4 C 267/2023-38 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne [datum] (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala na žalované zaplacení částky 23 428 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou distančním způsobem na adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované téhož dne částku 17 100 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 450 Kč a zaplatit poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ [anonymizováno]“ a poplatek ve výši 174 Kč za službu„ Informační SMS servis“. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména prostřednictvím informací získaných od žalované a dále lustrací žalované v centrální evidenci exekucí, v bankovních i nebankovních registrech a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Splatnost úvěru byla po opakovaných žádostech o odklad splatnosti sjednána na [datum], žalovaná však žalobkyni neuhradil ničeho. Dle čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná upomínána o zaplacení. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 17 100 Kč, poplatků v celkové výši 4 789 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 1 539 Kč (0,1 % denně z částky denně z částky 17 100 Kč od [datum] do [datum]) a dále úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 21 889 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Usnesením ze dne 5. 6. 2023, č. j. EPR 126025/2023-8 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 5 svou místní nepříslušnost a následně věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den [datum], účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaná ani žalobkyně bez omluvy k jednání nedostavily. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Z provedených listinných důkazů soud dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Mezi účastníky byla distančně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované dne [datum] poskytnuty prostředky ve výši 17 100 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit poplatek ve výši 4 450 Kč a dále poplatky za volitelné služby, tj. poplatek za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně, a to nejpozději do [datum]. Pro případ prodlení s úhradou se žalovaná zavázala uhradit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], sazebníkem, všeobecnými obchodními podmínkami a souhlasem se zpracováním osobních údajů). Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované s pozitivním výsledkem (prokázáno výpisem o posouzení úvěruschopnosti, listinou identifikované příjmy a listinou přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]). Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh plnila, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradila ničeho. 6. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž tyto považuje soud za věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, ze kterých soud při svém rozhodování vycházel. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť nároky žalobkyně jsou odůvodněny ust. § 2395 o. z. a § 2048 o. z. Žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy, poskytla žalované úvěr, žalovaná naopak své závazky ze smlouvy řádně neplnila, když neuhradila žádnou ze sjednaných splátek. Žalobkyni přiznaná částka ve výši 21 889 Kč sestává z jistiny úvěru (17 100 Kč), poplatku za poskytnutí úvěru (4 450 Kč), poplatku za službu„ [anonymizováno]“ (165 Kč) a poplatku za službu„ Informační SMS servis“ (174 Kč). Dále byla žalované přiznána částka 1 539 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 17 100 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalovaná neprokazovala ani netvrdila, že by spornou částku uhradila, když zůstala v průběhu řízení zcela pasivní. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. S ohledem na to, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobě v plném rozsahu vyhověl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 390 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 938 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 23 428 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil, neboť mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení zástupce podává opakovaně obdobné návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.