7 C 173/2004-191 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu dne 18. 7. 2003 se žalobci domáhali vůči žalovanému zaplacení částky 7 617 Kč včetně poplatků z prodlení s odůvodněním, že žalobci jsou spoluvlastníky domu č.p. , adresa, , kde žalovaný z titulu nájemního práva užívá byt 1 + 1 v 1. patře domu, žalovaný nezaplatil vyúčtování za služby za rok 1999 ve výši 184,70 Kč, vyúčtování za služby za rok 2000 ve výši 2 455,36 Kč, vyúčtování za služby za rok 2001 ve výši 4 289 Kč a vyúčtování za služby za rok 2002 ve výši 688 Kč, celkem tedy žalovaný žalobcům dluží částku 7 617 Kč a dále poplatky z prodlení, které žalobci požadovali z částek a od data, které vymezili v žalobě, a to až do zaplacení.2. Rozsudkem ze dne 20. 3. 2009, č.j. 7 C 173/2004-136 soud o věci rozhodl tak, že žalobě co do částky 2 875, 18 Kč spolu s poplatkem z prodlení z této částky od 18. 10. 2008 do zaplacení vyhověl (výrok I.), co do částky 4 741,82 Kč s poplatkem z prodlení z této částky za dobu od 1. 8. 2000 do 17. 10. 2008 žalobu zamítl (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech řízení, kdy právo na jejich náhradu přiznal žalobcům podle zásady poměrného úspěchu (výrok III.) a rozhodl o nákladech státu (výroky IV. a V.).3. S ohledem na skutečnost, že soud v rozsudku nevyčerpal celý předmět řízení (vymezený žalobou), kdy co do požadovaného poplatku z prodlení rozhodl o tomto zamítavým výrokem jen za dobu od 1. 8. 2008 do 17. 10. 2008 a vyhovujícím výrokem i za dobu od 18. 10.2008 do zaplacení, avšak jen co do částky 2 875, 18 Kč, bylo zapotřebí o uplatněném poplatku z prodlení rozhodnout v celé jeho šíři, tj. i ve zbývající šíři za období od 18. 10. 2008 do zaplacení z částky 4 741,82 Kč.4. Soud proto postupoval podle ust. § 166 odst. 1 zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a citovaný rozsudek doplnil o výrok VI., kterým rozhodl i o uplatněném poplatku z prodlení z částky 4 741, 82 Kč za dobu od 18. 10. 2008 do zaplacení, kdy tento dílčí nárok uplatněný žalobou žalobce zamítl, neboť jde o příslušenství částky 4 714, 82 Kč, přičemž v této části jistiny byla žaloba žalobce doplňovaným rozsudkem zamítnuta. Osud příslušenství tedy nutně musí sledovat osud uplatněné jistiny. V podrobnostech pak soud odkazuje na odůvodnění doplněného rozsudku.5. O nákladech řízení vzniklých v souvislosti s vyhlášením doplňujícího rozsudku soud rozhodl v návaznosti na nákladový výrok doplňovaného rozsudku (výrok III.), kterým byla žalobcům přiznána náhrada nákladů řízení proti žalovanému, podle deklarované zásady poměrného úspěchu ve věci, kdy soud v doplňovaném rozsudku dovodil, že žalobci mají proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu svého poměrného úspěchu ve výši 24 %. Vycházeje z těchto právních závěrů uvedených v doplňovaném rozsudku pak výrokem II. tohoto doplňujícího rozsudku rozhodl, že žalobcům náleží náhrada nákladů ve výši 914,80 Kč, jde o náhradu za 1 (půl)úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“, a to ve znění účinném od 1. 1. 2025), účast na vyhlášení doplňujícího rozsudku, z tarifní hodnoty 7 617 Kč, tj. částka 750 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 a.t. ve výši 450 Kč a náhrada DPH 21 %, kdy soud zohlednil, že právní zástupce zastupoval 3 žalobce, přičemž podle § 12 odst. 4 a.t. za druhého z žalobců náleží odměna jen ve výši 80 % a za třetího z žalobců jen ve výši 60 % plné náhrady, (tedy 750 Kč + 80 % z 750 Kč + 60% z 750 Kč + 3 x 450 Kč, + 21% DPH), celkem tedy 3 811,50 Kč), podle poměru úspěchu deklarovaného v doplňovaném rozsudku mají žalobci nárok na 24 % plné náhrady nákladů řízení, tj. z uvedené částky 3 811,50 Kč na částku 914, 80 Kč. Pro úplnost pak soud připomíná, že vyhl. č. 484/2000 Sb., podle níž soud v doplňovaném rozsudku o náhradě nákladů řízení rozhodl, byla zrušena pro rozpor s ústavním pořádkem státu (viz. ÚS ČR v Pl. ÚS 25/12).