4 C 390/2024-47 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se žalobou ze dne 27.12.2024 domáhají určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 11.12.2024. V žalobě uvedli, že žalobkyně je zaměstnankyní žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1.5.2006 ve znění dodatků 1-5 ze dne 11.10.2006, 1.5.2007, 1.10.2009 a 19.4.2010. Žalobce je zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 19.12.2017. Dopisy ze dne 11.12.2024 doručenými žalobcům dne 18.12.2024 ukončila žalovaná s žalobci jejich poměr duchovních s následky mutatis mutandis obdobnými okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalobci dne 19.12.2024 písemně oznámili žalované, že s okamžitým ukončením jejich pracovních poměrů nesouhlasí a žádali, aby jim žalovaná dále přidělovala práci. Žalobci mají za to, že okamžitá zrušení pracovního poměru ze dne 11.12.2024 nepřestavují úkony způsobilé být důvodem zániku pracovního poměru žalobců. Dle žalobců nejde o přezkum obsahu důvodů, ale o přezkum existence samotného důvodu, pro který je možnost v souladu s ust. § 55 odst. 1 zákoníku práce pracovní poměr ze strany zaměstnavatele okamžitě zrušit. Žalobci tvrdí, že u nich není dán žádný z důvodů dle ust. § 55 odst. 1 zákoníku práce, nadto žalovaná důvod okamžitého zrušení vůbec skutkově nevymezila. Z pouhého odkazu na ustanovení kanonických předpisů nelze žádné kanonické provinění žalobců dovozovat, nadto i kdyby takové provinění existovalo, muselo by o něm být nejprve příslušnými orgány žalované rozhodnuto, což se však nestalo. Dle Ústavy pravoslavné církve v českých zemí a na Slovensku vyplývá, že má existovat Komise pro zkoumání kanonických přestupků (eparchiální duchovní soud), přičemž tento eparchiální soud by se měl spolupodílet na rozhodnutí eparchiálního biskupa, zda duchovní osoba spáchala kanonické provinění či nikoli. Až poté nastupuje pravomoc eparchiálního biskupa ve věci kanonického provinění duchovního rozhodnout. Interní proces předvídaný interními církevními předpisy žalované nebyl dodržen. Eparchiální biskup neměl podklad pro okamžité zrušení jejich poměru duchovních, neboť ten měl být výsledkem interního řízení příslušných církevních orgánů. Žalobci dále tvrdí, že rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru vydal věcně nepříslušný orgán žalované. Ze Základního dokumentu vyplývá, že žalovanou zastupuje a jejím jménem jedná eparchiální biskup, který je předsedou eparchiální rady příslušné eparchie – v případě žalované jde o osobu +, jméno FO, , arcibiskupa pražského a českých zemí. V čl. 15 odst. 8 Ústavy je uvedeno, že eparchiální rada může odvolat duchovního z místa jeho působení, pokud není na své místo ustanoven podle jiných předpisů, provinil-li se závažným způsobem, a na jeho místo povolat jiného duchovního. Žalobci mohli být odvolání tedy pouze Eparchiální radou. Žalobci dále v replice uvedli, že mezi sebou nikdy neměli intimní poměr. Žalobci dále uvádí, že i v současné době vykonávající duchovní činnost v , právnická osoba, , a to s vědomím žalované.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí v celém rozsahu. Učinila nesporným, že oba žalobci byli zaměstnanci žalované na základě pracovních smluv tak, jak v žalobě uvedli žalobci. Rovněž učinila nesporným, že dopisy ze dne 11.12.2024 doručenými žalobcům dne 18.12.2024 žalovaná s okamžitou platností ukončila žalobcům jejich poměr duchovních s následky obdobnými okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalovaná dále uvádí, že Eparchiální biskup stojí v čele žalované a je předsedou eparchiální rady od roku 2014. Dle Ústavy pravoslavné církve platí, že v čele církve je metropolita Pravoslavné církve v českých zemí a na Slovensku, který je zároveň arcibiskupem pražské nebo prešovské eparchie. Eparchiální biskup stojí kanonicky v čele eparchie a vykonává plnou duchovní správu ve své eparchii, stará se o všechny církevní záležitosti, má všechna práva a povinnosti, které jsou mu vyhrazené jako nejvyššímu představiteli eparchie ve smyslu kánonů církve. Dle Ústavy dále duchovního správce církevní obce ustanovuje eparchiální biskup jako předseda eparchiální rady po dohodě s církevní obcí. Za svoji činnost v plném rozsahu zodpovídá eparchiálnímu biskupovi. Žalovaná má za to, že žalobci jsou duchovními podléhající přímé kontrole Eparchiálního biskupa. Žalovaná má za to, že zdejší soud není oprávněn vůbec přezkoumat důvody, pro které byl s žalobci jejich poměr duchovních ukončen, a to s ohledem na autonomii církve. Žalovaná dále tvrdí, že důvodem pro okamžité zrušení poměru duchovních žalobců byl jejich sexuální poměr. Žalovaná poté v reakci na vyjádření žalobců uvedla, že žalobci zneužili svých funkcí, když rozsáhlé nemovitosti, jejichž součástí je i monastýr, vrátili původnímu vlastníku na základě Dohody o vrácení daru ze dne 12.9.2022, aniž by pro to byly splněny podmínky, přičemž ještě předtím si zřídili věcné břemeno bezplatného doživotního užívání Monastýru v Loděnicích. Dále žalovaná popsala některá Pravidla šestého svatého všeobecného sněmu cařihradského, přičemž má za to, že žalobci tato pravidla porušili. Arcibiskup pražský a českých zemí dne 20.7.2022 rozhodl na základě závěru Komise pro zkoumání kanonických přestupků Pražské pravoslavné eparchie ze dne 20.7.2022 o přeložení žalobce do monastýru v , adresa, a vzhledem k tomu, že žalobce rozhodnutí neuposlechl, zaslal mu tři napomenutí. Ohledně žalobkyně rozhodl arcibiskup dne 20.7.2022 na základě Komise pro zkoumání kanonických přestupků žalované o zrušení ustanovení duchovní Monastýru v Loděnicích a následně na základě souhlasu eparchiální rady rozhodl dne 25.1.2023 o jejím odvolání z funkce představené a statutárního zástupce , právnická osoba, Dne , datum, byla jmenována nová představená monastýru, tu však žalobkyně odmítla vpustil do monastýru, nepředala jí všechny dokumenty ani klíče.3. Soud zjistil tyto skutečnosti:4. Z pracovní smlouvy ze dne 1.5.2006 uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem soud zjistil, že na základě této pracovní smlouvy byla žalobkyně zaměstnána jako žalmistka – čtec, a to na dobu určitou do 30.4.2007. Z dodatku č. 1 k pracovní smlouvě z 11.10.2006 byla pracovní smlouva žalobkyně změnila na základě jejího jmenování igumenou – Představenou , právnická osoba, . Na základě dodatku č. 4 ze dne 1.10.2009 byla pracovní smlouva žalobkyně prodloužena do 30.9.2011 a na základě dodatku č. 5 ze dne 29.4.2010 byl tento pracovní poměr sjednán na neurčito.5. Z pracovní smlouvy ze dne 19.12.2017 uzavřené mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem soud zjistil, že na základě této pracovní smlouvy byl žalobce zaměstnán u žalované jako duchovní monastýru, titul archimandrita.6. Z Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku soud zjistil, že dle čl. 11 zkoumá přestupky a jiné kanonické záležitosti duchovních a věřících své eparchie Komise pro zkoumání kanonických přestupků (eparchiální duchovní soud) a rovněž předkládá svůj nález eparchiálnímu biskupovi, který o věci rozhodne. O odvolání proti kanonickému rozhodnutí eparchiálního biskupa rozhoduje s konečnou platností Posvátný synod. Dle čl. 27 je právnickou osobou Pravoslavná církev v českých zemí či eparchie. Statutárním zástupcem uvedených subjektů je v případě Pravoslavné církve v Českých zemích – arcibiskup pražský a českých zemí. Podle čl. 15 bodu 8 Ústavy může Eparchiální rada odvolat duchovního z místa jeho působení, pokud není na své místo ustanoven podle jiných předpisů, provinil-li se závažným způsobem, a na jeho místo povolat jiného duchovního.7. Ze Základního dokumentu Pravoslavné církve v českých zemích soud zjistil, že v rámci vymezeném Ústavou zastupuje Pravoslavnou církev v českých zemích jako předseda metropolitní rady arcibiskup pražský a českých zemí. Arcibiskup pražský a českých zemí jedná jménem Pravoslavné církve v českých zemích jako statutární orgán církve. Jednotlivé eparchie zastupuje a jejich jménem jedná eparchiální biskup, který je předsedou eparchiální rady příslušné eparchie. Dle bodu 7, kanonická pravidla jedné svaté obecné a apoštolské církve pravoslavné rozlišují tyto duchovní hodnosti (čl. 1 Pravidel pro duchovní osoby Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku schválených Posvátným synodem dne 29. 10. 1997):a) žalmista - čtec, pěvec – kantor (zejména Pravidlo č. 14 VII. Všeobecného sněmu);b) hypodiákon – podjáhen (zejména Pravidlo č. 15 VI. Všeobecného sněmu);c) diákon – jáhen (zejména Apoštolské pravidlo č. 2);d) kněz – presbyter (zejména Apoštolské pravidlo č. 2);e) biskup – episkop (zejména Apoštolské pravidlo č. 1).Duchovní uvedení ad a) - d) jsou ustavováni a odvoláváni biskupem v příslušné eparchii. Způsob ustanovování a odvolávání duchovních - e) je popsán v bodě 6. Dle Apoštolského pravidla č. 2, kněz, jáhen a jiné duchovní osoby buďtež ustanoveny jedním biskupem.8. Z výpisu z Rejstříku evidovaných právnických osob vedeného Ministerstvem kultury ze dne 5.2.2025 soud zjistil, že statutárním orgánem žalované je eparchiální biskup , jméno FO, Statutární orgán stojí kanonicky v čele své eparc