11 C 249/2021-63 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se podanou žalobou (po částečném zastavení řízení dle usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2021, č. j. 11 C 249/2021-31) domáhali po žalované zaplacení částky 1 200 EUR (každý ve výši 400 EUR) s příslušenstvím z titulu paušální náhrady škody za zpoždění letu č. , Anonymizováno, z Monastiru do Prahy, operovaného žalovanou, kdy přílet letu byl stanoven na den 31. 8. 2018 v 23:45 hod., avšak skutečně se realizoval až dne 1. 9. 2018 v 04:00 hod., tedy se zpožděním přesahujícím tři hodiny oproti plánovanému času příletu (dále také jen „předmětný let“), v důsledku čehož každému ze žalobců vznikl nárok na náhradu škody dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“). Žalobci vyzvali žalovanou k paušální kompenzaci písemnou výzvou ze dne 2. 8. 2019, avšak bezvýsledně. Žalobci současně požádali o přiznání zákonného úroku z prodlení.V písemné replice žalobci odmítli procesní obranu žalované, založenou na její námitce opožděného uplatnění žalobního nároku. V tomto směru tvrdili, že ustanovení § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), nedopadá na újmu dle Nařízení, neboť konkrétní osobu cestujícího i výši paušální kompenzace zná dopravce přesně v okamžiku vzniku dané újmy (zpoždění), a není tak potřeba dopravce notifikovat, neboť dopravce by měl správně cestujícím vyplácet paušální kompenzaci ihned. Dle žalobců se tak cit. ust. § 2553 o. z. na daný případ vůbec nepoužije. Žalobci současně navrhli přerušení řízení v této věci do pravomocného skončení řízení vedeného u Nejvyššího soudu, jehož předmětem je posouzení otázky promlčení dle ust. § 2553 o. z.2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Namítla, že žalobci neuplatnili právo na náhradu škody, vzniklé zpožděním předmětného letu, nejpozději do šesti měsíců od realizace tohoto letu, a pro opožděnost jeho uplatnění jim tak nelze dle ust. § 2553 o. z. kompenzaci přiznat.3. Usnesením ze dne 1. 4. 2022, č. j. 11 C 249/2021-50, soud řízení v této věci přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 3544/2021.4. Usnesením ze dne 28. 11. 2023, č. j. 11 C 249/2021-52, které nabylo právní moci dne 20. 12. 2023, soud v důsledku skončení řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 3544/2021 rozhodl o pokračování v tomto řízen.5. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. žalobci v podání ze dne 14. 3. 2024 explicitně vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle ust. § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.6. Z listinných důkazů bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobci se dne 31. 8. 2018 účastnili letu č. , Anonymizováno, z Monastiru do Prahy, operovaného žalovanou (viz dokumentace pod označením Komplexní odbavení a elektronická letenka), který byl na svém příletu opožděn o více než tři hodiny, když oproti plánovanému času příletu dne 31. 8. 2018 v 23:45 hod se fakticky přílet realizoval až dne 1. 9. 2018 v 04:00 hod. (viz elektronická letenka a fotografie odletové tabule). Žalobci prostřednictvím svého právního zástupce vyzvali žalovanou dopisem ze dne 2. 8. 2019 k paušální kompenzaci ve výši á 250 EUR za zpoždění tohoto letu (viz písemná výzva právního zástupce žalobců k plnění ze dne 2. 8. 2019).7. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. V řízení bylo prokázáno, že zpoždění předmětného letu, operovaného žalovanou, v délce přesahující tři hodiny se uskutečnilo dne 1. 9. 2018, avšak žalobci uplatnili nárok na paušální kompenzaci dle Nařízení u žalované až písemnou výzvou ze dne 2. 8. 2019, tedy po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty stanovené v ust. § 2553 odst. 3 o. z. Jelikož žalovaná namítla opožděné uplatnění práva žalobců na náhradu škody, přičemž žalobci ani netvrdili, že by jim ve včasném uplatnění tohoto jejich práva bránila nějaká významná překážka, soud rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která danou otázku v mezidobí již vyřešila (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3206/2022, nebo jeho usnesení č. j. 25 Cdo 3544/2021-105 ze dne 4. 10. 2023 nebo č. j. 23 Cdo 1387/2022-75 ze dne 12. 10. 2023), a podle ust. § 2553 odst. 3 o. z. žalobě nevyhověl. Dle označené judikatury se totiž citované ustanovení § 2553 o. z. uplatní i pro nároky na paušální kompenzaci dle Nařízení, a jestliže tedy žalobci v daném případě nárok uplatnili až po uplynutí stanovené šestiměsíční lhůty (tj. nevyzvali žalovanou k plnění nejpozději ve lhůtě šesti měsíců od uskutečnění zpožděného letu), přičemž žalovaná vznesla námitku opoždění tohoto uplatnění, nelze vzniklý nárok na náhradu škody přiznat. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl..8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná měla ve věci úspěch. Soud jí proto přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony á 300 Kč (odpor ze dne 27. 7. 2021 a písemné podání ze dne 26. 2. 2024) dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění, tj. celkem ve výši 600 Kč.