42 C 275/2024-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že účastníci dne 3. 10. 2023 uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 7 500 Kč, a to s úroky a poplatky. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, když se dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 1. 2024, načež žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 6. 2024. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 31. 10. 2024 se nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena dne 5. 10. 2024 do vlastních rukou, přičemž toliko v den jednání informoval soud s tím, že má horečky a souhlasí s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění. Účastníci dne 3. 10. 2023 uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 7 500 Kč s tím, že RPSN činilo 435,03 % ročně a úrok činil celkově 90 000 Kč, a tedy dlužná částka představovala 140 000 Kč. Byly sjednány poplatky za upomínky (prokázáno smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru, předsmluvními informacemi, detailem pohybu platby 1 Kč). Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného (prokázáno posouzením úvěruschopnosti, předsmluvními informacemi). Žalobkyně poskytla žalovanému 50 000 Kč bezhotovostně (prokázáno detailem pohybu platby 50 000 Kč). Žalobkyně zaslala žalovanému upomínky (prokázáno upomínkami, screenshoty z e-mailu). Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 1. 2024, tj. se čtvrtkou splátkou (prokázáno smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru, tvrzení žalobkyně). Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 6. 2024 a zaslala žalovanému předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou, zesplatněním úvěru, podacím lístkem).4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit společně s poplatky a s úroky, celkem pak částku 140 000 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Smlouvu o úvěru žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, pročež tato smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Soud shledal uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, a to pro její očividný (zjevný) rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Za očividně rozporné s dobrými mravy lze označit ujednání o výši roční procentní sazby nákladů úvěru, která činí 435,03 %. Uvedené je zřejmé z toho, že žalovanému byl jako spotřebiteli poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný měl na daném úvěru splatit celkově částku 140 000 Kč, tedy téměř trojnásobek zapůjčené částky. Pokud nadto roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) přesáhne 100 %, má ji judikatura za nepřiměřenou i u nebankovních poskytovatelů, kteří poskytují úvěry za rizikovějších podmínek než banky, kdy soud zjistil z úřední činnosti, že výše RPSN u bankovních poskytovatelů dosahuje nejvýše 26 %, tedy trojnásobek činí 78 %, k tomu srov. závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005. Z toho plyne, že i poloviční RPSN než ta, která byla v předmětné smlouvě o úvěru sjednána, je v rozporu s dobrými mravy.9. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (viz rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, Anonymizováno, SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18).10. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Původní věřitelka jako poskytovatel úvěrů v pozici profesionála uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by původní věřitelka bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovanou neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z 10. 1. 2023, č. j. č. j. 35 Co 345/2022-56, či z 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99).11. Za této situace nelze než uzavřít, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, bod 32; také viz rozsudek z 26. 10. 2006, Mostaza Claro, C-168/05, bod 38).12. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.13. Původní věřitelka poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, avšak žalovaný vrátil toliko částku 22 500 Kč, k tomu viz tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2024, tj. se čtvrtou splátkou, z čehož jednoznačně plyne, že první tři splátky byly v pořádku zaplaceny. Žalovaný se tak s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bezdůvodně obohatil na úkor původní věřitelky, a je tedy povinen dle § 2991 a násl. o. z. žalobkyni částku 27 500 Kč vrátit z tohoto titulu. Žalovaný se tím, že částku nevrátil dostal do prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyně má proto právo na příslušenství dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co do této části tak bylo ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověno žalobě.14. S ohledem na vše uvedené byla co do zbytku, tj. co do nároku na zaplacení částky 22 500 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 22 500 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení a částky 1 000 Kč, žaloba zamítnuta ve výroku II. tohoto rozsudku.15. O náhradě