7 C 55/2020-32 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 43 210 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu na pronájem bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného], o velikosti 2 + kk. Žalovaný neuhradil žalobkyni nájemné za měsíc říjen až prosinec 2019 a část za měsíc leden 2020. Dne 13.1.2020 uznal žalovaný svůj dluh za žalobkyní ve výši 47 710 Kč. Žalovaný uhradil částku 4 500 Kč. Dne 11.8.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Na toto žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil. Žalovaný se meritorně nevyjádřil. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů: Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným nájemní smlouvu na pronájem bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného], o velikosti 2 + kk za měsíční nájemné ve výši 15 000 Kč a 1 000 Kč jako zálohou na služby spojené s užíváním bytu (prokázáno nájemní smlouvou ze dne [datum]). žalovaný předal žalobkyni byt dne 13.1.2020, přičemž uvedl že vzniklý dluh ve výši 47 710 Kč uznává (prokázáno předávacím protokole k bytu vč. dodatku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou vč. podacího lístku). Všechny v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle ust. § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že jsou plně věrohodné, nikterak si neodporují, naopak se navzájem doplňují a dohromady přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového stavu. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí prokázán s dostatečnou mírou jistoty. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného], o velikosti 2 + kk za měsíční nájemné ve výši 15 000 Kč a 1 000 Kč jako zálohou na služby spojené s užíváním bytu dle § 2235 a násl. oz. Žalovaný nehradil dohodnuté nájemné a ke dni 13.1.2020 uznal svůj dluh za žalobkyní dle § 2053 oz. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrok II. o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 361 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 161 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůty ke splnění povinnosti byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal důvod pro jejich prodloužení.