4 C 147/2019-112 — Obvodní soud pro Prahu 5

Předmětem řízení je snížení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému a zrušení vyživovací povinnosti od 1. 7. 2019, kterého se žalobce domáhá s tím, že žalovaný nabyl zletilosti dne 26. 11. 2018 a v roce 2019 ukončil studium na střední škole maturitní zkouškou. Žalovaný žalobci nesdělil, že by byl přijat na navazující studium na další škole. Částečným rozsudkem může být rozhodnuto o části nároku, o nároku jen jednoho ze žalobců, o nároku uplatněném vůči jednomu ze žalovaných, o vzájemné žalobě, nebo o jedné z více věcí spojených ke společnému řízení, jak je tomu v projednávané věci. Částečný rozsudek předpokládá možnost jednoznačně určité a od zbytku řízení oddělitelné části předmětu řízení, kterou je na rozdíl od zbytku předmětu řízení možno ihned konečně rozhodnout (Hrnčiřík, Vít. § 152 In: Svoboda, Karel, Smolík, Petr, Levý, Jiří, Šínová, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 633.). Vzhledem k uvedenému soud rozhodl částečným rozsudkem dle § 152 odst. 2 o. s. ř. o zrušení vyživovací povinnosti. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobci byla naposledy uložena vyživovací povinnost ve výši 2 200 Kč měsíčně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 3. 2015, č.j. 50 P 102/2010-133, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 4. 2015, č.j. 50 P 102/2010-142, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č.j. 17 Co 266/2015-178. Žalovaný ukončil střední školu v roce 2019 a pokračoval ve studiu na [název školy] v [obec], [fakulta]. Studium trvalo od 17. 6. 2019 a skončilo ke dni 6. 4. 2020. Trvání studia na vysoké škole žalovaný doložil potvrzením o průběhu studia a potvrzením o ukončení studia. V dalším studiu žalovaný nepokračoval. Dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit. Vzhledem k tomu, že žalovaný ukončil studium na vysoké škole dne 6. 4. 2019, od té doby již nestuduje a sám netvrdí ani neprokazuje žádnou jinou objektivní překážku, která by mu znemožňovala sebe samého živit, dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalobce jakožto otce žalovaného skončila ke dni ukončení studia, tedy ke dni 6. 4. 2019. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl podle ust. § 911 o. z. a contrario tak, že se vyživovací povinnost ruší. O snížení výživného a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé. Odůvodnění tohoto usnesení odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.