16 C 332/2024-51 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Navrhovatelé (dále také „osvojitelé“) podali dne 24. 10. 2024 ke zdejšímu soudu návrh na osvojení , Jméno osvojence A, , narozené , Datum narození osvojence A, (dále také „osvojenec“), a to s tím, že o osvojence pečovali v rámci pěstounské péče již od 5 let jejího věku do její zletilosti. V důsledku této péče se mezi nimi vytvořil vztah obdobný vztahu rodiče a dítěte a tento vztah je i nadále udržován. Se svými biologickými rodiči osvojenec neudržuje žádné rodinné ani jiné vazby, není s nimi v žádném kontaktu.2. , Jméno osvojence A, uvedla již v rámci samotného návrhu osvojitelů, dále pak i při jednání soudu dne 31. 7. 2025, že se k podanému návrhu připojuje a s tímto návrhem souhlasí.3. Svůj souhlas s osvojením , Jméno osvojence A, sdělily prostřednictvím ustanoveného opatrovníka rovněž její dosud nezletilé děti , Jméno osvojence B, a , Jméno osvojence C, .4. Biologičtí rodiče , Jméno osvojence A, se ve věci nevyjádřili. K nařízenému jednání soudu dne 30. 9. 2025 se tito bez omluvy nedostavili, ač řádně a včas obesláni.5. Žádné návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky vzneseny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.6. Podle ustanovení § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.7. Podle ustanovení § 803 před středníkem o.z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let.8. Podle ustanovení § 846 o.z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.9. Podle ustanovení § 847 odst.1 o.z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odst.2 uvedeného ustanovení zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst.3 uvedeného ustanovení ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.10. Podle ustanovení § 851 odst.2 o.z. trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny.11. V řízení bylo nebylo nijak sporováno, že navrhovatelé – manželé , jméno FO, a , Jméno navrhovatele B, pečovali o osvojovanou , Jméno osvojence A, jako o vlastní od 5 let jejího věku, a to až do její s zletilosti. Osvojení osvojované zletilé osoby navrhovateli je tak možné v souladu s ustanovením § 847 odst. 1 písm. c) o.z. Souhlas s tímto osvojením výslovně projevily nejen samotná osvojovaná , Jméno osvojence A, , ale i její dvě děti , Jméno osvojence B, a , Jméno osvojence C, . V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by osvojení v daném případě bránily, příp. toto činily v rozporu s dobrými mravy. Navrhované osvojení není dle soudu ani v rozporu se zájmy biologických rodičů osvojované, neboť tito nejsou dlouhodobě s osvojovanou v žádném osobním ani jiné styku, přičemž nevyužili ani svého práva vyjádřit se v rámci tohoto řízení. S ohledem na vše shora uvedené proto soud návrhu manželů , jméno FO, vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 1 odst.2 a 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen „z.ř.s.“), ve spojení s ustanovením § 150 o.s.ř., když soud s ohledem na charakter daného řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z jeho účastníků.