7 C 14/2024-60 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21.3.2023 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 31 450 Kč s příslušenstvím. Tento nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že žalovaná jako vlastník/provozovatel vozidla neměla ode dne 18. 12. 2020 do dne 31. 3. 2021 a dále od 1. 4. 2021 do 25. 7. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti k vozidlu – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , Anonymizováno, (dále též jen „Vozidlo 1“). Dále žalobkyně svůj nárok opírala o tvrzení, že žalovaná jako vlastník/provozovatel vozidla neměla ode dne 01. 8. 2021 do dne 07. 4. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti k vozidlu – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , Anonymizováno, (dále jen „Vozidlo 2“). Vozidlo 1 tak nebylo pojištěno po dobu 104 dní v prvém období a po dobu 116 dní v druhém období a Vozidlo 2 nebylo pojištěno po dobu 250 dní, čímž žalovaná porušila svou zákonnou povinnost. Žalobkyni proto vznikl dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla”), nárok na zaplacení příspěvku, jehož výše byla vypočtena jako součin počtu dní, během kterých trvalo porušení povinnosti, a výše denní sazby podle druhu vozidla určené dle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a dále nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalované byla dne 9. 12. 2021 zaslána výzva k úhradě příspěvku za uvedené období, a to včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, která jí byla doručena dne 24. 12. 2021 za prvé období u Vozidla 1, dále výzva dne 17.2.2022, která byla doručena dne 4.3.2022 za druhé období o Vozidla 1 a konečně výzva dne 26.5.2022, která byla doručena dne 10.6.2022 v případě Vozidla 2 . Před podáním žaloby byla žalovaná dále vyzvána k uhrazení dlužné částky předžalobními upomínkami odeslanými dne 26. 8. 2022, dne 29. 8. 2022 a dne 24. 10. 2022.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal bez nařízení jednání, a to vzhledem ke splnění zákonných předpokladů pro takový postup dle ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.4. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná jako vlastník/provozovatel vozidla neměla ode dne 18. 12. 2020 do dne 31. 3. 2021 a dále od 1. 4. 2021 do 25. 7. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti k Vozidlu 1, a dále jako vlastník/provozovatel vozidla neměla ode dne 01. 8. 2021 do dne 07. 4. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti k Vozidlu 2. Vozidlo 1 tak nebylo pojištěno po dobu 104 dní v prvém období a po dobu 116 dní v druhém období a Vozidlo 2 nebylo pojištěno po dobu 250 dní, (informace o registrovaném Vozidle, výzva k úhradě příspěvku ze dní 9. 12. 2021, 17.2.2022 a 26.5.2022, včetně výpisu ze sledování odeslaných zásilek a potvrzujících informací , právnická osoba, o doručení zásilek). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná příspěvek vč. nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek neuhradila, upomenula ho jí žalobkyně před podáním žaloby ještě předžalobními upomínkami prostřednictvím svého právního zástupce (předžalobní upomínky ze dní 26. 8. 2022, dne 29. 8. 2022 a dne 24. 10. 2022).5. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud rovněž dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.6. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.7. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Žalovaná neměla v rozporu s ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k výše specifikovanému vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněnou po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. V souladu s ust. § 4 odst. 1 pak „Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.” Výše příspěvku je pak dána ust. § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s ust. § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzván k uhrazení příspěvku, avšak žalovaná přesto neuhradila ničeho, a to ani poté, co jí byla zaslány předžalobní upomínky. Nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva vychází z ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na uhrazení dlužných příspěvků za období, kdy žalovaná neměla pojištěno předmětná vozidla pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, je zcela po právu, pročež žalobnímu návrhu zcela vyhověl.8. S ohledem na to, že žalovaná dlužné příspěvky za období vymezená žalobou do dnešního dne nezaplatila ve stanovené lhůtě, je proto ode dne 23. 2. 2022 v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu ve výši 6 760 Kč za prvé období u Vozidla 1, ode dne 4. 5. 2022 v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu ve výši 7 540 Kč za druhé období u Vozidla 1 a konečně v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu ve výši 16 250 Kč od 10. 8. 2022 v případě Vozidla 2, tudíž má žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužného příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky i právo na zákonný úrok z prodlení. Právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 436 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 258 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 450 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud přistoupil k aplikaci ust. § 14b a. t. z důvodu, že se v případě žaloby v předmětné věci jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru, který je u zdejšího soudu žalobkyní podáván ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně, kdy je zřejmé, že se v těchto podáních mění zpravidla pouze údaje individualizující konkrétní žalobu, jako jsou dlužné částky, dlužná období či údaje o vozidlech, ovšem jinak se jejich text prakticky nemění.10. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.