16 C 289/2020-55 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Manželka [celé jméno žalobkyně] se návrhem podaným dne [datum] k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 domáhala rozvodu manželství s manželem [celé jméno žalovaného], a to s tím, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno před více než 47 lety. Ve vztahu manželů docházelo k vážným problémům, jejichž příčinou bylo zejména vzájemné neporozumění a rozdílné názory. Tato situace vedla k tomu, že se žalobkyně v roce 2002 od žalovaného odstěhovala. Od té doby nevede žalobkyně s žalovaným manželské a rodinné společenství a manželství účastníků řízení tak již více než 18 let neplní svoji funkci, soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 2. Manžel ve svém vyjádření a dále i při jednání soudu dne [datum] uvedl, že s rozvodem nesouhlasí a k návrhu manželky se nepřipojuje. Manžel nesouhlasí s tvrzením manželky, že ve vztahu manželů docházelo k vážným problémům, jejichž příčinou bylo zejména vzájemné neporozumění a rozdílné názory, a to už v době před rokem 2002. Popírá, že jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželka se v roce 2002 od manžela neodstěhovala, tím méně z důvodu, že by manželství bylo rozvráceno, ale proto, aby se osobně starala o svou nemocnou matku [jméno] [příjmení] v jejím bytě. [příjmení] [příjmení] zemřela dne [datum], přičemž manželé byli ve shodě, že manželka bude mít trvalé bydliště v bytě manželů, ale zdržovat se bude v družstevním bytě, který zdědila po své matce, neboť jeho neužívání by mohlo zapříčinit ztrátu jeho nájmu. Od té doby manželka bydlela současně ve dvou bytech. Zaprvé v bytě v [obec a číslo], [ulice a číslo], který spolu s manželem privatizovala, měla v něm část svých osobních věcí, má v něm dosud své trvalé bydliště a místo svého podnikání, na adresu tohoto bytu si nechává doručovat svou adresu, kterou manžel přebírá a předává manželce, před domem měla vyhrazené parkovací stání pro osobní vůz a donedávna měla na [obec a číslo] parkovací oprávnění pro rezidenty. Za druhé, v družstevním bytě v [obec a číslo], [anonymizováno] [číslo], který v roce 2017 prodala a z výtěžku zakoupila řadový dům v [anonymizováno], [ulice a číslo]. V souvislosti s prodejem tohoto bytu v [obec a číslo] a zakoupením domu v [anonymizováno] navrhla manželovi faktické vypořádání jejich společného jmění. Manželka tedy v roce 2002 neopustila rodinnou domácnost manželů. Manželé spolu tvořili manželské společenství, žili v uvedeném, mezi nimi dohodnutém modu vivendi s tím, že každý z nich ponese ze svých příjmů náklady na provoz a údržbu jednoho z bytů – manžel bytu v [obec a číslo], [ulice a číslo], a manželka bytu v [obec a číslo], [anonymizováno] [číslo]. Vzájemně se podporovali, normálně stýkali a trávili spolu dovolené společně s rodinou jejich dcery. Manžel rovněž trávil volný čas na chatě u [anonymizována dvě slova], kterou manželka získala darem od svých rodičů, a podílel se na její údržbě. Jejich manželství plnilo po celou dobu svou funkci. Manžel se domnívá, že k odcizení ze strany manželky došlo až v posledních několika letech, kdy se nepohodla s členy rodiny své dcery, konkrétně s babičkou svých vnuků paní [jméno] [příjmení] a otcem svých vnuků [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dalším důvodem odcizení manželů spatřuje manžel v tom, že v roce 2017 odmítl návrh manželky na faktické vypořádání jejich společného jmění, které mělo spočívat v tom, že manželce vyplatí vypořádací podíl, aby získal byt v [obec a číslo], [ulice a číslo], do svého výlučného vlastnictví, nebo že tento byt prodají a výtěžek si rozdělí. Přestože spolu manželé v posledních letech nekomunikují tak jako dříve, snaží se manžel o opětovné sjednocení rodiny. 3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a výslechy obou manželů. Navrhl-li manžel doplnit dokazování dotazem na Úřad městské části [obec a číslo], od kdy, do kdy, si manželka platila, či platí, parkovací stání na [obec a číslo], a dále výslechem dcery manželů [celé jméno žalobkyně] k tomu, jak probíhalo soužití manželů v posledních letech, těmto důkazním návrhům soud jako nadbytečným a nehospodárným nevyhověl, neboť závěr o trvalému, hlubokému a nenapravitelnému rozvratu manželství lze učinit již na základě výpovědi obou manželů. Po zhodnocení všech provedených důkazů, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že návrh na rozvod manželství byl podán důvodně. 4. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před Úřadem městské části [obec a číslo]. Z manželství se narodila jedna, ke dni podání návrhu na rozvod manželství již zletilá dcera. Jak vyplynulo z výpovědi obou manželů, jejich manželství bylo skutečně funkční jen po dobu dětství dcery [jméno], narozené [datum], když pouze po toto období manželé spolu skutečně trávili i volný čas, jezdili na dovolenou a výlety a společně hospodařili dohodnutým způsobem. Mezi účastníky je nesporné, že jejich intimní soužití bylo ukončeno koncem sedmdesátých let. Vedení společné domácnosti pak bylo dle soudu prokazatelně ukončeno minimálně v roce 2002, kdy se manželka odstěhovala do bytu své matky a do společného bytu manželů se již nikdy nevrátila. Z výpovědi obou manželů je zřejmé, že každý z manželů od té doby hospodaří zcela samostatně a veškeré své potřeby výhradně hradí ze svých výlučných finančních prostředků, a to včetně veškerých potřeb souvisejících z jejich samostatným bydlením. Námitka manžela, že i v takovém způsobu soužití lze spatřovat s ohledem na dohodu manželů vedení společné domácnosti, nikterak neobstojí, neboť život vedený oběma manžely po roce 2002 je zcela samostatný, oddělený od soužití s druhým z manželů, a žádné prvky vedení rodinné domácnosti v něm shledat nelze. Navíc je mezi účastníky nesporné, že manželka prodala byt zděděný po své matce a z výtěžku zakoupila řadový dům v [anonymizováno], který nadále – opět bez svého manžela – sama obývá; od bytu, ve kterém bydlela se svým manželem do roku 2002, nemá manželka klíče a ani o tyto klíče, jak vypověděl manžel, neprojevila žádný zájem. Mezi účastníky není sporu o tom, že po dobu posledních několika let spolu manželé vůbec nekomunikují a nikterak se nestýkají, když zejména ze strany manželky není o jakýkoliv kontakt s manželem sebemenší zájem. Jak vyplynulo z výpovědi obou manželů, důvodem pro ukončení veškeré komunikace mezi manžely byl konflikt manželky s rodinou, zejména pak babičkou svých vnuků paní [jméno] [příjmení] a otcem svých vnuků [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Pokud se manželé sporadicky vídali před tímto konfliktem, je z jejich výpovědí zřejmé, že se vždy jednalo o akce pořádané v souvislosti se širší rodinou (pobyt na chatě manželky, oslavy kulatých narozenin manželů), zejména pak s ohledem na zájmy vnuků. Z výpovědi manželky poté dále vyplynulo, že k manželovi nemá žádný citový vztah, přičemž obnovení manželského soužití reálné není. Manžel v této souvislosti vypověděl, že citový vztah má k manželce stále, nicméně i on má za to, že ze strany manželky není obnovení manželského soužití možné; pokud on se snažil, k ničemu to nevedlo. Manžel spatřuje ukončení funkčního soužití manželů v odlišných názorech manželů. Odlišné názory manželů nesporovala ani manželka, poukazovala pak dále na tu skutečnost, že manžel upřednostňoval alkohol a kamarády před vlastní rodinou. 5. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 6. V daném případě má soud z výše uvedeného provedeného dokazování za prokázané, že z manželství účastníků se narodila jedna již zletilá dcera. Soud se poté dále zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 o.z. Z výše uvedeného provedeného dokazování má soud za prokázané, že účastníci spolu intimně nežijí po dobu delší než 40 let a společně nehospodaří po dobu skoro 20 let, po kterou sporu již ani nebydlí. Po odstěhování se manželky do bytu své matky spolu manželé trávili volný čas jen za účasti širší rodiny, zejména pak dcery a vnoučat, jinak se nijak nestýkali. Před několika lety došlo k rodinnému konfliktu, kdy došlo zejména ze strany manželky k ukončení jakékoliv komunikace mezi manžely. Z uvedeného tedy vyplývá, že manželé spolu nebydlí, nevedou společnou domácnost a intimně se nestýkají již několik desítek let, přičemž v období posledních několika let spolu ani nijak nekomunikují. Za této situace je dle soudu zcela prokázáno, že došlo k hlubokému, trvalému a nenapravitelnému rozvratu manželství a nelze již očekávat jeho obnovení. Obnovení manželského soužití ostatně manželka zcela odmítla a i manžel ve své výpovědi připustil, že ze strany manželky není obnovení manžels