Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 1634 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 1634 občanského zákoníku stanoví, že pokud po zemřelém nezůstane žádný dědic, ať už podle závěti nebo podle zákona, připadne celé dědictví státu, který je v takovém případě považován za zákonného dědice.
§ 1634 Odúmrť
(1) Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá dědictví státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic; stát však nemá právo odmítnout dědictví, ani právo na odkaz podle § 1594 odst. 1 věty třetí.
(2) Vůči jiným osobám má stát stejné postavení jako dědic, kterému svědčí výhrada soupisu.
Paragraf 1634 občanského zákoníku stanoví, že pokud po zemřelém nezůstane žádný dědic, ať už podle závěti nebo podle zákona, připadne celé dědictví státu, který je v takovém případě považován za zákonného dědice.
Co to znamená v praxi
Pokud se nenajde žádný dědic, který by mohl dědit podle zákona (např. rodinní příslušníci) ani podle závěti, dědictví automaticky připadne státu.
Stát nemůže odmítnout takové dědictví, ani nemůže uplatnit právo na odkaz, což je odlišné od běžného dědice.
Vůči ostatním osobám (např. věřitelům zůstavitele) má stát stejné postavení jako dědic, který si vyhradil soupis pozůstalosti, což znamená, že stát odpovídá za dluhy zůstavitele jen do výše hodnoty nabytého dědictví.
Na co si dát pozor
Stát je v tomto případě nuceným dědicem a nemůže se dědictví zříci, což je výjimka z obecných pravidel dědického práva.
Odpovědnost státu za dluhy zůstavitele je omezena na hodnotu dědictví, které nabyl.