7 C 137/2024-54 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 11. 2023 domáhala zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky a žalobu zdůvodnila tím, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně umístění na střeženém parkovišti. Dne 7. 3. 2018 provedla žalobkyně odtah vozidla žalovaného reg. zn. , SPZ, . Vozidlo bylo umístěno na střežené parkoviště. Cena parkovného na střeženém parkovišti za období od 1. 9. 2022 do 27. 9. 2023 činí částku 19 600 Kč a skládá se z denního poplatku 50 Kč za celkem , hodnota, dní. Žalobkyně dále podotýká, že pohledávka za odtah vozidla a parkovné do 31. 8. 2022, jí byla již přiznána. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač byl k úhradě opakovaně vyzýván.2. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání.3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že dne 7. 3. 2018 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla reg. zn.: , SPZ, (viz protokol o odtahu vozidla č. 633753). Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Odtah byl proveden na základě ust. § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny parkovného dle nařízení hl. m. Prahy č. 2/2013. Dluh žalovaného je tedy tvořen částkou 50 Kč za střežení (parkovné) vozidla na parkovišti za 392 dnů (tj. dnů od 1. 9. 2022 do 27. 9. 2023), tj. celkem 19 600 Kč. Provozovatelem vozidla ke dni provedení odtahu byl žalovaný, jak bylo zjištěno z karty vozidla – výpis z registru vozidel. Žalovaný i přes výzvy neuhradil ničeho.4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.5. Dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.6. Dle § 2 odst. 1 písm. a) nařízení hl. m. Prahy č. 2/2013, činí maximální cena za jeden nucený odtah vozidla úplný 1 900 Kč.7. Dle § 2 odst. 3 nařízení hl. m. Prahy č. 2/2013, činí maximální cena za služby parkovišť ke střežení vozidel první až třetí i jen započatý den 250 Kč/den, maximální cena za služby parkovišť od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč/den a maximální cena za služby parkovišť od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč/den.8. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. S ohledem na shora uveden zákonná ustanovení shledal soud nárok uplatněný žalobcem důvodným po právní stránce.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 19 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za podanou žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na to, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, soud přiznal též náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soudu je z jeho činnost známo, že stejný typ žaloby je žalobkyní uplatňován opakovaně a ve skutkově a právně obdobných věcech, v nichž žalobkyně podává návrhy se shodným, ne-li totožným, právním důvodem uplatněné pohledávky, přičemž jednotlivé žaloby se liší pouze v doplnění odlišných číselných údajů, dat a individualizace osoby žalovaného. Žalobkyně, resp. její právní zástupkyně, pracuje ve svých žalobách se stále stejným textem, předem připraveným tak, aby různé číselné či identifikační údaje mohla do tohoto textu jen doplňovat. Skutkově a právně jde o věci obdobné. Za takové situace se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, jak má na mysli shora cit. ust. § 14b a. t.