6 C 90/2023 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Příbrami žalobu na zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému, který je jeho zletilým synem, kterou odůvodnil tím, že se dozvěděl z vyjádření žalovaného, že se vyučil v oboru kuchař a je zaměstnán v restauraci [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], kde i bydlí. Vzhledem k tomu, že syn je plnoletý a schopný se sám živit, navrhl žalobce, aby jeho vyživovací povinnost stanovená vůči žalovanému naposledy rozsudkem Okresního soudu v Příbrami, č.j. 11P 20/2003-158 ze dne 10. 3. 2008, byla zrušena. 2. Okresní soud v Příbrami usnesením, č.j. 5C 51/2022-13 ze dne 29. 3. 2022 vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Praha – východ. Tento soud vyslovil s postoupením věci nesouhlas, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením, č.j. 31Nc 1267/2022-25 ze dne 2. 8. 2022 tak, že nesouhlas Okresního soudu Praha – východ s postoupením věci je důvodný. Okresní soud v Příbrami následně usnesením, č.j. 5C 51/2022-44 ze dne 27. 1. 2023, které nabylo právní moci dne [datum], znovu vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, je nekontaktní, stejně tak je nekontaktní i žalobce. 4. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], ke kterému řádně a včas předvolal účastníky. Ti se bez omluvy k jednání nedostavili, ač žalobce měl vykázáno doručení předvolání k jednání dnem [datum] a žalovaný dnem [datum]. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků. 5. Soud zjistil z rozsudku Okresního soudu v Příbrami, č.j. 11P 20/2003-158 ze dne 10. 3. 2008, že tímto rozsudkem byl žalobce uznán povinným počínaje dnem [datum] přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 800 Kč měsíčně vždy do 15. dne v měsíci předem úřadu příslušnému k vyplácení příspěvků na úhradu potřeb dítěte. Dále byla žalobci uložena povinnost přispívat částkou 700 Kč měsíčně na výživu nezletilé [jméno]. 6. Z odpovědi [právnická osoba] k výzvě soudu, soud zjistil, že žalovaný v této restauraci nikdy oficiálně do zaměstnání nenastoupil. 7. Z odpovědi [právnická osoba] s.r.o. ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný je zaměstnancem této společnosti od [datum] v pozici pracovník restauračního provozu. 8. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. a má za prokázaný tento skutkový stav: žalobce je otcem žalovaného. Poslední úprava vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému byla provedena rozsudkem Okresního soudu v Příbrami, č.j. 11P 20/2003-158 ze dne 10. 3. 2008, kterým byla žalobci stanovena povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilého syna [jméno] (žalovaného) částkou 800 Kč měsíčně. V době vyhlášení tohoto rozsudku zdejším soudem je žalovaný zletilý, výdělečně činný, neboť je zaměstnán ve [právnická osoba] s.r.o. od [datum]. 9. Podle ust. § 910 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (dále jen občanský zákon), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinností prarodičů a dalších předků vůči dítěti. 10. Podle ust. § 911 občanského zákona, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 11. V řízení bylo prokázáno potvrzením [právnická osoba] s.r.o., že žalovaný je u této společnosti zaměstnán od [datum], a tedy minimálně od této prokázané doby je schopen sám se živit. Soud proto zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému k tomuto datu, neboť se nepodařilo prokázat (účastníci žádné takové důkazy ani nenavrhovali), že by se stal žalovaný pravidelně výdělečně činným před tímto datem. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, protože žalobci, který byl ve věci úspěšný, náklady řízení nevznikly.