10 C 344/2024-42 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně (na kterou byla pohledávka postoupena cestujícím , jméno FO, , smlouvou o postoupení pohledávky) na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku jakožto kompenzace za ztrátu času z důvodu zpožděného letu č. , Anonymizováno, z , Anonymizováno, přes , Anonymizováno, do , Jméno žalované, (, Anonymizováno, ) o 7 hodin 40 minut, jehož se zúčastnila v rámci sjednané letecké dopravy zajištěné žalovanou, a to podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen „Nařízení“).2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním došlým zdejšímu soudu dne 20.5. 2025, v němž mimo jiné uvedla, že žalobu navrhuje zamítnout, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že by byla ve věci aktivně procesně legitimována. Žalobkyně pouze předložila dokument označený jako „Smlouva o postoupení“. Přiložený dokument žalobkyní je však nejasný, obecný a neplyne z něj, že by , jméno FO, měla vůči žalované nějakou splatnou pohledávku. V případě neexistence pohledávky nemohlo dojít ani k jejímu postoupení na žalobkyni. Odškodnění dle Nařízení je navíc spjato s osobou cestujícího a vzhledem k jeho povaze jej nelze převést na třetí osobu. Dle žalované tak pouze cestující může uplatnit svá práva u letecké společnosti, neboť jde o právo výsostně osobní. Žalovaná kromě uvedeného také zpochybňuje podpis pod jménem , jméno FO, jako osoby, která letěla či uzavřenou přepravní smlouvu s žalovanou.3. Žalobkyně se k vyjádření žalované vyjádřila replikou ze dne 17.10.2025, kdy mimo jiné uvedla, že dle čl. 2 písm. b) Nařízení je žalovaná povinna zaplatit náhradu za narušený let č. , Anonymizováno, . Cestujícímu nelze zakázat postoupení práv vůči provozujícím leteckému dopravci (viz rozsudek SDEU ze dne 29. 2. 2024 ve věci C-11/23). Smluvní strany i předmět postoupení byl ve smlouvě o postoupení pohledávky jasně vymezen a navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, že cestující , jméno FO, , měla na den , datum, zakoupenou letenku s odletem z , Anonymizováno, přes , Anonymizováno, do , Jméno žalované, . Odlet z , Anonymizováno, (let č. , IBAN, ) byl plánován v , Anonymizováno, . s tím, že z , Anonymizováno, bude cestující odlétat následující den v , Anonymizováno, (let č. , Anonymizováno, ) s plánovaným příletem v , Jméno žalované, v , Anonymizováno, hod. Let č. , Anonymizováno, byl provozován žalovanou. Skutečný přílet letu č. , Anonymizováno, byl v , Anonymizováno, hod. Cestující postoupila dne 23. 2. 2024 pohledávku vzniklou z titulu náhrady škody ve vztahu narušenému průběhu letů č. , IBAN, a , Anonymizováno, , jež proběhly dne , datum, na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 400 € dle čl. 7 Nařízení, a to z titulu zpožděného letu č. , Anonymizováno, z , Anonymizováno, Přes , Anonymizováno, do , Jméno žalované, , jehož se cestující , jméno FO, zúčastnila (viz letenka, žádost o kompenzaci, smlouva o postoupení pohledávky, zpráva žalované o převzetí žádosti o kompenzaci, předžalobní upomínka).5. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a českého občanského soudního řádu.6. Soud nejprve zkoumal, zda je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby a dospěl k závěru, že tato je v řízení aktivně legitimována. V řízení bylo z předložených listinných důkazů prokázáno, a to ze Smlouvy o postoupení pohledávky (dále jen „Smlouva“), že cestující , jméno FO, postoupila dne 23. 2. 2024 pohledávku vzniklou z titulu náhrady škody dle Nařízení ve vztahu k narušeným letům č. , IBAN, a , Anonymizováno, na žalobkyni. Ze Smlouvy je patrná vůle stran, kdy cestující měla prokazatelně úmysl postoupit specifikovanou pohledávku a žalobkyně měla úmysl za toto postoupení zaplatit cestující úplatu. V tomto ohledu je proto zachován požadavek, aby ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo jasné, jaká pohledávka je postupována, tj. co je předmětem plnění (pohledávka vzniklá z titulu náhrady škody za narušené lety č. , IBAN, a , Anonymizováno, ), kdo je osobou dlužníka (letecká společnost provozující narušené lety), vč. rozsahu plnění. Konkrétní rozsah plnění, který je předmětem postupované pohledávky, je poté seznatelný ze samotné skutečnosti, že ve smlouvě jsou jednoznačně specifikovány dotčené lety, požadavek na odškodění a odkaz na právní předpisy (Nařízení), a tudíž nelze zpochybnit, že rozsah plnění je dostatečně určitelný (tj. odškodnění, které je možné určit dle Nařízení). V případě uzavření písemné smlouvy o postoupení pohledávky je třeba trvat na tom, aby z této smlouvy bylo seznatelné, co bylo jejím předmětem, tedy jaká konkrétní pohledávka byla touto smlouvou postoupena, což v daném případě je splněno (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3855/2018). Soud s ohledem na uvedené neměl pochyby o skutečnosti, že cestující měl úmysl a uzavřenou Smlouvou dostatečně projevil svou vůli převést předmětnou pohledávku na žalobkyni.7. V dané věci bylo prokázáno, že let. č. , Anonymizováno, , který odlétal z , Anonymizováno, dne , datum, a měl přiletět do , Jméno žalované, v , Anonymizováno, ., dorazil do cílové destinace tentýž den v , Anonymizováno, . Tento let se uskutečnil v rámci jedné zakoupené letenky cestující , jméno FO, z , Anonymizováno, přes , Anonymizováno, do , Jméno žalované, s celkovou leteckou vzdáleností 3 672 km. S ohledem na délku zpoždění na příletu delší než 3 hodiny, kdy žalovaná délku zpoždění v řízení nijak nerozporovala, a ani nenamítala, že by tato byla způsobena mimořádnými okolnostmi, vznikl cestujícímu nárok na zaplacení kompenzace ve výši 400 € dle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení (viz rozsudek SDEU ve věci C-402/07 a C-432/07). Nárok na kompenzaci dle Nařízení cestující , jméno FO, řádně postoupila na žalobkyni. Nelze se ztotožnit s argumentací žalované, že uplatňovat nárok z titulu zpožděného letu může pouze osobně cestující dotčený zpožděným letem a tento nemůže převést na třetí osobu. Soud v prvé řadě připomíná, že dle čl. 15 odst. 1 Nařízení odpovědnost vůči cestujícím vyplývající z tohoto Nařízení nesmí být omezena ani se jí nelze zprostit, zejména odlišným nebo omezujícím ustanovením v přepravní smlouvě. S ohledem na použití příslovce „zejména“ v uvedeném ustanovení a s ohledem na cíl vysoké úrovně ochrany cestujících v letecké dopravě tak musí být za nepřípustná považována nejen odlišná ustanovení obsažená v přepravní smlouvě, tedy v aktu synalagmatické povahy, jejž cestující podepsal, ale i – a fortiori – odlišná ustanovení, jež by byla obsažena v jiných dokumentech í jednostranné povahy, jejichž autorem by byl provozující letecký dopravce a jichž by se tento dopravce zamýšlel dovolávat vůči dotyčným cestujícím v letecké dopravě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. 4. 2020 ve věci C584/18). Kromě toho s ohledem na uvedený cíl a za účelem zajištění účinnosti práva cestujících v letecké dopravě na náhradu škody musí být za nepřípustná ve smyslu článku 15 Nařízení považována nejen odlišná nebo omezující ustanovení, která se přímo týkají tohoto práva jako takového, ale také odlišná nebo omezující ustanovení, která v neprospěch těchto cestujících omezují podmínky pro výkon uvedeného práva ve srovnání s použitelnými právními předpisy. S cílem zajistit vysokou úroveň ochrany cestujících v letecké dopravě a umožnit jim účinný výkon jejich práv je totiž třeba zaručit cestujícímu dotčenému zrušením letu možnost zvolit si co nejúčinnější prostředek obrany svého práva, zejména tím, že je mu umožněno rozhodnout se, zda se obrátí přímo na provozujícího leteckého dopravce, na příslušné soudy, nebo, stanoví-li tak relevantní vnitrostátní právo, postoupí svou pohledávku třetí osobě, aby si ušetřil obtíže a náklady, které by jej mohly odradit od toho, aby sám podnikl kroky vůči tomuto dopravci. Z uvedeného vyplývá, že jednostranné prohlášení žalované odkazující na nemožnost postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni představuje nepřípustné jednání odporující čl. 15 odst. 1 Nařízení (viz rozsudek SDEU ze dne 29. 2. 2024 ve věci C11/23). Cestující platně postoupil pohledávku plynoucí z titulu náhrady škody dle čl. 7 Nařízení na žalobkyni a tato řádně uplatnila uvedený nárok u žalované, která má vůči ní povinnost způsobenou škodu (spočívající ve zpoždění letu č. , Anonymizováno, ) dle čl. 2 písm. b) ve spoj. s čl. 6 Nařízení nahradit.8. Soud tak s ohledem na výše uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl, kdy výše žalovaná částky je zcela v souladu s čl. 6 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení. Částku ve výši 400 € spolu s úrokem z prodlení soudem stanoveným od dne následujícího po zpoždění letu (tj. 10. 2. 2024) do zaplacení podle § 1970 o. z., jehož výše je v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalované proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalobkyni uhradit.9. O náhradě nákladů