61 C 89/2019-147 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] domáhá zaplacení částky 626,91 EUR s příslušenstvím. Částku 600 EUR požaduje z titulu náhrady nemajetkové újmy za způsobené nepohodlí, ztrátu času, čekání na letišti a další nepříjemnosti spojené se zpožděným letem, který absolvovala dne [datum] a který byl naplánován z [destinace] do [obec] přes [destinace]. Vzdálenost mezi oběma destinacemi činí 7 197 km. Vzhledem ke skutečnosti, že let z [destinace] do [destinace] byl opožděn o 4 hodiny a 6 minut, nestihla žalobkyně návazný let do cílové destinace. Přesměrovaný let č. OK 767 dorazil do [obec] v čase [číslo] hod, což činilo oproti původnímu plánu zpoždění v rozsahu 11 hodin a 1 minutu. Nárok žalobkyně odůvodňuje ust. čl. 19 Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, podepsané v Montrealu dne 28. května 1999 (dále jen„ Montrealská úmluva“), který stanovuje, že dopravce odpovídá za škody způsobené zpožděním letecké dopravy cestujících, zavazadel nebo nákladu. Soudní dvůr Evropské unie ve své judikatuře zdůrazňuje zásadu rovného zacházení, která vylučuje rozdílný přístup u srovnatelných situací. Vedle nemajetkové újmy ve výši 600 EUR způsobené opožděným letem podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“), které stanovuje obdobnou povinnost pro provozující dopravce u letů z Evropy, a to dokonce již od zpoždění přesahujícího 3 hodiny, požaduje žalobkyně rovněž náhradu majetkové újmy ve výši 690 Kč přepočítané na 26,91 EUR dle aktuálního kurzu ČNB, neboť zmeškala koncert kapely Wohnout, na který měla dopředu zakoupenou vstupenku. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] prostřednictvím právního zástupce k úhradě předmětné částky, nicméně ta výslovně nároky dne [datum] odmítla s tím, že nebyla provozujícím letu a odkázala žalobkyni na provozujícího leteckého dopravce. Žalobkyně v souvislosti s reakcí žalované doplnila, že se nedomáhá odškodnění na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, ale na základě Montrealské úmluvy. Jejím smluvním dopravcem na let z [destinace] do Prahy byl žalovaný, který nese za zpoždění žalobkyně odpovědnost za celou přepravu sjednanou ve smlouvě, proto se podanou žalobou domáhá uhrazení shora uvedené částky. Pokud žalovaná tvrdí, že není za zpoždění letu odpovědná, tak proti tomu argumentuje žalobkyně tím, že na letenkách je žalovaná uvedena jako dopravce, a to na všech úsecích. Žalobkyně připomíná, že existuje několik typů kordinace, jak mohou dopravci cestující dopravit do cílové destinace. První z nich je tzv.„ Interline“, kdy na jedné letence je každý úsek cesty vystaven tak, že cestující má smlouvu s jiným dopravcem. Při tomto typu koordinace by se jednalo o postupnou dopravu. Za situace, že letenku vystaví dopravce smluvní a za něj provede v rámci subdodávky bez jakékoliv smlouvy dopravu jiný dopravce, pak se nejedná o postupného dopravce, neboť nemá smlouvu s cestujícím, nýbrž provádí dopravu za jiného dopravce na základě tzv. codesharové spolupráce. Žalobkyně má za to, že v opačném případě by smluvní dopravce nenesl žádnou odpovědnost vůči spotřebiteli. Žalobkyně upozorňuje, že odškodnění ve stejné podobě jako Nařízení přiznává např. ukrajinská vnitrostátní úprava či kanadská vnitrostátní úprava a je přesvědčena, že výše odškodnění by měla být přiznána dle čl. 19 Montrealské úmluvy ve všech státech, které ji ratifikovaly, totožně. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 19 Co 359/2020-118, podle něhož je postupný dopravce v souladu s ustálenou judikaturou i odbornou literaturou vždy dopravcem smluvním a na místě je aplikovat hlavu V. Montrealské úmluvy, pročež je dána pasivní legitimace žalované. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Předně namítala nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalované, neboť předmětný let [anonymizováno] [číslo] z [destinace] do [destinace] dne [datum] provedla [právnická osoba] [anonymizováno] a navazující let [anonymizováno] [číslo] z [destinace] do Prahy téhož dne, který žalobkyně z důvodu zpoždění prvního letu nestihla, byl realizován společností [právnická osoba], z čehož je zřejmé, že přepravu žalobkyně provádělo postupně několik přepravců a Montrealská úmluva v části rozšiřující odpovědnost za neprovedený let i na smluvního dopravce, na kterou odkazuje žalobkyně, se v tomto případě neuplatní. Článek 40 Montrealské úmluvy sice skutečně za splnění určitých podmínek rozšiřuje odpovědnost za provedený let i na smluvního dopravce, avšak aplikaci tohoto článku Montrealské úmluvy nelze uplatnit, jestliže skutečný dopravce, který přepravu provedl, je postupným dopravcem ve smyslu čl. 36 ve spojení s čl. 1 odst. 3 Montrealské úmluvy. Postupnou přepravou podle této úmluvy je taková přeprava, kterou provádí postupně několik dopravců. Žalobkyně dále neprokazuje výši újmy, která jí měla být údajně zpožděním letu způsobena, když nelze souhlasit s paušalizací náhrady stanovenou Nařízením, jak bylo učiněno žalobkyní. [obec] rovného zacházení nemůže být uplatněna za této situace, neboť principy upravované v Nařízení nelze vztahovat na nároky uplatňované podle Montrealské úmluvy, která představuje zcela autonomní a odlišnou úpravu. Výklad žalobkyně nepřípustně a neodůvodněně extenzivně rozšiřuje interpretaci Nařízení. Podle Nařízení má být cestujícím odčiněno nepohodlí způsobené časovou ztrátou, nesměřuje tedy přímo ke skutečné škodě, naproti tomu podle Montrealské úmluvy lze nárokovat újmu, která byla cestujícím zpožděním letu skutečně způsobena. Žalovaná má taktéž za to, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi zpožděním letu a způsobenou újmou. I v případě, že by se žalobkyně domáhala nároku na základě Nařízení, nemůže být žalovaná v projednávané věci považována za provozujícího leteckého dopravce, neboť tím je subjekt, který přepravu cestujících provádí či zamýšlí provést. Za splnění povinností tedy odpovídá provozující letecký dopravce, nikoli ten, kdo prodal letenku. Žalovaná nebyla provozujícím leteckým dopravcem ani v jednom z uskutečněných letů, což podporuje také skutečnost, že letenku na náhradní let OK767, jímž byla žalobkyně přepravena z Paříže do [obec], vystavila žalobkyni [právnická osoba] [anonymizováno]. U mezilinkové dohody cestující uzavírají smlouvu pouze s jedním leteckým dopravcem. S případným dopravcem navazujícího úseku se smlouva nepodepisuje, a přesto je zpravidla vydávána jediná letenka, proto rozlišování učiněné žalobkyní nemůže obstát. Podle čl. 1 odst. 3 Montrealské úmluvy se o postupnou dopravu jedná v případě, že přeprava byla prováděna postupně několika dopravci, a byla stranami zamýšlena jako jediný úkon, bez odhledu na to, zda byla sjednána jedinou smlouvou či několika smlouvami. V tomto případě pak postupný dopravce odpovídá do té míry, na jakou část jemu svěřené přepravy se smlouva vztahuje. Odpovědnost smluvního dopravce je dle čl. 39 Montrealské úmluvy v případě postupné přepravy vyloučena. Provozující letečtí dopravci [právnická osoba], předem vyjádřili svůj souhlas s tím, že let, který bude žalovaná nabízet pod svým kódovým označením, může být součástí širšího itineráře zahrnujícího přepravu na několika úsecích v rámci jedné cesty. Žalobkyně uzavřením smlouvy vstoupila do závazkového stavu i s partnerskými leteckými dopravci. Žalovaná je přesvědčena, že jsou zcela naplněny podmínky čl. 1 odst. 3 Montrealské úmluvy, kdy se čl. 39 a následující Montrealské úmluvy nepoužijí. Proti tvrzením žalobkyně o zahraničních vnitrostátních právních úpravách žalovaná namítá, že tyto nejsou nikterak specifikovány a nemohou obstát. Navíc Montrealská úmluva vyžaduje individuální posouzení rozsahu způsobené škody. Škoda a její výše je tedy ve vztahu ke každému poškozenému jedinečná. Naproti tomu Nařízení stanovuje paušalizovanou výši náhrady, tedy pro všechny stejnou. Žalovaná se neztotožnila se žalobkyní ani v úvahách o stejné výši náhrady škody ve všech státech, které Montrealskou úmluvu ratifikovaly, neboť jsou v rozporu s principem individualizované náhrady škody, z něhož Montrealská úmluva vychází. 3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti: 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se žalobkyně prostřednictvím internetového prodejce letenek, společnosti [právnická osoba], udělala rezervaci na lety [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] z [destinace] do Prahy přes [destinace] s plánovaným přistáním v [obec] v čase [údaj o čase] hod dne [datum]. Žalobkyně se zúčastnila naplánované cesty, přičemž zpáteční let [anonymizováno] [číslo] z [destinace] do [destinace] byl na své trase opožděn o 4 hodiny a 6 minut. Žalobkyně proto nestihla navazující let a byla z [destinace] do Prahy dopravena téhož dne letem [anonymizována dvě slova], který do cílové destinace dorazil ve [údaj o čase] hod. 5. Z elektronické vstupenky [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně měla zakoupenu vstupenku na koncert kapely Wohnout na den [datum] ve 20:00 hod za cenu 690 Kč, kte