6 C 106/2022 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne 13. 1. 2022 u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému o zaplacení částky 37 640 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen [příjmení]). Touto žalobou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení tohoto příspěvku. Svůj nárok odvozuje z ust. § 4 odst. 1 Zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je podle § 4 odst. 6 Zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze Zákonem předepsaného procesu, upraveného v § 15 odst. 1-3 Zákona. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] nebylo v období od 25. 4. 2019 do dne 31. 7. 2019, dále v období od 1. 8. 2019 do 30. 11. 2019, dále v období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020, dále v období od 1.4.2020 do 31.7.2020 a od 1.8.2020 do 31.10.2020 pojištěno, respektive žalovaný coby vlastník/provozovatel tohoto vozidla neměl v tomto období k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 Zákona. Žalobkyni tak vznikl podle § 4 odst. 1 Zákona nárok na příspěvek. Jeho výše se vypočte jako součin počtu dnů, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň podle § 4 odst. 4 Zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Za období od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019 nebylo vozidlo pojištěno po dobu 98 dnů, za toto období tak požaduje žalobkyně částku 6 670 Kč, která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dnů, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno podle § 2 odst. 1 písmeno H), vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., konkrétně 65 Kč, která je vynásobena počtem dnů, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se Zákonem, celkem tedy 6 370 Kč a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Za období od 1. 8. 2019 do 30. 11. 2019 nebylo vozidlo pojištěno 122, základ příspěvku tak činí 7 930 Kč (122 × 65) plus poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč, za toto období tak činí dlužná částka 8 230 Kč. V období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020 nebylo vozidlo pojištěno 122 dnů, základ příspěvku tak činí 7 930 Kč (122 × 65) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva 300 Kč, celková částka za toto období činí 8 230 Kč. V období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 nebylo vozidlo pojištěno 122 dnů, základ příspěvku tak činí 7 930 Kč (122 × 65) spolu s poplatkem ve výši 300 Kč činí dlužná částka za toto období 8 230 Kč. V období od 1. 8. 2020 do 31. 10. 2020 nebylo vozidlo pojištěno 92 dnů, základ příspěvku tak činí 5 980 Kč (92× 65), spolu s poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč činí dlužná částka za toto období 6 280 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění, která mu byla zaslána dne 13. 9. 2021. 2. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem, č.j. EPR 7454/2022-5 ze dne 17. 1. 2022, který se však žalovanému nepodařilo do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne 4. 3. 2022 zrušil a ve věci nařídil jednání na den 27. 5. 2002, ke kterému řádně a včas předvolal účastníky. Zástupkyně žalobkyně se k jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, ač měl vykázáno doručení žaloby a předvolání k jednání dnem 19. 4. 2022. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud zjistil tyto skutečnosti: žalovaný je zapsán jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1850 cm3 do 2508 m³, [registrační značka], [VIN kód], přičemž k tomuto vozidlu nebylo sjednáno v období od 25. 4. 2019 do 31. 10. 2020 pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (prokázáno listinami Zjištěné údaje o vozidle, výzvami žalobkyně k úhradě příspěvku do garančního fondu, obsahujícími údaje o vozidle, o nepojištěném obdobím, o předpisu příspěvku a platebních v údajích). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvků podle Zákona (prokázáno kopií upomínek o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 9. 9. 2020, ze dne 11. 3. 2021, ze dne 23. 9. 2020, ze dne 21. 1. 2021, ze dne 29. 7. 2020 ze dne 2. 9. 2021). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužných částek (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 30. 9. 2021, ze dne 27. 10. 2021, ze dne 6. 10. 2021 a 8. 11. 2021). 5. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: žalovaný jako vlastník/provozovatel osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], neměl v období od 25. 4. 2019 do 31. 10. 2020 sjednáno k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. v platném znění a příspěvek podle tohoto zákona žalobkyni nezaplatil ani po výzvě k úhradě příspěvku, ani po upomínkách, ani po předžalobních výzvách, zaslaných mu zástupkyní žalobkyně, a dluží tak žalobkyni jednotlivé žalované částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud důvodné žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně odůvodněn ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb. v platném znění, ust. § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 1970 občanského zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění a ve spojení s § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 506 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně. Ty soud přiznal, vzhledem k výši žalované částky a formulářového charakteru žaloby, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a to odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 500 Kč za 1 úkon. V souladu s ust. § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se třemi úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon. V souladu s ust. 137 odst. 1, 3 o.s.ř. soud zvýšil odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% v částce 378 Kč, protože zástupkyně žalobkyně je plátkyní této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 3 684 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náklady za doplnění žaloby ze dne 23. 5. 2022, neboť tento úkon nepovažuje za účelně vynaložený, když bylo povinností žalobkyně vylíčit všechna rozhodující skutková tvrzení již v žalobě. Soud ani žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení nevyzýval. 8. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet její právní zástupkyně.