53 C 91/2018-83 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky 250 EUR a dále částky 1 649 Kč, jíž se domáhal s odůvodněním, že se dne [datum] měl účastnit letu operovaného žalovaným pod č. [označení letu] z [obec] do [obec] s plánovaným časem odletu na [anonymizováno] hod. a plánovaným časem příletu na [anonymizováno] hod., avšak uvedený let byl zrušen, aniž by žalobci byl nabídnut náhradní let. Žalobce se tak domáhal paušalizované náhrady škody ve výši 250 EUR a dále částky 1 649 Kč, kterou byl nucen žalobce vynaložit v důsledku toho, že si musel pořídit náhradní letenku na jiný let. 2. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že dne [datum] se žalobce měl účastnit letu žalovaného pod č. [označení letu] z [obec] do [obec] s plánovaným časem příletu na [anonymizováno] hod. v [obec], avšak uvedený let byl zrušen. Uvedené skutečnosti byly nesporné. Provedeným dokazováním přes poučovací povinnost ze strany soudu nebylo prokázáno, že operovalo předmětný let, operovalo let z [obec] do [obec], a v důsledku povětrnostních podmínek bylo rozhodnuto Řízením letového provozu v [obec] o nemožnosti startu, neboť žalovaný k těmto tvrzením nenavrhl žádné věrohodné důkazy, z nichž by uvedené skutečnosti vyplývaly. V řízení nebylo prokázáno též tvrzení žalovaného, že částku, kterou žalobce vynaložil za náhradní letenku ve výši 1 649 Kč, žalovaný žalobci uhradil. 3. Vzhledem k tomu, že skutečnosti rozhodné pro vznik nároku byly mezi stranami nesporné, naopak skutečnosti, které by žalovaného vyvinily z povinnosti platit paušalizovanou náhradu a cenu letenky, prokázány nebyly, soud žalobě vyhověl. 4. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Jejich výše se skládá z odměny advokáta ve výši 200 Kč za úkon právní služby a z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 100 Kč za úkon právní služby, dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., které soud použil podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, vydaného pod č. j. 28Co 200/2020 -47, podle kterého, předpokladem pro určení snížené sazby v řízeních zahájených po 1. 7. 2014 je skutečnost, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem„ návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Městský soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ AT), je proto třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu„ formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož„ zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Typickým rysem takových žalob musí být také minimální individualizace skutková. Samotné množství údajů, na jejichž základě žalobce dospívá k závěru o nezaměnitelné specifikaci žalované pohledávky, jakož i případný postup žalobce při koncipování vlastního konkrétního návrhu, jsou přitom okolnostmi, které jsou z hlediska závěru o tom, zda návrh (ne) vykazuje znaky předpokládané v § 14b odst. 1 písm. a) AT, nepodstatné.“ Soudu prvního stupně, shodně jako shora uvedenému senátu Městského soudu v Praze je z jeho úřední činnosti známo, že právní zástupce žalobců podává u soudu opakovaně desítky a desítky návrhů na zahájení řízení, jimiž uplatňuje (nejen) proti žalovanému, totožné (co do vzniku pohledávky - náhrady za zpožděný let) návrhy. Tyto návrhy mají podobu využitelného vzoru, které se odlišují jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Dosazení proměnných veličin je převážně otázkou administrativního zpracování výchozích údajů a nejde o žádný specifický skutkový či právní rozbor věci. Dále se náhrada nákladů řízení sestává z odměny ve výši 1500 Kč za účast před soudem a 300 Kč náhrady hotových výdajů advokáta za tento úkon. Dále jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1000 Kč. Celková výše činí 4 267 Kč.