4 C 23/2022-85 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně je vlastníkem ideální jedné poloviny pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev. – garáž, to vše v [katastrální uzemí], [územní celek], vedeno u [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 456 Kč (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 6 442 Kč (výrok III.) a rozhodl o tom, že ve vztahu mezi opatrovníkem žalobkyně a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovaném určení, že je vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku I. rozsudku (dále„ Nemovitosti“). Soud prvního stupně žalobě vyhověl, neboť v řízení bylo prokázáno, že darovací smlouva ze dne 1. 11. 2021, na jejímž základě žalobkyně žalovanému [příjmení] darovala, byla žalobkyní uzavřena, ačkoli tato vzhledem ke svému nepříznivému zdravotnímu stavu nebyla schopna validně zvážit význam a dosah uzavření takové smlouvy, neboť její rozpoznávací a určovací schopnosti byly významně narušeny. Darovací smlouvu proto shledal neplatnou podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), ve spojení s § 586 o. z. 3. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla ve sporu zcela úspěšná. Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku, zálohy na náklady znaleckého posudku a nákladů právního zastoupení advokátem. 4. Soud prvního stupně neshledal důvod pro aplikaci § 150 o.s.ř., neboť na straně žalovaného nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, které by takový postup odůvodňovaly. Zmínil, že je třeba zvažovat i zájmy a legitimní očekávání úspěšného účastníka, že mu budou jeho náklady řízení neúspěšným účastníkem uhrazeny. Přihlédl též k tomu, že žalovaný po celou dobu řízení nárok žalobkyně sporoval, a to i přes závěry uvedené ve znaleckém posudku. 5. Proti výroku II. tohoto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž navrhl změnu napadeného výroku tak, že se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává. Měl za to, že na jeho straně jsou dány důvody pro postup podle § 150 o.s.ř. Tyto důvody jsou jednak sociální, a dále důvody spočívající v okolnostech případu. Žalovaný je nemajetný. Vlastní pouze starší osobní automobil a jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši 22 397 Kč. Výše starobního důchodu je nižší, než přiznaná výše nákladů řízení. Žalovaný je sice dosud v SJM se žalobkyní vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na rodinném domě v [obec], ten je však užíván žalobkyní a žalovaný z něj nemá žádný majetkový prospěch. 6. Žalovaný neměl možnost soudnímu sporu zabránit. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného neinformovala o své duševní poruše. Žalovanému přitom nebylo o duševní poruše žalobkyně ničeho známo, neboť tato nebyla rozpoznatelná pro osoby, jež s ní přišly do styku, resp. v řízení nebylo prokázáno, že by rozpoznatelná byla. Žalovaný poukázal na skutečnost, že téhož dne, kdy byla uzavřena sporná darovací smlouva, byla mezi účastníky uzavřena ještě dohoda o vypořádání SJM účastníků pro tzv. nesporný rozvod. Podle této dohody měla žalobkyně nabýt nemovité věci dosud ve společném jmění účastníků bez adekvátní náhrady. Tuto dohodu žalobkyně nenapadla, což soud prvního stupně ve svém rozhodování nijak nezohlednil. Za významné žalovaný považoval, že mu nebyla dána možnost sporu předejít. O duševní poruše žalobkyně se dozvěděl až z podané žaloby, která mu byla soudem prvního stupně zaslána s výzvou k vyjádření dne 8. 9. 2022. U úmyslu žalobkyně podat žalobu nebyl žalovaný informován. Žalovaný měl za to, že ze strany syna účastníků [celé jméno žalovaného] a právního zástupce žalobkyně byla snaha před žalovaným duševní poruchu žalobkyně tajit. Pokud by žalovaného před podáním žaloby o duševní poruše žalobkyně informovali, mohl být i jeho postoj k žalobě jiný. Majetkové poměry účastníků mohly být vyřešeny dohodou a náklady řízení sníženy alespoň o náklady znaleckého posudku, neboť současně s předmětnou žalobou byl podán též návrh na omezení žalobkyně ve svéprávnosti. Žalovaný dále uvedl, že neměl možnost vyjádřit se před ustanovením znalkyně a vypracováním znaleckého posudku. Nemohl na rozdíl od strany žalující navrhnout dotazy na znalkyni, znalkyně neměla k dispozici jeho vyjádření k žalobě ani jím navrhované důkazy. To byl hlavní důvod, proč žalovaný považoval znalecký posudek za nepřesvědčivý. Odvolání ve věci samé se však rozhodl nepodat, neboť zjistil, že dne 7. 2. 2023 byl podán návrh na omezení svéprávnosti žalobkyně. Přiznání náhrady nákladů řízení považoval žalovaný za extrémně nespravedlivé a příliš tvrdé, a to též vzhledem k tomu, že mu bylo uloženo zaplatit náklady státu na vypracování znaleckého posudku. 7. Žalobkyně považovala odvolání žalovaného za zcela nedůvodné. Pro aplikaci § 150 o.s.ř. není dán žádný důvod. Zdůraznila, že podstatou sporu byl převod spoluvlastnického podílu žalobkyně na dvou pozemcích v [obec] [obec], při němž žalovaný cynicky zneužil duševní poruchy žalobkyně a tyto spoluvlastnické podíly na ní vylákal bez jakéhokoli protiplnění. Žalovaný byl manželem žalobkyně. [příjmení] spolu řadu let nežili, avšak je zcela absurdní uvažovat o tom, že by žalovaný o její duševní poruše nevěděl. Z dokazování vyplynulo, že tato byla evidentní pro každého, kdo se žalobkyní přišel do styku. Její progrese trvala řadu let. [příjmení] zavinil žalovaný svým vlastním jednáním. Žalovaný si musel být dobře vědom toho, že žalobkyně je pro svou duševní poruchu snadno ovlivnitelná. 8. Skutečnost, že žalovaný má být dosud vlastníkem spoluvlastnického podílu na rodinném domě v [obec], z něhož nemá žádný majetkový prospěch, je pro tuto věc irelevantní. Jednání se žalovaným před podáním žaloby nepřipadalo v úvahu, neboť existovala důvodná obava, že žalovaný bude nemovitosti dále převádět. Dohoda o vypořádání SJM účastníků kopírovala to, kdo a jakým způsobem přispěl k nabytí společného majetku. Není pravdou, že by žalobkyně cokoli nabyla bez adekvátní náhrady. Žalovaný zmíněnou dohodu uzavírat nemusel, pokud s ní nesouhlasil. Je dále otázkou, proč majetková dispozice s Nemovitostmi, která byla předmětem tohoto řízení, nebyla součástí dohody o vypořádání SJM. Rodina žalobkyně ani žalobkyně sama by s ní nikdy nesouhlasila, proto se žalovaný musel uchýlit k jejímu podstrčení žalobkyni. Není zřejmé, z jakých důvodů by se měli syn účastníků a právní zástupce žalobkyně pokoušet duševní poruchu žalobkyně před žalovaným tajit a jakým způsobem. Syn žalobkyně žádal žalovaného, aby Nemovitosti žalobkyni vrátil, jinak že se obrátí na právního zástupce, což vyvrací tvrzení žalovaného, že o žalobě nemohl vědět a soudnímu sporu zabránit. Nepřípadná je též argumentace žalovaného týkající se ustanovení znalkyně a znaleckého posudku. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený výrok II. rozsudku potvrdil jako věcně správný. 9. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalovaného výrok II. napadeného rozsudku podle § 212 a § 212a odst. 5, 6 o.s.ř., a aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.), shledal, že odvolání není důvodné. 10. Žalovaný v podaném odvolání argumentuje tím, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř. a nepřiznání náhrady nákladů řízení ve věci plně úspěšné žalobkyni. Důvody zvláštního zřetele hodné spatřuje jednak v nepříznivé majetkové situaci, a dále v okolnostech případu. 11. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 12. Moderační právo soudu týkající se náhrady nákladů řízení cílí na případy, kdy by aplikace principu zavinění vedla k nepřiměřené tvrdosti. Postup podle tohoto ustanovení musí odůvodňovat existence skutečností hodných zvláštního zřetele daných např. osobními, majetkovými, sociálními poměry účastníků, postoje účastníků a jejich chování v průběhu řízení. 13. „ Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nárok