7 C 83/2025-49 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení částky 191 300 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že jako nájemce uzavřela s žalovanou v postavení pronajímatele dne 25. 10. 2022 nájemní smlouvu na nájem bytů č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , č. , hodnota, v k.ú. , adresa, a č. , hodnota, v k.ú. , adresa, („Byty“). Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou počínaje dnem 1. 12. 2022. Namítala, že za rok 2022 neobdržela od žalované vyúčtování služeb poskytovaných s nájmem Bytů, pročež má nárok na smluvní poutu ve výši 50 Kč / den podle § 13 zák. č. 67/2013 Sb. za prodlení žalované s předložením vyúčtování služeb za dobu od 3. 5. 2023 do 25. 10. 2024, tedy celkem za 571 dní, a to za každý ze shora uvedených Bytů. Celkem tedy na smluvní pokutě požadovala k zaplacení částku 171 300 Kč. Nadto pak požadovala zaplatit dalších 20 000 Kč jako kupní cenu 2 x 10 000 Kč za movité věci umístěné v Bytech č. , hodnota, a č. , hodnota, v k.ú. , adresa, .2. Podáním doručeným soudu dne 16. 6. 2025 vzala žalobkyně svou žalobu co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu kupní ceny movitých věcí zpět. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 zák. č. 99/1963 o.s.ř. a řízení co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím zastavil usnesením ze dne 18. 6. 2025, č.j. 7 C 83/2025–25, které nabylo právní moci dne 5. 7. 2025.3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 24. 9. 2025, č. j. 7 C 83/2025-38 tak, že žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Dříve, než rozsudek nabyl právní moci, vzala žalobkyně podáním doručeným soudu dne 24. 10. 2025 žalobu zčásti zpět, konkrétně co do části nároku na zaplacení částky 57 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 7. 2024 do zaplacení z titulu prodlení žalované s předložením vyúčtování služeb ve vztahu k jednotkám č. , hodnota, v k.ú. , adresa, a č. , hodnota, v k.ú. , adresa, .4. Žalovaná podáním doručeným soudu dne 9. 12. 2025 vyjádřila souhlas s částečným zastavením řízení.5. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 věta druhá o. s. ř., dle kterého, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Soud proto v rozsahu zpětvzetí žalobkyně řízení zastavil a zároveň v daném rozsahu zrušil rozsudek ze dne 24. 9. 2025, č. j. 7 C 83/2025-38.6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy je nepochybné, že procesní zavinění na zastavení řízení leží na straně žalobkyně, ovšem žalované byly náklady za řízení před soudem prvního stupně přiznány v rozsudku ze dne 24. 9. 2025, kdy nákladový výrok není tímto usnesením dotčen a v rámci odvolacího řízení žalované doposud žádné náklady v souvislosti se zpětvzetím návrhu, které bylo učiněno spolu s podáním odvolání, vzniknout nemohly.