17 C 24/2020-70 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 10. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 150 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě zřizovací listiny je oprávněn [územní celek] k odstraňování silničních vozidel (dále jen„ vozidlo“) a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Dne 4.11.2019 provedl žalobce odtah motorového vozidla [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobcem. Žalobce se pokusil písemně kontaktovat žalovaného, když mu zasílal oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, informoval ho o částce za odtah a jejím navyšování za každý další den parkování vozidla na parkovišti žalobce a vyzýval jej k úhradě částky za odtah a parkovné dle příslušného nařízení [územní celek] Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobce stanoví příslušné nařízení [územní celek] v platném znění. Žalovaný dosud za provedený odtah a parkovné dosud ničeho neuhradil. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky tedy činí 2 150 Kč. 2. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 8. 12. 2020, k němuž se žalobce omluvil a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, přičemž vycházel z obsahu spisu (ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaný u ústního jednání uvedl, že dluhu si je vědom a hodlá jej uhradit. Po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu: 3. Žalobce je příspěvkovou organizací zřízenou [územní celek], která je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání (prokázáno zřizovací listinou žalobkyně ze dne 1.3.2016). Dne 4. 11. 2019 provedl žalobce na základě rozhodnutí Policie ČR odtah vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný, na odstavné parkoviště provozované žalobcem (prokázáno protokolem o odtahu vozidla [číslo] ze dne 4. 11. 2019 a kartou vozidla [anonymizováno] ze dne 13. 8. 2012). Žalovaný si předmětné vozidlo z odtahového parkoviště provozovaného žalobcem dne 4. 11. 2019 (tj. téhož dne, kdy bylo odtaženo) vyzvedl, přičemž současně prohlásil, že je uživatelem odtaženého vozidla (prokázáno čestným prohlášením o vyzvednutí vozidla ze dne 4. 12. 2019 oznámením o odtahu vozidla a výzvou k převzetí vozidla ze dne 13.12.2016 s dodejkou). Za provedený odtah vozidla a parkování na odstavném parkovišti žalobcem žalovanému ke dni podání žaloby dluží částku ve výši 2 150 Kč, a to na základě nařízení Hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, dle něhož činí maximální cena za nucený odtah vozidla 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí i jen započatý den 250 Kč za den, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč za den a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč za den, tj. v daném případě částka 1 900 Kč za odtah vozidla a částka 250 Kč za jeden započatý den služby parkovišť určených ke střežení odtažených vozidel (prokázáno nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti účinným ke dni 1.4.2013). Žalovaný nesporuje, že žalobci ničeho neuhradil, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy k plnění (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 9.1.2020 s dodejkou). 4. Podle ust. § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), dále jen„ zák. č. 361/2000 Sb.“), je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 5. Na základě shora uvedených skutečností ve spojení s výše citovaným ustanovením zák. č. 361/2000 Sb. dospěl soud k závěru, že žalobkyně v rámci své činnosti vykonávané na základě zřizovací listiny [územní celek] a v souladu s ust. § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), provedla odtah shora specifikovaného osobního motorového vozidla žalované na jím provozované odstavné parkoviště. Skutečnost, že žalovaný je provozovatelem odtaženého vozidla byla prokázáno kartou odtaženého vozidla, jakož čestným prohlášením žalovaného. Nadto žalovaný svůj dluh uznal. 6. Jak je zřejmé z ust. § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., náklady vzniklé v souvislosti s odstraněním předmětného vozidla z pozemní komunikace, tedy náklady na odtah vozidla a případně na parkovné po dobu parkování vozidla na odstavném parkovišti ve výši stanovené v nařízení [územní celek] [číslo] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, je povinen uhradit provozovatel vozidla. Provozovatelem silničního vozidla se přitom rozumí osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba (ust. § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Žalovaný jako provozovatel předmětného vozidla dosud neuhradil žalobci cenu za odtah svého vozidla ve výši 1 900 Kč a cenu za služby parkovišť určených ke střežení vozidel ve výši 250 Kč za parkování jejího vozidla po dobu od 4. 11. 2019, proto soud shledal žalobu důvodnou, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalobci byla v řízení plně úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících z nákladů na soudní poplatek v částce 1 000 Kč, dále dvou náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) (výzva k úhradě a návrh na zahájení řízení) a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (neboť z úřední činnosti soudu je známo, že žaloby podávané žalobcem v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, vymezením dlužného období a výší dlužné, kdy jde fakticky pouze o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce) a jedné náhrady hotových výdajů po 300 Kč za úkon ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (podání vyjádření ze dne 3. 11. 2020), neboť žalobce není v řízení zastoupen advokátem. Náklady řízení žalobce tak po připočtení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč činí celkem 1 500 Kč ([číslo] + 2x100 + 300). 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.