6 C 101/2016 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce podal dne 24.3.2016 u zdejšího soudu žalobu proti žalovaným o zaplacení částky 108 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku č. par. 163 v [katastrální uzemí], druhově určeného jako zastavěná plocha a nádvoří o výměře 383 m² s tím, že příslušnost [anonymizováno 7 slov] k hospodaření s tímto pozemkem nastala ke dni 23.12.2010 na základě ohlášení příslušnosti hospodařit s majetkem státu do katastru nemovitostí. Na části předmětného pozemku je umístěna stavba pro bydlení [adresa] o zastavěné ploše 232 m² se způsobem využití jako rodinný dům. Tato stavba je v ideálním spoluvlastnictví žalovaných, přičemž každý z nich vlastní jednu ideální polovinu. Žalobce zaslal dopisem ze dne 24.9.2015 pod č.j. [anonymizováno] [spisová značka] [rok] oběma žalovaným návrh nájemní smlouvy pod [číslo] [spisová značka] za účelem dohody o užívání celé výměry předmětného pozemku, tedy 383 m² za navrženou výši nájemného ve výši 7 750 Kč měsíčně a současně v této smlouvě bylo navrženo, aby žalovaní zaplatili za bezesmluvní užívání předmětného pozemku za období od 1.1.2015 do 30.9.2015 částku 69 750 Kč. Žalovaní s tímto návrhem nesouhlasili s odůvodněním, že zastavěná plocha jejich objektů [adresa] je podle nich pouze 232 m², a že zbývající část pozemku, určenou zejména jako plocha dvora, oba žalovaní neužívají. Na základě tohoto vyjádření žalobce požádal příslušný Stavební úřad – odbor stavebního Úřadu městské části [obec a číslo] o stanovisko, zda s domem [adresa] zastavěná část pozemku [adresa] a tímto domem nezastavěná část popsaného pozemku spolu funkčně souvisejí či nesouvisejí. Odbor stavební Úřadu městské části [obec a číslo] v obsahu svého písemného stanoviska ze dne 5.1.2016, [číslo jednací] uvedl tento závěr:„ domem [adresa] k. ú. [obec] zastavěná část a domem [adresa] nezastavěná část téhož pozemku č. parc. [anonymizováno], [katastrální uzemí] v [obec a číslo] tvoří s domem [adresa] funkčně souvislý celek“. Na základě tohoto stanoviska Stavebního úřadu žalobce svým dopisem ze dne 2.2.2016 zaslal žalovaným nový návrh nájemní smlouvy s tím, že z důvodu pokračování v bezesmluvním užívání předmětného pozemku současně v tomto návrhu nájemní smlouvy bylo uvedeno, aby žalovaní za období bezesmluvního užívání ode dne 1.1.2015 do 29.2.2016 zaplatili žalobci částku 108 500 Kč. Žalovaní dopisem ze dne 25.2.2016 ani s tímto návrhem nesouhlasili a odmítli tak zaplacení celé výše náhrady z důvodu, že přilehlý dvůr u domu [adresa] k. ú. [obec] neužívají. Žalovaní mají zájem platit žalobci pouze náhradu za bezesmluvní užívání ve výši 4 000 Kč, což bylo žalobcem odmítnuto z důvodu, že nebylo zřejmé, co tato částka představuje. Žalobce má za to, že žalovaní pozemek č. parcelní [anonymizováno] v [katastrální uzemí] v celé jeho výměře 383 m² užívají bez právního důvodu, a to z toho důvodu, že nebyla mezi žalobcem a žalovanými dosud uzavřena nájemní či jiná smlouva o podmínkách užívání předmětného pozemku. Tím z jejich strany dochází k bezesmluvnímu užívání, respektive na straně žalovaných v neprospěch žalobce vznikl majetkový prospěch, čímž jsou naplněny podmínky vzniku bezdůvodného obohacení na straně obou žalovaných vůči žalobci. Způsob určení náhrady ve výši 108 500 Kč za bezesmluvní užívání předmětného pozemku za období od 1.1.2015 do 29.2.2016 (tedy za období, kdy již byla cenová regulace zrušena), byl stanoven podle cenové mapy jako 4% podíl z prodejní ceny pozemku na metr čtvereční ročně s tím, že v roce 2014 činila cena pozemku za metr čtvereční částku 6 070 Kč. Náhrada za bezesmluvní užívání pozemku za období ode dne 1.1.2015 do 29.2.2016 tak činí částku, která byla vypočtena násobkem počtu měsíců (12) a navrženého měsíčního nájemného ve výši 7 750 Kč s tím, že částka 7 750 Kč byla určena podílem roční výše nájemného ve výši 92 992 Kč zjištěné podle znaleckého posudku, dělené počtem měsíců v roce. Výše měsíčního nájemného byla vypočtena na základě písemného stanoviska žalobce ze dne 26.8.2015, [číslo jednací] [číslo] [rok] a znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] pod [číslo] [rok] ze dne 26.2.2014. 2. Soud rozhodl podle žaloby platebním rozkazem, č.j. 6C 101/2016-13 ze dne 31.3.2016, proti němuž podali žalovaní včasný odpor, ve kterém žalobou uplatněný nárok zcela neuznali a označili jej za neopodstatněný. Učinili nesporným, že budova [adresa] je v jejich spoluvlastnictví, což vyplývá i z příslušného výpisu z katastru nemovitostí. Namítali však, že žalobce není vlastníkem předmětného pozemku, na kterém stojí budova žalovaných. Připustili, že žalobce je v současné době zapsán jako vlastník pozemku v katastru nemovitostí, avšak tento zápis podle žalovaných neodpovídá reálnému stavu, neboť skutečnými vlastníky jsou žalovaní. Ti také podali u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu o určení vlastnictví k předmětnému pozemku, která je projednávána pod sp. zn. 35C 23/2016. S ohledem na toto tvrzení namítali, že nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení z titulu bezesmluvního užívání, neboť žalobce není skutečným vlastníkem pozemku. Dále namítali, že není pravda, že by předmětný pozemek ve výměře 383 m² užívali v celém rozsahu a nesouhlasili ani se žalobcem uváděnou výší nájmu, protože podle žalovaných vychází z nesprávných údajů. Žalobcem předložený znalecký posudek neodráží obvyklou cenu daného pozemku, ani obvyklé nájemné, protože mimo jiné posudek postrádá odpovídající porovnání s obdobnými nemovitostmi a nezohledňuje zastavěnost pozemku, jeho stav a způsob využití. Nezohledňuje skutečnost, že na předmětném pozemku stojí zčásti stavba ve vlastnictví jiného subjektu. Kromě toho není posudkem aktuálním a nemůže tedy objektivně stanovovat výši nájmu. Ze všech těchto důvodů proto navrhli zamítnutí žaloby. 3. K návrhu žalovaných soud usnesením, č.j. 6C 101/2016-21 ze dne 26.5.2016, které nabylo právní moci dne 15.6.2016, řízení přerušil do pravomocného ukončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35C 23/2016. Po pravomocném ukončení tohoto řízení soud rozhodl usnesením, č.j. 6C 101/2016-36 ze dne 24.7.2018 o pokračování v řízení. 4. V průběhu řízení, poté, kdy žalovaní nebyli v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35C 23/2016 úspěšní, namítali, že se v případě žalobou uplatněné částky nejedná o bezdůvodné obohacení, a proto nejsou povinni žalobci ničeho hradit. Základním definujícím pojmem bezdůvodného obohacení je ta skutečnost, že k takovému obohacení musí dojít„ bez spravedlivého důvodu“. A contrario pak platí, že pokud existuje spravedlivý důvod, nemůže se jednat o bezdůvodné obohacení a taková osoba není povinna k vydání ničeho, neboť nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Z tohoto pohledu je podle žalovaných důležité přihlédnout k individuálnosti daného případu, zejména k tomu, za jakých okolností vůbec došlo k tomu, že se žalobce stal vlastníkem pozemku. Předmětný pozemek, včetně budovy, která na něm stojí, původně vlastnil dědeček žalovaných [jméno] [celé jméno žalovaného], který jej zakoupil již v roce 1939. Za dob předchozího komunistického režimu však„ odkázal“ pozemek s budovou Československému státu, a to na základě neplatné závěti ze dne 1.2.1967. Neplatnost předmětné závěti konstatoval Obvodní soud pro Prahu 10 v odůvodnění svého rozsudku ze dne 28.1.1999, sp. zn. 15C 304/98. V rámci restitučních nároků žalovaným byla vrácena pouze budova stojící na pozemku, avšak pozemek zůstal ve vlastnictví žalobce (státu). Žalobce se tak stal vlastníkem pozemku pouze na základě té skutečnosti, že rodině žalovaných byl pozemek nezákonně odebrán předchozím komunistickým režimem. Tímto způsobem pak došlo i k oddělení vlastnictví budovy, která na pozemku stojí, což vyústilo do současného stavu, tedy že budova žalovaných stojí na pozemku, který vlastní stát, avšak který byl vždy neoddělitelně spojen s budovou a který patřil rodině žalovaných. Tento stav považují žalovaní za nespravedlivý a ze strany žalobce vnímají celou věc za křivdu vůči své rodině. Považují proto za krajně nespravedlivé, aby po nich stát požadoval nájemné za pozemek, který jim byl nezákonně odcizen. Jsou tedy přesvědčeni, že z jejich strany nedošlo k bezdůvodnému obohacení, neboť nedošlo k obohacení bez spravedlivého důvodu. Žalovaní se nedopustili žádného jednání, které by zakládalo bezdůvodné obohacení, naopak jsou přesvědčeni, že jim svědčí spravedlivý důvod pro užívání pozemku. Žalovaní jsou přesvědčeni, že žalobcem uplatněný nárok je uplatněn v rozporu s dobrými mravy a principy spravedlnosti, a to právě s ohledem na okolnosti, za jakých se žalobce stal vlastníkem pozemku žalovaných, na kterém je postaven jejich dům. Podle žalovaných je nespravedlivé, aby po nich žalobce požadoval úhradu nájemného pouze z toho důvodu, že jejich dům stojí na pozemku, který byl jejich rodině z jeho strany nezákonně odejmut. Žalovaní vše pociťují jako nerovný boj. Stát nikdy neučinil vstřícný krok za účelem prodeje pozemku, ale naopak v minulosti hrozil žalovaným dražbou pozemku. Žalovaní několikrát písemn