10 C 277/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30.6.2021 domáhaly zaplacení každá částky ve výši 400 € s příslušenstvím a žalobu zdůvodnily tím, že dne 24.10.2019 se zúčastnily letu provozovaného žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Hurghady do Prahy, když letadlo do cílové destinace mělo přiletět ve 23:40 hodin, avšak přiletělo až následující den v 04:15 hodin, tedy s více než 3 hodinovým zpožděním. 2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, neboť dle záznamu o provedení letu, tento let byl opožděn o 2 hodiny 9 minut, oproti plánovanému času příletu. Plánovaný čas příletu byl stanoven na 00:15 UTC, přičemž k prvnímu otevření dveří letadla po příletu došlo v čase 02:24 UTC. Taková délka zpoždění nezakládá právo na náhradu dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004. 3. V projednávané věci soud zjistil následující skutkový stav: Z letenek bylo zjištěno, že cestující cestovali dne 24.10.2019 letem č. [anonymizováno] [číslo] z Hurghady do Prahy a provozovatelem letu byla žalovaná. 4. Z orientační tabule bylo zjištěno, že letadlo mělo přiletět do cílové destinace ve 23:45 hodin. 5. Ze záznamu o letu bylo zjištěno, že letadlo mělo přiletět do cílové destinace 25.10.2019 v 00:15 UTC, skutečně přiletělo v 02:17 UTC a dveře pro vystoupení prvých cestujících se otevřely v 00:24 UTC. 6. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že tuto zaslal právní zástupce žalobkyň žalované dne 8.11.2019. 7. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci. 8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení, podle jehož článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 odst. 1 písm. b) ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ve spojených věcech č. C -402/07 a C -432/07, Christopher Sturgeon a další v . Condor Flugdienst GmbH a Stephan Böck a Cornelia Lepuschnitz v . Air France SA, má rovněž i cestující zpožděného letu nárok na náhradu škody ve výši 400 € u všech letů ve Společenství delších než [číslo] km a u všech ostatních letů o délce od 1500 km do 3500 km, jestliže dosáhne cílového místa určení 3 nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. Při výkladu pojmu„ čas příletu“ za účelem zjištění rozsahu zpoždění soud vycházel z výkladu článků 2, 5 a 7 Nařízení, podaného SDEU ve věci C -452/13, tak, že pojem„ čas příletu“ používaný k určení rozsahu zpoždění, které postihlo cestující v letecké dopravě, označuje okamžik, kdy se otevřou alespoň jedny dveře letadla, přičemž se rozumí, že cestující jsou v tomto okamžiku oprávněni letadlo opustit. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně cestovaly dne 24. 10. 2019 letem provozovaným žalovanou společností, č. letu [anonymizováno] [číslo], z Hurghady do Prahy, když letadlo mělo přiletět do cílové destinace v 00:15 hodin, avšak skutečně přiletělo až v 02:17 hodin, a dveře pro výstup prvých cestujících z letadla byly otevřeny v 02:24 hodin. Zpoždění letu tak nedosáhlo 3 hodin, které má na mysli v ustanovení článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004. Záznam o provedení letu obsahuje řadu dalších časových údajů o předmětném letu a soud tuto listinu považuje za zcela věrohodnou. Naproti tomu v listině, kterou předložily žalobkyně, není okamžik otevření dveří letadla zachycen, jedná se pouze o orientační tabuli ve vestibulu letiště. Údajem o čase zahájení výstupu cestujících z letadla tato listina nedisponuje. Soud proto tuto listinu nepovažuje za věrohodný důkaz o zpoždění letu. Jestliže tedy doba mezi plánovaným příletem předmětného letu a faktickým příletem, tedy otevřením palubních dveří nedosahovalo 3 a více hodiny, žalobkyním nárok na paušální náhradu podle Nařízení nevznikl a soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované soud přiznal právo na náhradu 2 režijních paušálů (vyjádření žalované, účast na jednání soudu), vše v celkové výši 600 Kč, tedy každá ze žalobkyň je povinna zaplatit žalované částku 300 Kč.