18 C 223/2021-40 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 5. 7. 2021 (žalobní formulář A nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích), domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 368,50 EUR se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení, to vše se zdůvodněním, že se žalobkyně měla dne 5. 7. 2018 účastnit letu provozovaného žalovanou z [obec] do [anonymizováno]. Žalovaná však let přebookovala a žalobkyni byl odepřen nástup na palubu letadla. Do [anonymizováno] proto letěla se stejnou společností až druhý den, tj. 6. 7. 2018. Žalobkyně má za to, že jí dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, ve shora popsaném případě vznikl nárok na úhradu kompenzace za odepření nástupu na palubu letadla ve výši 250 EUR. Spolu s touto kompenzací požadovala žalobkyně též náhradu další škody způsobené žalovanou; proplacení ubytování v [anonymizováno] za noc z 5. 7. 2018 na 6. 7. 2018, a to ve výši 99,5 EUR (celková cena ubytování byla vydělena počtem nocí), a dále proplacení již zaplacené vstupenky do [anonymizováno] ve výši 19 EUR. Žalovaná měla tyto nároky opakovaně uznat prostřednictvím e-mailové komunikaci a deklarovat úhradu dlužné částky. To se však podle slov žalobkyně nestalo, proto prostřednictvím právního zástupce uplatnila svůj nárok oficiální cestou, a to e-mailem i písemně. Žalovaná ani v dodatečně stanovené lhůtě požadované částky neuhradila. 2. Usnesením ze dne 10. 8. 2021, č. j. 18 C 223/2021-14, zdejší soud prohlásil svou nepříslušnost v části žaloby na zaplacení částek 99,50 EUR a 19 EUR, to vše s příslušenstvím, a v této části řízení zastavil. Předmětem řízení se tak stala toliko povinnost žalované k zaplacení částky 250 EUR s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. 3. Žalovaná strana se k nároku (po zaslání formuláře A a formuláře C) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, v jí stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřila, ač jí byly doručeny dne 28. 4. 2022. 4. Jelikož žalovaná nerozporovala tvrzení žalobkyně, soud z těchto tvrzení při svém rozhodnutí vycházel, když rezervaci letu žalobkyně měl za prokázanou kopií letenek [číslo] odepření nástupu do letadla, resp. jeho zrušení, potvrzením o odepření nástupu do letadla a předžalobní upomínkou ze dne 7. 11. 2018. 5. Soud další dokazování neprováděl, neboť pro své rozhodnutí měl již dostatek podkladů. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech ve smyslu § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 6. Na předmět tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu, a kterým se zrušuje nařízení EHS [číslo]. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí Evropská řízení o drobných nárocích, a podle o. s. ř. Podle článku 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši za a) 250 € u všech letů o délce nejvýše 1500km. Při určení vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu, nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. 7. V řízení žalobkyně prokázala, že se dne 5. 7. 2021 měla účastnit letu provozovaného žalovanou z [obec] do [anonymizováno], č. letu VY [číslo]. Let byl však zrušen a na základě žádosti žalobkyně tato přiletěla do cílové destinace až následujícího dne, tj. 6. 7. 2018, a to nejbližším možným letem operovaným žalovanou. Žalobkyni proto vznikl nárok na náhradu ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 a rovněž právo na úhradu zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši ekvivalentu částky 250 EUR sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.