Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 2235 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 2235 občanského zákoníku stanoví, že u nájmu bytu nebo domu určeného k bydlení nelze sjednat ujednání, která by zkracovala práva nájemce daná zákonem, a zároveň vymezuje, kdy se tato pravidla nepoužijí.
§ 2235 Základní ustanovení
(1) Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.
(2) Ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí, přenechává-li pronajímatel nájemci byt nebo dům k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu.
Paragraf 2235 občanského zákoníku stanoví, že u nájmu bytu nebo domu určeného k bydlení nelze sjednat ujednání, která by zkracovala práva nájemce daná zákonem, a zároveň vymezuje, kdy se tato pravidla nepoužijí.
Co to znamená v praxi
Pokud si pronajímatel a nájemce sjednají v nájemní smlouvě ujednání, které by nájemce znevýhodňovalo oproti zákonným ustanovením o nájmu bytu, k takovému ujednání se nepřihlíží. To znamená, že je neplatné a platí místo něj zákonná úprava.
Tato ochrana nájemce se týká pouze nájmu bytu nebo domu, který slouží k zajištění bytových potřeb nájemce a jeho domácnosti.
Pravidla o nájmu bytu a ochraně nájemce se nepoužijí, pokud je byt nebo dům pronajat k rekreaci nebo k jinému zjevně krátkodobému účelu.
Na co si dát pozor
Pronajímatel nemůže v nájemní smlouvě omezit práva nájemce, která jsou stanovena v pododdílu o nájmu bytu a domu.
Je důležité rozlišovat mezi nájmem k bydlení a nájmem k rekreaci nebo jinému krátkodobému účelu, neboť pro ně platí odlišná pravidla.