10 C 141/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Elektronicky podanou žalobou dne 16. 4. 2022 se žalobce domáhal na žalované náhrady škody za zrušený let žalované č. [anonymizováno] [číslo] z letiště Vaclav Havel Airport Prague, Prague (PRG) na letiště Dubai Airport, Dubai (DBX) dne 17. 4. 2019, kterého se měl žalobce účastnit a který byl zrušen, to vše s tím, že žalobce má podle čl. 7 odst. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále také jen jako„ Nařízení“) ve spojení s rozsudky SD ze dne 19. listopadu 2009 C -402/07 a C -432/07 vůči žalované nárok na zaplacení částky 600 euro s příslušenstvím. Nárok žalobce byl nejprve postoupen na [právnická osoba] [anonymizováno], která jej vůči žalované uplatnila dne 2. 5. 2019, a to zasláním výzvy k úhradě kompenzace v intencích Nařízení, když následně, vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na zaslanou výzvu nijak nereagovala, ani neuhradila dlužnou částku, došlo ke zpětnému postoupení nároku na cestujícího, který se poté na žalovaného obrátil prostřednictvím právního zástupce, když dne 3. 4. 2022 byla odeslána předžalobní výzva. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná včasný odpor a včas se k žalobě vyjádřila tak že nárok žalobce co do důvodu a výše neuznala a navrhla zamítnutí žaloby, když namítala, že nárok žalobce nebyl u žalované žalobcem uplatněn v 6 měsíční lhůtě podle § 2553 odst. 3 o. z. 3. Soud zjistil tyto skutečnosti: 4. Mezi účastníky nebylo sporným, že žalobce se měl dne 17. 4. 2019 účastnit letu žalované č. [anonymizováno] [číslo] z letiště Vaclav Havel Airport Prague, Prague (PRG) na letiště Dubai Airport, Dubai (DBX), který byl zrušen (prokázáno též dokladem o rezervaci letenky). 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky v anglickém jazyce i českém překladu bylo zjištěno, že cestující je označen jménem, příjmením a adresou, konkrétní pohledávka označena není, je uvedeno pouze číslo rezervace [anonymizováno] Smlouva je podepsána klientem přenosem jeho podpisu do počítače. Podpis postupníka na smlouvě uveden není. Smlouva je datována 17. 4. 2019 a podle ní klient postupuje [anonymizována dvě slova] pohledávku podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 a Montrealské úmluvy z roku 1999 v souvislosti s uvedeným letem označeným číslem rezervace a to v celém rozsahu včetně příslušenství a všech práv souvisejících s pohledávkou. Dále je postupník oprávněn vymáhat a přijímat platby související s pohledávkou a klient je srozuměn s tím, že není oprávněn akceptovat žádný přímý kontakt, ani přijmout platbu od provozujícího leteckého dopravce. 6. Z listiny označené jako Žádost o úhradu kompenzace za zpožděný let soud zjistil, že je datována 2. 5. 2019 a [právnická osoba] [anonymizováno] v ní vyzývá žalovanou k úhradě kompenzace ve výši 600 euro za předmětný zrušený let. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 4. 2022 s doručenkou má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k náhradě škody za zrušený předmětný let, kdy tato výzva byla doručena žalované téhož dne. 8. Podle § 2553 odst. 3 občanského zákoníku práva podle odstavce 1, 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do 6 měsíců, soud jej nepřizná, namítá-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas. 9. Podle § 126 odst. Bürgerliches Gesetzbuch (dále jen BGB) v případě smlouvy musí být strany podepsány na stejném dokumentu. 10. Podle § 126 odst. 1 (BGB) vyžaduje-li zákon písemnou formu, podepíše dokument zhotovitel podpisem jména, nebo notářským podpisem. 11. Podle § 134 (BGB) právní úkon, který je v rozporu s právním zákazem je neplatný, nestanoví-li zákon jinak. 12. Podle článku 1 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen Nařízení), toto Nařízení stanoví za podmínek v něm uvedených minimální práva cestujících, jestliže za a) je jim odepřen nástup na palubu proti jejich vůli, za b) je jejich let zrušen, za c) je jejich let zpožděn. 13. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši za a) 250 € u všech letů o délce nejvýše 1500km, za b) 400 € u všech letů ve společenství delších než 1500km a u všech ostatních letů o délce od 1500km do 3500km, za c) 600 € u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. 14. Podle článku 3 odst. 1 Nařízení, se toto Nařízení vztahuje za a) na cestující odlétajících z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje smlouva, za b) na cestující odlétajících z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístěné na území členského státu, na které se vztahuje smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi, a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem společenství. 15. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se měl dne 17. 4. 2019 účastnit letu žalované č. [anonymizováno] [číslo] z letiště Vaclav Havel Airport Prague, Prague (PRG) na letiště Dubai Airport, Dubai (DBX), který byl zrušen. Společnost [anonymizována dvě slova] vyzvala žalovanou k úhradě škody za předmětný zrušený let dne 2. 5. 2019, žalobce pak dne 4. 4. 2022. 16. V daném případě je dána mezinárodní příslušnost podle článku 26 odst. 2 Nařízení Brusel I. bis a rovněž je dána přímá aplikovatelnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu. Soud dovodil i rozhodné české právo pro posouzení řešené otázky promlčení, které vyplývá z článku 12 písm. d) ve spojení s článkem 5 odst. 2 věta druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), když„ bydlištěm“ žalované ve smyslu článku 19 odst. 1 je Česká republika a Nařízení otázku promlčení neupravuje (viz rozhodnutí ESD C -139/11). 17. Soud má podle § 126 odst. 1 (BGB) postupní smlouvu za neplatnou, neboť cestující tuto postupní smlouvu nepodepsal a je rovněž nepodepsána [právnická osoba] [anonymizováno]. Otázka elektronických podpisů je upravena Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále i jen Nařízení eIDAS), které je účinné od 17. 9. 2014 a zavazuje všechny členské státy Evropské unie, tedy včetně Německa, a má přednost před vnitrostátní právní úpravou. Nařízení vymezuje předpoklady„ kvalifikovaného elektronického podpisu“, které musí být naplněny, aby byla jednoznačně a nezaměnitelně určena (identifikována) podepisující se osoba. Jen takový elektronický podpis tedy může bez pochybností určit jednající osobu, která se na smlouvu podepsala. Určení (identifikace) podepsané osoby se u kvalifikovaného elektronického podpisu posuzuje podle toho, kdo je nositelem kvalifikovaného certifikátu, a může proto použít kvalifikovaného prostředku pro vytvoření podpisu (certifikovaná čipová karta nebo USB token). Podpis žalobce na smlouvě nesplňuje parametry„ kvalifikovaného elektronického podpisu“ ve smyslu čl. 25 bod 3 Nařízení eIDAS ani„ zaručeného elektronického podpisu“ ve smyslu čl. 26 Nařízení eIDAS. Jiné elektronické podpisy je soud sice povinen přijmout jako důkaz (ve smyslu čl. 25 bod 1 Nařízení eIDAS), avšak nelze mít za prokázané, že tyto ostatní elektronické podpisy jsou podpisem (údajně) jednající osoby. Čl. 25 bod 1 Nařízení eIDAS tedy neznamená, že takový ostatní elektronický podpis bude z hlediska posuzování skutkového stavu brán jako něco dokazující (shodně viz [příjmení], V., Elektronické právní jednání: Analýza s důrazem na využití elektronického podpisu podle práva EU, České republiky a Německa Praha: Wolters Kluwer, 2018 225 s.). 18. Protože postupní smlouva je neplatná, výzvu ze dne 2. 5. 2019 neučinil žalobce či [právnická osoba] [anonymizováno] v zastoupení žalobce ale [právnická osoba] [anonymizováno] sama za sebe. 19. Lhůta podle § 2553 odst. 3 občanského zákoníku začala běžet dne 18. 4. 2019, posledním dnem této lhůty byl den 18. 10. 2019. Žalobce uplatnil nárok u žalované až dne 3. 4. 2019, tedy po uplynutí této lhůty. Proto soud žalobci žalobou uplatněný nárok nepřiznal a žalobu zamítl. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 108 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž neby