13 C 41/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] ve znění změny žalobního petitu připuštěné u jednání soudu dne [datum] domáhala určení uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tak, je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě specifikovaném ve výroku I. tohoto rozhodnutí, žalovaný je společenstvím, které vykonává správu domu a pozemku. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému žádost o zajištění opravy oken, coby společné části domu, to žalovaná, zastoupená předsedkyní výboru, paní [příjmení], odmítla s tím, že okna a okenice jsou součástí bytu, nikoli společnou částí domu. K tomu žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum] své vyjádření s žádostí o vyjádření žalovaného, že uznává, že okna a okenice jsou ve smyslu prohlášení vlastníka ze dne [datum] společnou částí domu. I přes několik urgencí se však žalovaná k této problematice odmítá žalobkyni vyjádřit. Žalobkyně dlouhodobě požaduje na žalované opravu oken ve své jednotce, žalovaná se odmítá vyjádřit k tvrzení žalobkyně, že okna a okenice jsou společnou částí domu a žalobkyně tak má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o.s.ř., neboť závazné určení, že okna a okenice v bytové jednotce jsou společnou částí domu, jejichž správu, opravy a údržbu zajišťuje žalovaný, může předejít dalším sporům ohledně toho, kdo má realizovat opravu oken a nést na ně náklady. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s podanou žalobou nesouhlasí, jelikož dle názoru žalovaného tvoří okna a okenice součást jednotek v budově, a tedy je výlučným vlastnictvím vlastníka jednotky, neboť to vyplývá z Prohlášení vlastníka o vymezení jednotek ze dne [datum], když v č.l. 4 jsou výslovně uvedeny části budovy, které jsou společnou částí a okna a okenice ve výčtu absentují. S ohledem na to žalovaný nemůže učinit rozhodnutí o opravě. Žalovaný dále uvedl, že však připouští, že Prohlášení neuvádí okna a okenice ani v č.l. 3, ve kterém u jednotlivých jednotek vymezuje vybavení a části, které náleží do výlučného vlastnictví vlastníka jednotky, z toho důvodu žalovaný souhlasí s tím, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky výše uvedené v předmětném domě, kde žalovaný je společenstvím, které vykonává správu domu a pozemku (výpis z katastru nemovitostí, výpis z rejstříku společenství). Ostatně o těchto skutečnostech nebylo mezi účastníky ani sporu. Soud se však nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle komentářové literatury, předmětem určovací žaloby (přesněji předmětem procesního nároku, který je uplatňován žalobou na určení) může být pouze existence či neexistence právního poměru nebo práva. Omezení předmětu určovací žaloby pouze na právní poměr nebo právo není bezdůvodné; žaloba na určení existence jednotlivých právních skutečností není totiž zpravidla způsobilá zjednat pevný základ pro právní vztahy procesních stran, a nemůže tak sloužit předcházení dalším sporům (procesní ekonomii a prevenci). Procesní nárok na určení pouhé právní skutečnosti tak nemá, nestanoví-li zákon výjimečně jinak, v právním řádu oporu. Již dříve judikatura přijala v tomto směru závěr, podle kterého se např. nelze domáhat určení rozsahu nájemní smlouvy, tj. zda došlo ke změně smlouvy a v jaké míře je třeba podle ní plnit (R 41/1961). Předpoklady žaloby na určení podle § 80 nesplňuje ani žaloba, jíž se žalobce domáhá, aby soud určil, že určitá studna je součástí pozemku (SoJ [číslo], NS 22 Cdo 2568/98). Určovací žalobou nelze požadovat ani určení, že žalobce "nespolupracoval, a tedy fakticky nebyl spolupracovníkem Státní bezpečnosti", resp. že "skutečně nevykonával činnost uvedenou v evidenci" (SoJ [číslo], III. ÚS 445/06). Stejně tak se, vznikne-li mezi vlastníky sousedních nemovitostí spor o hranice pozemku či parcely, nemůže žalobce u soudu domáhat opravy výměry parcely v katastru nemovitostí ani určení průběhu hranice mezi parcelami či pozemky (R 6/11; srov. § 1028 obč. zák.). Srov. ASPI. V daném případě soud tak dospěl k závěru, že na požadovaném určení, tak jak bylo žalobkyní vymezeno, nemá žalobkyně právní zájem, nadto naléhavý právní zájem, když žalobkyně se nedomáhala určení existence či neexistence právního poměru nebo práva (např. svého vlastnického práva, nebo vlastnického práva všech spoluvlastníků k sporným oknům). Soud z uvedeného důvodu další dokazování neprováděl a návrhy na dokazování zamítl. Vzhledem k uvedenému závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku II., dle § 146 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně úspěšný žalovaný má právo na jejich náhradu. Náklady řízení se sestávají z odměny advokáta dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve výši á 2.500 Kč včetně 3 režijních paušálů dle § 11, § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, 21% daň z přidané hodnoty činí částku 1 764 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku ve výši 10 164 Kč, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. O povinnosti zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.