29 C 230/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 16 556,60 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „věřitel“) uzavřela dne , datum, se stranou žalovanou smlouvu o půjčce, na jejímž základě jí půjčila částku 20 000 Kč, kterou se zavázala splatit v 53týdenních splátkách spolu s poplatkem ve výši 13 920 Kč (dále jen „smlouva“. Žalovaná půjčku nesplatila řádně a včas, když uhradila toliko částku 5 840 Kč. Věřitel smlouvou o postoupení pohledávek postoupil pohledávku za stranu žalovanou na žalobkyni, o čemž byla strana žalovaná informována.2. Strana žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Strana žalovaná má občanství Slovenska. Soud proto určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaní měli v době poskytnutí úvěru bydliště na Praze 4“, neboť strana žalovaná má bydliště na Praze 4.4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť věřitel si se žalovanou jako rozhodné zvolili české právo ve smlouvě.5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené v bodě 1 tohoto rozsudku, a proto na něj odkazuje (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek se seznamem, oznámení postoupení, potvrzení o úhradě, smlouva, předžalobní výzva s dokladem o odeslání). Dále zjistil, že dle čl. 1 smluvních podmínek činila výše RPSN u půjčky, kterou zákazník splácí 53 týdnů, 206,8 % ze zapůjčené částky a že skutečný roční úrok odpovídal 68,6%. V době poskytnutí půjčky odpovídala běžná roční úroková sazba 13,7% (důkazy: smlouva, statistika ČNB)“.6. Soud posoudil výše uvedený skutkový stav po právní stránce následovně: dle § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o.z.“), aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „s.o.z.“). Dle § 1879 a násl. o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je tedy dána, neboť pohledávka na ni byla z její právní předchůdkyně č. 2 postoupena s účinností k 24. 8. 2018 (tedy již za účinnosti o. z.).7. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se tedy na předmětnou smlouvu dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje také zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.8. Dle § 39 s.o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle § 41 s.o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Dle § 451 odst. 1 s.o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 457 s.o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Dle 658 odst. 1 s.o.z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.9. Soud vyhodnotil předmětnou smlouvu o půjčce jako absolutně neplatnou. Důvodem, způsobujícím absolutní neplatnost smlouvy jako celku, je dle názoru soudu nastavená smluvní úroková sazba, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Ujednání smlouvy o souhrnném poplatku ve výši 13 920 Kč fakticky představuje ujednání o úroku dle § 658 odst. 1 s.o.z. ve výši 68,6 % ročně, jak patrno z délky splácení tvořené 53 týdenními splátkami. Takto nastavená výše úrokové sazby je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (viz § 39 s. o. z., kdy k neplatnosti právního úkonu příčícímu se dobrým mravům soud přihlíží i bez návrhu; v takovém případě se tedy jedná o úkon absolutně neplatný, kdy se jeho neplatnosti není nutno dovolat ve smyslu § 40a s.o.z.). Úroková sazba vyplývající z předmětné smlouvy je na úrovni více jak pětinásobku běžné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase [úroková sazba z nových spotřebitelských úvěrů dosáhla v listopadu 2008 výše 13,7 % (zjištěno z Klientských úrokových sazeb: Úroková sazba z nových spotřebitelských úvěru, míra v % - časové řady ARAD ČNB)].10. Úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy již v případě, že dosahuje téměř čtyřnásobku obvyklé bankovní úrokové sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004). Úroková sazba může být také za určitých podmínek shledána nemravnou i v případě, jestliže je sjednána na úrovni dvou či třínásobku obvyklé bankovní sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Více než pětinásobek obvyklé bankovní úrokové sazby se tedy v kontextu uvedených judikaturních závěrů v tomto případě jeví jako zcela očividně rozporný s dobrými mravy.11. Příslušné ujednání o úroku tedy dle názoru soudu nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež soud dospěl k závěru, že v tomto případě je smluvní ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce.12. Soud má za to, že sazba sjednaného souhrnného poplatku, který fakticky představuje skrytý úrok z jistiny, je natolik vysoká, že se v tomto ohledu jedná o ujednání příčící se dobrým mravům, způsobující neplatnost smlouvy o půjčce jako celku. V daném případě si tak mají strany sporu vrátit to, co bylo plněno (podle pravidel bezdůvodného obohacení). Žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, z níž již žalovaná vrátila částku 5 840 Kč. Soud tedy žalované uložil povinnost, aby žalobkyni, na kterou dluh přešel, vrátila dosud neuhrazenou část jejího bezdůvodného obohacení ve výši 14 160 (viz ust. § 451 a § 457 s.o.z.), a to spolu s požadovanými úroky.13. U splatnosti pohledávky soud vycházel z toho, že půjčka měla být splacena do 3.12.2009, přiznal tedy žalobkyni úrok z prodlení od 4.12.209 a tento do 30.6.2025 zkapitalizoval ve výši ve výši 19 234,85 Kč a dále jej přiznal od 1.7.2025 do zaplacení ve výši dle §517 odst. 2 s. o. z. účinného do 31. 12. 2013 s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 691,44 Kč, přičemž tato částka představuje 71,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,52 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 556,60 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci vč. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 1 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu (vyjádření, účast na jednání) ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 960 Kč ve výši 1 251,60 Kč.