4 C 244/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala zapůjčené finanční prostředky uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 99 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců, žalobce rovněž požaduje úhradu ve výši 199 Kč jako poplatek za expres výplatu, poplatky ve výši 495 Kč za bezpečnou splátku, poplatky za SMS servis v celkové výši 245 Kč, náklady v částce 560 Kč, úroků v částce 588 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 358 Kč. Žalovaná však žalobci neuhradila ničeho. 3. Žalovaná zůstala nečinná a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud z předložených listin (úvěrová smlouva ze dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, sazebník poplatků, výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva ze dne 5. 10. 2020, výzva ze dne 23. 11. 2020, předžalobní upomínka ze dne 30. 4. 2021, včetně podacího archu) učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala zapůjčené finanční prostředky uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 99 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalobce rovněž požaduje úhradu ve výši 199 Kč jako poplatek za expres výplatu, poplatky ve výši 495 Kč za bezpečnou splátku, poplatky za SMS servis v celkové výši 245 Kč, náklady v částce 560 Kč, úroků v částce 588 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 358 Kč. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by alespoň zčásti i přes výzvy něčeho uhradila. 6. Soud posuzuje nárok žalobkyně jako nárok ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) Dále se na předmětný vztah použije zákon č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru 7. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl včetně práva na úrok z prodlení, které vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 544 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. O povinnosti žalovanou zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.