§ 1634 občanský zákoník – Odúmrť
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 1634 občanského zákoníku stanoví, že pokud po zemřelém nezůstane žádný dědic, ať už podle závěti nebo podle zákona, připadne celé dědictví státu, který je v takovém případě považován za zákonného dědice. Pokud se nenajde žádný dědic, který by mohl dědit podle zákona (např. rodinní příslušníci) ani podle závěti, dědictví automaticky připadne státu. (§ 1634 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Odúmrť
- Týká se: dědic
- Odkazuje na: § 1594
- Judikatura: na § 1634 odkazuje 25 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Odúmrť“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá dědictví státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic; stát však nemá právo odmítnout dědictví, ani právo na odkaz podle § 1594 odst. 1 věty třetí.
(2) Vůči jiným osobám má stát stejné postavení jako dědic, kterému svědčí výhrada soupisu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud se nenajde žádný dědic, který by mohl dědit podle zákona (např. rodinní příslušníci) ani podle závěti, dědictví automaticky připadne státu.
- Stát nemůže odmítnout takové dědictví, ani nemůže uplatnit právo na odkaz, což je odlišné od běžného dědice.
- Vůči ostatním osobám (např. věřitelům zůstavitele) má stát stejné postavení jako dědic, který si vyhradil soupis pozůstalosti, což znamená, že stát odpovídá za dluhy zůstavitele jen do výše hodnoty nabytého dědictví.
Na co si dát pozor
- Stát je v tomto případě nuceným dědicem a nemůže se dědictví zříci, což je výjimka z obecných pravidel dědického práva.
- Odpovědnost státu za dluhy zůstavitele je omezena na hodnotu dědictví, které nabyl.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1634
Jak soudy aplikují § 1634
Soud prvního stupně proto jednal s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, na niž se ve smyslu ustanovení § 1634 o. z. hledí, jako by byla zákonným dědicem zůstavitele.
Sluší se připomenout, že dědicem zůstavitele se rozumí ten, komu soud v rozhodnutí o dědictví (vydaném podle ustanovení § 185 z. ř. s.) potvrdil nabytí dědictví, případně připadnutí dědictví státu ve smyslu ustanovení § 1634 o. z., přičemž výroky usnesení soudu vydané v řízení o pozůstalosti, které se týkají dědického práva (stanoví, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné pro každého (srov. například právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2953/2004, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008, …
… zastaveno pro nepatrný majetek podle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s. a majetek nepatrné hodnoty byl vydán státu analogicky dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s., „bylo tím vyloučeno, aby soud mohl komukoli potvrdit nabytí dědictví, včetně potvrzení, že dědictví připadlo státu z titulu odúmrti ve smyslu ustanovení § 1634 o. z.“, a „zůstavitel v takovém případě nemá žádného univerzálního právního nástupce, který by převzal jeho práva a povinnosti“, a tedy „zde není žádné osoby, která by byla nositelem hmotného práva (tedy žalobcem tvrzené povinnosti), o …