7 C 176/2017-127 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 31. 7. 2017 se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 710 361 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené odměny za právní pomoc v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Žaloba byla podána vůči neznámým dědicům po , jméno FO, , narozeném , datum, , zemřelém , datum, , naposledy bytem , adresa, , , adresa, (dále též jen zůstavitel).2. Řízení bylo přerušeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 7. 2018, č. j. , spisová značka, , do doby, než bude pravomocně skončeno řízení o pozůstalosti vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, .3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 9. 2021, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 27. 10. 2021, bylo rozhodnuto, že v řízení bude namísto žalovaných neznámých dědiců po zůstaviteli pokračováno s , Anonymizováno, , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, státu ve věcech majetkových, neboť dědické řízení bylo skončeno.4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 11. 2022, č.j. , spisová značka, bylo řízení zastaveno postupem podle ust. § 107 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), neboť bylo ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , spisová značka, , zjištěno, že majetek nepatrné hodnoty v dědické řízení po zůstaviteli byl vydán žalované, když všichni v úvahu připadající dědicové dědictví odmítli. Citované usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29.3.2023, č.j. , spisová značka, .5. Usnesení Městského soudu v Praze napadl žalobce včas podaným dovoláním, kterým se domáhal, aby předcházející rozhodnutí obecných soudů byla zrušena a věc jim vrácena k dalšímu řízení.6. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2023, č. j. , spisová značka, bylo dovolání žalobce vyhověno, a předcházející rozhodnutí obecných soudů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR zavázal oba obecné soudy svým právním názorem (bod 19.), že za daných okolností projednávané věci měly soudy „namísto rozhodnutí o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. (viz dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 11. 2022, č. j. , spisová značka, ) žalobu žalobce zamítnout právě z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1651/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 NSČR 4/2016)“.7. Soud přípisem ze dne 1. 2. 2024 vyzval žalobce, aby s ohledem na závěry vyjádřené dovolacím soudem v jeho usnesení ze dne 19. 12. 2023 sdělil, zda na podané žalobě trvá, nebo ji bere zpět. Na to žalobce reagoval přípisem ze dne 4. 3. 2024 tak, že proti usnesení Nejvyššího soudu podal ústavní stížnost.8. Soud první stupně s ohledem na zásadu rychlosti soudního řízení nařídil ve věci jednání na 22. 4. 2024. Bylo tomu tak proto, že dovolání žalobce, které dle tvrzení žalobce měla rovněž ústavní stížnost napadat, bylo zcela vyhověno (byť z jiných důvodů), a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, čímž byla žalobci vrácena možnost využít všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, proto žalobcem tvrzené podání ústavní stížnosti vyhodnotil soud prvního stupně s ohledem na ust. § 75 odst. 1) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako obstrukční s tendencí k neodůvodněným průtahům v řízení.9. Soud věc projednal při jednání dne 22. 4. 2024 a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům o skutkovém stavu věci.10. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 6 sp. zn. , spisová značka, , zejm. pak z rozsudku ze dne 27. 8. 2013, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že v tomto řízení se zůstavitel, zastoupený zdejším žalobcem, domohl proti žalovanému , jméno FO, , nar. 30. 9. 1969 (dále jen , jméno FO, ) určení, že je vlastníkem jednotky č. 435/4 v obci , adresa, , k.ú. , adresa, (bytová jednotka). Tento rozsudek nabyl právní moci dne 22.10.2013 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. V tomto řízení žalobce zastupoval zůstavitele jako advokát.11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19.7.2019, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 18.9.2019, vzal soud za prokázané, že jím byla zamítnuta žaloba žalované jako právní nástupkyně zůstavitele, podaná původně zůstavitelem, kterou se domáhala na , jméno FO, zaplacení částky 3 733 000 Kč s tvrzením, že jde o cenu bytové jednotky ke dni smrti zůstavitele, když , jméno FO, způsobil, že bytová jednotka byla vydražena v exekučním řízení vedeném , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, , přestože rozsudkem Obvodního soudu Prahu 6, č.j. , spisová značka, bylo rozhodnuto, že vlastníkem jednotky je zůstavitel, a tedy již nelze jinak dosáhnout toho, aby se jednotka dostala do dědické podstaty v dědickém řízení vedeném k projednání pozůstalosti po zůstaviteli (viz. řízení vedené zdejším soudem pod sp.zn. , spisová značka, ).12. Z dědického spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , zejména z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 8. 2021, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 26. 8. 2021, bylo zjištěno, že soudní komisařka rozhodla o vydání majetku nepatrné hodnoty zanechaného zůstavitelem v celkové výši 10 011 Kč , Anonymizováno, , Anonymizováno, , zastoupené , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a řízení o pozůstalosti zastavila. Takto bylo rozhodnuto na podkladě skutečnosti, že zůstavitel zemřel bez zanechání jakéhokoli pořízení pro případ smrti, přičemž všichni v úvahu přicházející dědici ze zákonné dědické posloupnosti z druhé až šesté třídy dědiců dědictví odmítli. Žádný jiný majetek zůstavitele po vydání citovaného usnesení, kterým bylo dědické řízení zastaveno, dohledán nebyl a nebyl tedy v rámci citovaného dědického řízení po zůstaviteli ani dodatečně projednán.13. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc rozhodné skutečnosti a další dokazování neprováděl, když o věci bylo možno rozhodnout toliko na podkladě skutkových zjištění učiněných z obsahu dědického spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, .14. Na základě shora uvedených závěrů o skutkovém stavu dospěl soud prvního stupně, vázán vysloveným závazným právním názorem Nejvyššího soudu ČR v této věci, k následujícím právním závěrům.15. Podle ust. § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) platí, že zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.16. Podle ust. § 1634 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, že nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá dědictví státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic; stát však nemá právo odmítnout dědictví, ani právo na odkaz.17. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém zrušujícím usnesení č.j. , spisová značka, , vzhledem k tomu, že pozůstalostní řízení po zůstaviteli bylo zastaveno pro nepatrný majetek dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s. a majetek nepatrné hodnoty byl vydán státu analogicky dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s., čímž bylo řízení o pozůstalosti skončeno (§ 155 z. ř. s.), bylo tím vyloučeno, aby soud mohl komukoli potvrdit nabytí dědictví, včetně potvrzení, že dědictví připadlo státu z titulu odúmrti ve smyslu ustanovení § 1634 o. z. Protože zůstavitel v takovém případě nemá žádného univerzálního právního nástupce, který by převzal jeho práva a povinnosti, je třeba uzavřít, že zde není žádné osoby, která by byla nositelem hmotného práva (tedy žalobcem tvrzené povinnosti), o něž v řízení jde. Za daných okolností pro soud prvního stupně, vázán právní názorem soudu dovolacího, dospěl k právnímu závěru, že žalované s ohledem na zjištěný skutkový stav nesvědčí věcná pasivní legitimace ohledně nároku uplatněného žalobcem, a z toho důvodu pak musela být žaloba zamítnuta.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když žalovaná byla sice ve věci plně úspěšná, pročež by jí náležela náhrada nákladů soudního řízení, tato však k dotazu soudu při jednání dne 22. 4. 2024 sdělila, že náhradu nákladů řízení nepožaduje, proto soud výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů soudního řízení nemá.19. Pro úplnost pak soud dodává, že při vyhlášení rozsudku opomněl postupem podle ust. § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí, rozhodnout o povin