27 C 150/2017 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Předmětem řízení byl nárok každého z žalobců na zaplacení částku 600 EUR, jíž se domáhali po žalovaném s odůvodněním, že dne [datum] se účastnili letu provozovaného žalovaným pod č. [anonymizována dvě slova] z Prahy do [destinace], který byl plánován s příletem na 22,20 hod, avšak z důvodu zpoždění větším než 3 hodiny do cílové destinace dorazili se zpožděním. V souladu s Nařízením Rady (ES) č. 261/2004, jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě při odepření nástupu do letadla, zrušení nebo významného zpoždění letů a v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora (rozhodnutí STURGEON C – 402/07; NELSON, TUI C -581/10) každému z žalobců dle čl. 7 vznikl nárok na úhradu žalované částky ve výši 600 EUR. 2. Opatrovník žalovaného navrhnul zamítnutí žaloby s odůvodněním, že označení žalovaného, tak jak je uvedeno v žalobním návrhu, neodpovídá skutečnému označení žalovaného. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobci měli na dne [datum] rezervaci na let žalovaného č. [anonymizována dvě slova] z Prahy do [destinace], který byl na příletu zpožděn o 7 hodin a 31 minut. Z [destinace] pokračovali letem č. [anonymizována dvě slova] do [anonymizováno], jímž se soud v rámci dokazování dále již nezabýval, neboť již zpoždění na prvním letu (segmentu celkové cesty žalobců) dalo vzniknout nároku žalobců na uplatněnou částku. 4. K námitce uplatněné žalovaným soud uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že by označení žalovaného v žalobě neodpovídalo jeho skutečnému označení. 5. Žalovaný je povinen každému z žalobců zaplatit odškodnění dle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ve výši 600 EUR za zpoždění let, který svou délkou přesahoval 3 500 km. Soud zamítnul částečně nárok žalobců co do úroku z prodlení, neboť z předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2017 vyplývá, že žalobci žádali o úhradu dlužné částky do 15 dní ode dne doručení výzvy, která byla doručena téhož dne emailovou komunikací a lhůta tak končila až dnem 10. 5. 2017 a tedy až ode dne následujícího se žalovaný ocitl v prodlení. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Jejich výše se skládá z odměny advokáta ve výši 200 Kč za úkon právní služby učiněný do podání žaloby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby), za každého z žalobců, dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., které soud použil dle závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015 pod sp. zn. 18Co 7/2015, neboť se v dané věci jedná o podání stejného žalobce, s obdobným skutkovým i právním základem, jde typově o žalobu podávanou žalobcem opakovaně (postoupené pohledávky) a je soudu I. stupně z úřední činnosti známo, že obdobných žalob jsou žalobcem podávány řádově desítky ročně, shodně podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, vydaného pod č. j. 28Co 200/2020 -47, podle kterého, předpokladem pro určení snížené sazby v řízeních zahájených po 1. 7. 2014 je skutečnost, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem„ návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Městský soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ AT), je proto třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu„ formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož„ zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Typickým rysem takových žalob musí být také minimální individualizace skutková. Samotné množství údajů, na jejichž základě žalobce dospívá k závěru o nezaměnitelné specifikaci žalované pohledávky, jakož i případný postup žalobce při koncipování vlastního konkrétního návrhu, jsou přitom okolnostmi, které jsou z hlediska závěru o tom, zda návrh (ne) vykazuje znaky předpokládané v § 14b odst. 1 písm. a) AT, nepodstatné.“ Soudu prvního stupně, shodně jako shora uvedenému senátu Městského soudu v Praze je z jeho úřední činnosti známo, že právní zástupce žalobců podává u soudu opakovaně desítky a desítky návrhů na zahájení řízení, jimiž uplatňuje (nejen) proti žalovanému, totožné (co do vzniku pohledávky - náhrady za zpožděný let) návrhy. Tyto návrhy mají podobu využitelného vzoru, které se odlišují jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Dosazení proměnných veličin je převážně otázkou administrativního zpracování výchozích údajů a nejde o žádný specifický skutkový či právní rozbor věci. Dále se náklady řízení sestávají z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., dále z odměny ve výši 1700 Kč za úkony po podání žaloby (účast při jednání 2x), za každého z žalobců, snížené o 20 % dle § 12 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600 Kč dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., za tyto úkony, ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3000 Kč a z DPH. Celková výše tak činí 13 140,60 Kč. 7. Odměna opatrovníka je tvořena odměnou advokáta ve výši 1700 Kč za úkon právní služby a náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za úkon právní služby. V řízení opatrovník učinil celkem 4 úkony (převzetí a příprava, vyjádření, účast u jednání 2x). Celková výše činí 9 680 Kč.