7. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 7 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala daný úvěr vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč a dále s dalšími poplatky a úroky. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované tak, že zjistila u žalované informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící ve společné domácnosti s žalovanou, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovanou majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovanou, čisté měsíční příjmy žalované jím uvedené, ověřené měsíční výdaje a další. Žalobkyně ověřila žalovanou v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru sankční seznamy a interní registry historie klienta. Žalobkyně ověřila žalovanou v rejstřících NRKI a BRKI a ověřila příjem žalované ve výši 33 172 Kč. Žalovaná nesplnila smluvní povinnosti, kdy splatnost nastala po odkladech žalované dne 13. 10. 2023. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na 17. 10. 2024 se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 26. 9. 2024. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 12. 7. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala, že tento úvěr splatí do 11. 8. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč a dalšími poplatky za konkrétní služby. Mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu v případě prodlení žalovaného (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru, autorizací ověření totožnosti, bankID výpisem, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, souhlasem se zpracováním osobních údajů). Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované skrz informace poskytnuté žalovanou a dle jejího zápisu ověřila měsíční příjem žalované jakožto částku 33 172 Kč (prokázáno výpisem o posouzení úvěruschopnosti, identifikovanými příjmy, obecnými principy posuzování a filozofie společnosti). Žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně částku ve výši 7 000 Kč (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou, podacím lístkem).4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč a ta se zavázala jej společně se s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč vrátit žalobkyni do 11. 8. 2023. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Mezi účastníky byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a distančním způsobem dle § 1820 a násl. o. z., uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Smlouvu o úvěru žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, pročež tato smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, je platná, neboť žalobkyně posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž bylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna tento úvěr splácet – žalobkyně nevycházela pouze z tvrzení poskytnutých ze strany žalované, ale vycházela taktéž z poměrně detailního hodnocení žalované podle doložených dokladů a informací z veřejných registrů. Žalovaná nesplnila smluvní povinnosti a ocitla se v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a též příslušenství (§ 513 o. z.).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 381,80 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), celkem tedy 900 Kč, tří náhrad hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem tedy 300 Kč, a jednadvacetiprocentní náhrady za daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za omluvu z jednání, neboť se nejedná o kvalifikované vyjádření ve věci samé.