20 C 248/2020-74 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne 12. 11. 2020 u soudu žalobu, kterou se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 612 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila a uvedla, že dne 14. 12. 2019 absolvovali cestující [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ cestující“) let žalované č. [anonymizováno] z [obec] přes [anonymizováno] do [anonymizováno] (dále jen„ předmětný let“). Tento let byl na svém příletu opožděn o 9 hodin a 17 minut. Vzdálenost z [obec] do [anonymizováno] činí 8 586 km. Žalobkyně na základě plné moci u žalované uplatnila za cestující nárok ve výši 1 200 EUR, a to dne 21. 1. 2020, prostřednictvím e-mailu, ke kterému byla připojena plná moc, opakovaně zaslána dne 22. 1. 2020. Žalobkyně uvedené uplatnila taktéž předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce, ke které byla připojena plná moc. Žalovaná nárok dosud neuhradila. Žalobkyně opírá svůj nárok o Nařízení Evropského Parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jako„ Nařízení“) a o související judikaturu Soudního dvora Evropské Unie. S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že za zpoždění v cílové destinaci v délce větší než 3 hodiny vznikl žalobkyni vůči žalované nárok na náhradu škody ve výši 600 EUR/osobu, celkem 1 200 EUR (ke dni 14. 12. 2019 ekvivalent 1 EUR = 25,51 Kč, tj. 1 200 EUR = 30 612 Kč) a to podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení. 2. Žalovaná uvedla, že předmětný let byl na příletu do cílové destinace [anonymizováno] o 9 hodin a 17 minut, jelikož byla odstraňována technická porucha letadla. Cestující/žalobkyně májí nárok na kompenzaci ve výši 1 200 EUR, avšak ničeho nad rámec této částky. Žádost o kompenzaci byla prostřednictvím e-mailu zaslána dne 21. 1. 2020, avšak bez připojené plné moci, a proto byli poučeni, že cestující mohou nárok požadovat sami. Proto nesouhlasí s tím, aby jí byla uložena povinnost hradit náhradu nákladů řízení a příslušenství, když jí nebyla řádně předložena plná moc před podáním žaloby. 3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že s tímto postupem oba účastníci řízení souhlasili (žalobkyně v rámci podané žaloby, žalovaná ve vyjádření doručeném soudu dne 8. 4. 2021), a soud dospěl k závěru, že pokud jde o skutková zjištění, lze ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 4. Mezi účastníky řízení je nesporné, že se cestující zúčastnili dne 14. 12. 2019 letu č. [anonymizováno] z [obec] před [anonymizováno] do [anonymizováno], jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Předmětný let byl zpožděn o 9 hodin 17 minut. Cestujícím/žalobkyni vznikl nárok na kompenzaci za zpožděný let ve výši 1 200 EUR na základě Nařízení. Sporná zůstala toliko otázka, zdali má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení a příslušenství k uplatněné pohledávce. 5. Z kopie emailu ze dne 21. 1. 2020 adresovaného žalobkyní žalované soud zjistil, že žalobkyně uplatnila nárok na kompenzaci za zpoždění předmětného letu u žalované, přičemž k tomuto e-mailu byly připojeny plné moci, které ji opravňovali za cestující tento nárok požadovat. 6. Z kopie emailu ze dne 22. 1. 2020 adresovaného žalovanou žalobkyni soud zjistil, že požaduje opětovné zaslání plné moci na adresu žalované. 7. Z kopie emailu ze dne 22. 1. 2020 adresovaného žalobkyní žalované soud zjistil, že žalované plné moci zaslala opětovně prostřednictvím e-mailu a upozornila, že pokud nebude nárok uhrazen do 14 dnů, bude podána žaloba u soudu v České republice. 8. Z kopie plných mocí soud ze dne 8. 1. 2020 soud zjistil, že cestující dali žalobkyni plnou moc k jejich zastupování ve věci nároku na kompenzaci podle Nařízení. 9. Z kopie podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala předžalobní výzvu žalované dne 4. 6. 2020 na adresu [adresa]. 10. Z kopie sjetiny www žalované soud zjistil, že adresa žalované pro doručování pro území České republiky je [adresa]. 11. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti, významné pro rozhodnutí ve věci, a proto je dále nehodnotil. 12. Soud hodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a zjistil následující skutkový stav: 13. Cestující se dne 14. 12. 2019 zúčastnili letu č. [anonymizováno] z [obec] přes [anonymizováno] do [anonymizováno], jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Do místa určení cestující přiletěli se zpožděním 9 hodin a 17 minut. Cestující uplatnili svůj nárok na kompenzaci vůči žalované podle Nařízení ve výši 1 200 EUR prostřednictvím žalobkyně, která tak učinila na základě plné moci e-mailem dne 21. 1. 2020. 14. Podle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie má nařízení obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. 15. Na oblast tohoto sporu tak dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení. 16. V řízení bylo prokázáno, že předmětný let byl na příletu do [anonymizováno] zpožděn o 9 hodin a 17 minut a žalobcům proto vznikl nárok na paušální náhradu škody. Ostatně délka zpoždění předmětného letu byla mezi účastníky řízení nesporná. Soud zároveň dospěl k závěru, že cestující uplatnili u žalované svůj nárok na kompenzaci podle Nařízení za zpoždění předmětného letu včas, tj. do 6 měsíců ode dne uskutečnění předmětného letu, a to dne 21. 1. 2020, prostřednictvím e-mailu a žalobkyně, která tak učinila na základě plných mocí, které k tomuto byly připojeny. Učinila tak rovněž 22. 1. 2020 s upozorněním, že v případě, pokud požadovanou částku neuhradí do 14 dnů, podají žalobu. Zároveň tak učinila předžalobní výzvou dne 4. 6. 2020. Soud proto uzavírá, že nárok žalobkyně je oprávněn včetně nároku na náhradu příslušenství a nákladů řízení. 17. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku včetně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 18. Výrok II tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přiznal žalobkyni, která měla ve věci úspěch, náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 531 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 612 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý z 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Dále pak podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 30 612 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby realizovaných po podání návrhu ve věci (písemné podání ze dne 12. 5. 2021 a 15. 3. 2022). V souladu s § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 2 úkony právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon. V souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21 % DPH v částce 1 486,80 Kč, protože právní zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 10 097,80 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.