7 C 303/2016-60 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobci domáhali na žalované zaplacení každý částky [částka] s příslušenstvím za zpožděný let žalované ze dne [datum], č. [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] z [obec] přes [obec] do [obec], a to z titulu náhrady škody podle nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu´ (dále jen„ Nařízení“). Žalobu odůvodnili tak, že se žalobci účastnili obou letů, když skutečný přílet do cílové destinace se uskutečnil o 8 hodin později oproti plánovanému příletu a každému žalobci proto vznikl nárok na náhradu škody podle Nařízení ve výši [částka] s příslušenstvím. 2. Soud vydal elektronický platební rozkaz dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], proti kterému žalovaná podala včas odpor, ve kterém uvedla, že je třeba v daném případě vyložit čl. 3 Nařízení, podle něhož, pokud dojde ke zpoždění anebo zrušení na letu, který není provozován dopravcem Společenství a zároveň se jedná o odlet ze třetího státu mimo EU, se Nařízení na tento let nevztahuje. V tomto případě šlo o let provozovaný [právnická osoba] v rámci tzv. codesharingu, jedná se tak o let mimo působnost Nařízení, a proto žalovaná nenese odpovědnost za zpoždění na absolvovaném letu, neboť nebyla operujícím leteckým dopravcem. Žalovaná proto s žalobou nesouhlasila, když uvedla, že ve věci není pasivně legitimována. Zároveň navrhla, aby řízení bylo přerušeno do skončení řízení o ústavní stížnosti v typově obdobném případu vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], resp. u [název soudu] pod sp. zn. [ústavní nález]. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení o ústavní stížnosti vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 2265/16. 4. Nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2265/16, bylo rozhodnuto, že bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a rozsudek odvolacího soudu byl proto zrušen. V daném případě se proto Ústavní soud nezabýval otázkou povinnosti předložit věc Soudní dvoru EU (ve vztahu k pojmu„ provozující letecký dopravce“, resp.„ dopravce Společenství“ ve smyslu Nařízení), tj. tímto rozhodnutím nebyla vyřešena předběžná otázka. Městský soud v Praze jako soud odvolací proto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] položil Soudní dvoru EU předběžnou otázku, zda„ je dána povinnost dopravce Společenství k náhradě újmy cestujícímu dle článku 3 odst. 5 věta druhá Nařízení v případě, kdy dopravce Společenství jako smluvní dopravce provozoval prvou část letu s mezipřistáním na letiště třetí země, z něj v rámci sdílení kódů (codesharing) provedl druhou část letu dopravce, který není dopravcem Společenství a ke zpoždění příletu na cílové letiště delší než tři hodiny došlo v druhé části letu.“ 5. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud k návrhu žalobců pokračoval v řízení. 6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci se dne [datum] účastnili letu č. [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], který měl na příletu zpoždění přesahující 8 hodin. Spornou však zůstala skutečnost, zda žalovaná odpovídá za předmětné zpoždění, neboť toto nastalo na druhém letu v [obec], který v rámci tzv. codesharingu provozovala [právnická osoba], která není dopravcem Společenství. 7. Soudní dvůr EU v návaznosti na položenou předběžnou otázku (viz shora) rozhodl o této předběžné otázce rozsudkem ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. C -502/18 tak, že „článek 5 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, ve spojení s čl. 3 odst. 5 nařízení č. 261/2004, musejí být vykládány v tom smyslu, že v případě letu s mezipřistáním sestávajícího ze dvou úseků, na něž byla učiněna jediná rezervace, a směřujícího z letiště umístěného na území členského státu na letiště umístěné ve třetí zemi přes letiště v jiné třetí zemi, může cestující, který do cílového místa určení dorazil se zpožděním v rozsahu tří hodin nebo více majícím původ ve druhém úseku letu provozovaném v rámci dohody o sdílení kódů dopravcem se sídlem ve třetí zemi, uplatnit svůj nárok na náhradu podle tohoto nařízení vůči leteckému dopravci Společenství, který provozoval první úsek letu.“ Soudní dvůr EU konstatoval, že v dané věci byla žalovaná provozujícím leteckým dopravcem, i když provozovala jen část letu, neboť pro účely nároku cestujících na náhradu dle Nařízení se let s více navazujícími lety považuje za jeden celek. Dále je nutno vycházet i z toho, že ve smyslu čl. 3 odst. 5 věty druhé Nařízení provozující letecký dopravce, který uzavřel smlouvu o přepravě s dotčenými cestujícími a provedl prvý úsek letu, zůstává ve smluvním vztahu s cestujícími i v rámci provádění druhého úseku letu. Konečně Soudní dvůr EU konstatoval, že splněním povinnosti provozujícího leteckého dopravce na základě Nařízení není dle čl. 13 Nařízení nijak dotčeno jeho právo požadovat náhradu škody od jakékoli osoby, která způsobila, že tento dopravce nesplnil své povinnosti. 8. Soud má v tomto případě za prokázané, že žalovaná je provozujícím leteckým dopravcem s platným provozním povolením, uděleným členským státem EU v souladu s Nařízením Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. 7. 1992. Oba žalobci byli cestujícími letu z [obec] do [obec] s mezipřistáním v [obec], když jim žalovanou byly vystaveny letenky na den [datum] pro let s kódem [anonymizována dvě slova] z [obec] do [obec] a pro let s kódem [anonymizována dvě slova] z [obec] do [obec]. První let z [obec] do [obec] byl proveden dle plánu, druhou část letu zajišťovala [právnická osoba], která není dopravcem Společenství, když tento let byl opožděn o více než 8 hodin. 9. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 10. Podle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie má nařízení obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. 11. Na oblast tohoto sporu tak dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení. 12. Podle bodu 7 preambule Nařízení v zájmu zajištění účinného uplatňování tohoto nařízení by měly povinnosti z něj vyplývající spočívat na provozujícím leteckém dopravci, který uskutečňuje nebo má v úmyslu uskutečnit let, ať již vlastním letadlem, nebo letadlem pronajatým s posádkou a s dalšími službami nebo bez posádky a dalších služeb, nebo za jiných podmínek. 13. Podle čl. 3 Nařízení 1. Toto nařízení se vztahuje: a) na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva; b) na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístněné na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství. 2. Odstavec 1 se použije pod podmínkou, že cestující: a) mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a vyjma případy zrušení podle článku 5 se přihlásí k přepravě, - jak je předem a písemně (rovněž elektronickými prostředky) stanoveno a v čase uvedeném leteckým dopravcem, provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo oprávněným zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu, nebo jestliže není uveden čas, - nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu; nebo b) jsou leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let. 3. Toto nařízení se nevztahuje na cestující, kteří cestují bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné. Vztahuje se však na cestující, kterým letecký dopravce nebo provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy vydal letenku na základě programu pro často cestující zákazníky nebo na základě jiných obchodních programů. 4. Toto nařízení se vztahuje pouze na cestující přepravované motorovým letadlem s pevnými křídly. 5. Toto nařízení se vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. 6. Tímto nařízením nejsou dotčena práva cestujících podle směrnice 90/314/. Toto nařízení se nepoužije v případech, kdy jsou souborné služby pro cesty, pobyty a zájezdy zrušeny z důvodů jiných než zrušení letu. 14. Podle čl. 2 písm. c) Nařízení se dopravcem Společenství rozumí letecký dopravce s platným provozním povolením uděleným členským státem v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. 7. 1