7 C 185/2021-69 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit ve výroku uvedené částky. Žalobu odůvodnila s tím, že spolu s manželem (pozn.: původně byl ve věci žalován též manžel žalované, avšak ve vztahu k němu bylo řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 7. 2021, č. j. 7 C 185/2021-22 zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu vůči němu zpět) uzavřela devět smluv o zápisu, docházce, vzdělání a placení školného, týkajících se tří společných dětí žalované a jejího manžela. Na základě těchto smluv děti navštěvovaly školu, žalovaná a její manžel za ně byli povinni hradit školné v celkové částce 102 322,94 EUR včetně příslušenství, což však dosud neuhradili. Dále požadovala úhradu částky 84 000 Kč včetně příslušenství jako úhradu za účast společných dětí žalované a jejího manžela na programu [anonymizována tři slova]. 2. Žalovaná vůči žalobě namítala, že není ve věci pasivně legitimována, neboť s žalobkyní smlouvy o zápisu, na jejichž základě vznikla povinnost hradit školné za její děti, neuzavřela. Proto nelze pohledávky z nich plynoucí uplatňovat v nalézacím řízení ve vztahu k ní. Dále upozornila na manželský majetkový režim mezi ní a jejím manželem, konkrétně že dne [datum] sjednali zúžení budoucího společného jmění manželů tak, že:„ se výlučným vlastníkem toho kterého majetku, věcí nebo práv stane ten z manželů, která tento předmět zúžení nabude, tedy uzavře příslušnou smlouvu o nabytí“ a že:„ stejné principy jako při nabývání majetku do výlučného vlastnictví se vztahují i na závazky, které ten který z manželů převezme, tedy je zavázán výlučně sám“. Dodala, že notářský zápis byl založen do veřejně přístupného Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeného notářskou komorou ke dni [datum], tj. před uzavřením nejstarší ze smluv. Žalobkyně se s manželským majetkovým režimem žalované a jejího manžela tedy mohla seznámit před uzavřením smluv. Tedy nemohl žalované vzniknout na základě smluv uzavřených výlučně jejím manželem žádný závazek. 3. Žalobkyně k vyjádření žalované uvedla, že závazky ze smluv byly součástí společného jmění manželů žalované a jejího manžela. Uvedla, že se s obsahem notářského zápisu o majetkovém režimu žalované a jejího manžela nelze tak jednoduše seznámit a že žalovaná a její manžel byli povinni jí změnu v majetkovém režimu oznámit. Ti však tuto skutečnost lstivě zamlčeli. Dle žalobkyně se ze strany žalované jednalo o zjevné zneužití práva, neboť musela vědět, že její manžel nebude schopen plnit závazky ze smluv o zápisu, jelikož musela znát jeho ekonomickou situaci. O existenci smluv nesporně věděla, neboť z nich profitovaly jejich společné děti. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: 5. Mezi stranami je nesporné, že manžel žalované uzavřel se žalobkyní celkem devět smluv o zápisu společných dětí žalované a jejího manžela, a to [jméno] [jméno], [jméno] a [jméno]. Na základě těchto smluv se manžel žalované zavázal uhradit školné a další ve smlouvě uvedené poplatky (dále jen„ školné“) (zjištěno ze smluv o zápisu ze dnů [datum] (tři), [datum] (tři) a [datum] (tři)). Mezi stranami není sporné ani to, že manžel žalované školné a poplatek za účast na programu [anonymizována tři slova] dosud neuhradil. Dále mezi stranami není sporné, že žalovaná a její manžel mají smluvně upravený majetkový režim na základě notářského zápisu, který byl uveřejněn v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu před uzavřením první ze smluv o zápisu. Není sporné ani to, že žalobkyně podala přihlášku pohledávky za manželem do insolvenčního řízení manžela. 6. Na základě insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení je vedeno u Městského soudu v Praze řízení pod sp.zn. 60 INS 24384/2020, kde bylo rozhodnuto dne [datum] o úpadku manžela žalované a o povolení jeho oddlužení. 7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 8. Žalobkyně uzavřela s manželem žalované smlouvy, na jejichž základě byl manžel žalovaný zavázán hradit školné spojené s docházkou dětí, které má spolu s žalovanou, do školy. Školné však nehradil, pročež na školném vznikl dluh ve výši první žalované částky a dále dluh ve výši druhé žalované částky za účast dětí na programu školy. Žalobkyně nyní uplatňuje tuto pohledávku po žalované. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem: 10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žalovaná v řízení pasivně legitimovaná, přičemž došel k závěru, že není. Je tomu tak proto, že žalovaná nebyla smluvní stranou smluv o zápisu. Jak vyplývá z rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005:„ splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno.” Ač se tyto závěry vztahovaly k úpravě před přijetím zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), lze je vztáhnout i na právní poměry vzniklé za účinnosti o. z. (k tomu např. recentní rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 494/2022). Soud má za to, že pokud splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů sjednaného jen jedním z manželů nelze vymáhat v nalézacím řízení po druhém manželovi, tím spíše nelze v nalézacím řízení nelze vymáhat po druhém manželovi splnění závazku, který do společného jmění manželů nenáleží. 11. V projednávaném případě bylo sporné, zda závazek spadá do společného jmění manželů, pro posouzení pasivní legitimace žalované je však tato otázka irelevantní. Jak bylo výše uvedeno, žalovaná nebyla stranou předmětných smluv, pročež po ní nelze požadovat jejich plnění v nalézacím řízení. 12. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 13. Pro úplnost soud dodává, že se vzhledem k nedostatku pasivní legitimace žalované nezabýval a ani nemohl zabývat dalšími námitkami žalobkyně. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 68 873,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 593 981,72 Kč (102 322,94 EUR x kurz dle ČNB ke dni převzetí právního zastoupení [datum], tj. 2 509 981,72 Kč + 84 000 Kč), sestávající z částky 18 700 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení), z tarifní hodnoty ve výši 2 597 563,02 Kč (102 322,94 EUR x kurz dle ČNB ke dni vyjádření žalované dne [datum], tj. 2 513 563,02 Kč + 84 000 Kč), sestávající z částky 18 700 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření žalované ze dne [datum]), a z tarifní hodnoty 2 575 051,97 (102 322,94 EUR x kurz dle ČNB ke dni ústního jednání dne [datum], tj. 2 491 051,97 Kč + 84 000 Kč), sestávající z částky 18 620 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání dne [datum]), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 56 920Kč ve výši 11 953,20 Kč za DPH.