8 C 197/2021-46 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se svým návrhem domáhal vydání rozhodnutí, jehož znění je patrno z výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova] do [anonymizována tři slova], [registrační značka], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. [příjmení] a provozovatelem vozidla je žalovaná. Žalovaná neměla od [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/99 Sb. Dále nebylo zákonné pojištění uhrazeno v následujícím období od [datum] do [datum], v dalším období od [datum] do [datum]. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. U předmětného vozidla došlo k poruše motoru. Při následném rozebrání bylo zjištěno, že oprava vozu se nevyplatí. Rozhodla se proto jako vlastník vozidla si vozidlo ponechat na náhradní díly. Následně navštívila registr vozidel na [obec a číslo], kde chtěla vozidlo odhlásit. Pracovnice jí vysvětlila, že vozidlo jde odhlásit pouze v případě krádeže nebo s dokladem o ekologické likvidaci. Stejně tak není možné trvale odevzdat značky do depozitu. Po roce je třeba značky vyzvednout a projít STK. Doporučila v tomto případě ponechat vozidlo na značkách. Tyto skutečnosti žalovaná napsala a fotograficky doložila [obec] kanceláři pojistitelů hned po první výzvě. Vozidlo není provozováno, je bez náplní, bez motoru, platné STK a stojí na soukromém pozemku mimo komunikaci, nehrozí tedy žádná pojistná událost ani ekologická katastrofa. Platila by tak pojišťovně za službu, kterou nijak nevyužije a peníze tak pojišťovně v podstatě darovala, to si jako důchodce nemůže dovolit. Je vlastníkem vozu a má právo si vozidlo ponechat na náhradní díly a nemůže být nucena platit pojistné, které nedává žádný smysl. 3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti: 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná je vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], které je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované a žalovaná k němu nemá sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla od [datum] do současné doby. 5. Ohledně období, kdy vozidlo nebylo pojištěno od [datum] do [datum], žalobce vyzval žalovanou písemnou výzvou k úhradě zákonného příspěvku za 178 dní nepojištění x denní sazba 65 Kč, celkem 11 570 Kč. Výzva byla odeslána [datum] a doručena [datum], splatnost příspěvku nastala po uplynutí lhůty 30 dnů od doručení výzvy (výzva ze dne 30. 1. 2020, sdělení České pošty o doručení zásilky [datum]). 6. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení příspěvku za následující období od [datum] do [datum] v prodloužené lhůtě s ohledem na pandemii koronaviru v 60 dnů od doručení dopisu, příspěvek činí 7 865 Kč za 121 dní v denní sazbě 65 Kč, výzva byla odeslána [datum] a [datum], dodána do domovní schránky žalované (výzva ze dne [datum], pošta on-line - sdělení o sledování zásilky). 7. Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období od [datum] do [datum] byla žalobcem odeslána [datum] a [datum], dodána do domovní schránky žalované, jednalo se o výzvu ze dne [datum] k úhradě příspěvku za období od [datum] do [datum] v prodloužené lhůtě 60 dnů od doručení dopisu za 122 dní x denní sazba 65 Kč, celkem 7 930 Kč (výzva k úhradě ze dne [datum], sledování zásilek pošta on-line). Doručení uvedených výzev žalovaná nesporovala. Následně byly žalované zaslány opakované upomínky. 8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná je vlastníkem a provozovatelem sporného vozidla, které nebylo v žalovaném období pojištěno v rozporu se z. č. 168/99 Sb. Podle § 4 odst. 1 zákona vznikla žalované povinnost za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona zaplatit žalobci uvedený příspěvek, a to včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 300 Kč ke každému mimosoudnímu uplatnění práva na příspěvek. 9. K námitce žalované, že vozidlo není provozuschopné, je bez motoru a nachází se na soukromém pozemku mimo pozemní komunikaci, soud uvádí, že otázka zda uvedené vozidlo bylo fakticky provozováno či nikoli, není z hlediska vzniku povinnosti žalované zaplatit příspěvek v posuzovaném případě podstatná. Jazykový výklad ustanovení § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla prosazovaný žalovaným, který spojuje vznik povinnosti pojištění vozidla na současné splnění dvou předpokladů, a to zápisu v registrů silničních vozidel (§ 1 odst. 2 písm. a/) a faktické provozování vozidla na pozemní komunikaci (§ 1 odst. 2 písm. b/), neobstojí. Tento výklad ze znění uvedeného ustanovení zákona nevyplývá a neodpovídá ani účelu a smyslu uvedené zákonné úpravy, jak jej lze dovodit z důvodové zprávy k zákonu č. 293/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb. Smyslem občanskoprávního řízení totiž není výklad předpisů ryze formální. Vždy je třeba zabývat se účelem zákona, přihlížet k historii jeho vzniku apod. V projednávané věci lze odkázat i na komentář k zákonu o pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla k jeho ustanovení § 1 odst. 2 v rozhodném znění (tj. ve znění účinném od 1.1.2018) v něm se uvádí: Dřívější právní úprava povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se vztahovala pouze k provozování vozidla na některých kategoriích pozemních komunikací. Jednalo o dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace. Při provozování vozidla na ostatních komunikacích, jako např. veřejně nepřístupné účelové komunikaci, nebo při provozování vozidla mimo pozemní komunikaci podmínka pojištění odpovědnosti z provozu vozidla splněna být nemusela. Nově byla tato povinnost rozšířena tak, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu na pozemních komunikacích musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Jedná se tedy o povinnost nad rámec dosavadní povinnosti, která platí nadále a není nijak omezena. Pokud bude provozováno nebo ponecháno na pozemní komunikaci vozidlo, je s tím spojena povinnost jeho pojištění, i kdyby na takový případ nedopadala povinnost podle nově doplněného ustanovení (i kdyby např. vozidlo nebylo zapsáno do registru). Cílem této novelizace bylo podle důvodové zprávy„ dosáhnout jednoznačné a přehledné právní úpravy, ze které bude nepochybně zřejmé, kdy musí být splněna povinnost pojištění odpovědnosti“. Účelem navrhované úpravy je také zjednodušení určení, zda je nebo není dána povinnost pojištění, a snaha předejít celé řadě soudních sporů. 10. Rovněž tvrzení žalované o nemožnosti vyřazení vozidla z provozu neodpovídá zákonné úpravě vyplývající z ustanovení § 12 z. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, podle kterého obecní úřad obce s rozšířenou působností vyřadí silniční vozidlo z provozu na základě žádosti vlastníka vozidla, který spolu s žádostí odevzdá obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností osvědčení o registraci silničního vozidla a všechny vydané tabulky s přidělenou registrační značkou a předloží technický průkaz silničního vozidla k vyznačení záznamu o jeho vyřazení z provozu. Vlastník silničního vozidla vyřazeného z provozu je mimo jiné povinen neodstraňovat podstatné části vyřazeného vozidla, zejména karosérii s vyznačeným identifikačním číslem silničního vozidla a motor. Trvá-li vyřazení silničního vozidla déle než 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, je vlastník vyřazeného silničního vozidla povinen oznámit obecnímu úřadu, který vyřadil silniční vozidlo z provozu adresu místa, kde je vyřazené silniční vozidlo umístěno a účel jeho využití. Doba vyřazení vozidla z provozu není nijak omezena, postačí pouze po 12 měsících splnit povinnost podle § 12 odst. 4 zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, tedy oznámit adresu místa, kde je vyřazené silniční vozidlo umístěno a účel jeho využití. Vozidlo v režimu vyřazení je nutné umístit mimo pozemní komunikaci a zabránit jeho trvalému rozebrání a ohrožení životního prostředí. Zákon výslovně zakazuje odstranění podstatných částí vozidla, tedy zejména motoru, kdy tyto části nelze z vozidla trvale odstranit, lze je pouze dočasně demontovat za účelem opravy a renovace. Soud připomíná, že porušení těchto povinností je přestupkem fyzické osoby podle § 83 odst. 1 písm. d) zákona o provozu vozidel na pozemních komunikacích s možností uložení pokuty do 50 000 Kč. Obrana žalované spočívající v tvrzení o nemožnosti vyřadit vozidlo z provozu tedy rovněž neobstojí. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 131 Kč a náklady na pr