4 C 8/2020-53 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala žalobou petitorních rozsudečných výroků (viz výroky I až III tohoto rozsudku) z titulu ochrany osobnosti, resp. odpovědnosti státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci. Žalobkyně v žalobě uvedla, že postupem Policie České republiky a následně také Ministerstva vnitra bylo zasaženo její právo na ochranu osobnosti, zejména cti, důstojnosti, dobrého jména a pověsti, a to následujícím způsobem. Žalobkyně podala dne 27. 11. 2018 u Ministerstva vnitra České republiky žádost o prodloužení povolení k pobytu za účelem výkonu zaměstnání (dále jen„ žádost o prodloužení zaměstnanecká karty“). Dne 9. 8. 2019 bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, č. j. OAM - [číslo] ze dne 7. 8. 2019 (dále jen„ prvostupňové rozhodnutí správního orgánu“) o zamítnutí žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty na území České republiky, rovněž bylo ministerstvem vnitra rozhodnuto o neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Ministerstvo vnitra zamítlo žádost žalobkyně o prodloužení zaměstnanecká karty na základě záznamu Policie České republiky a zpravodajských služeb vedeném v utajovaném režimu pod sp. zn. V [číslo] (dále jen„ záznam“) z důvodu, že by žalobkyně mohla ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, přičemž odůvodnilo své zamítavé rozhodnutí zejména tím, že ministerstvu vnitra byla„ bezpečnostní složkou státu poskytnuta písemná informace vztahující se k osobě žadatelky“, podle níž„ zjištěné osobní jednání účastnice řízení představuje nebezpečí ohrožení bezpečnosti a veřejného pořádku České republiky, a to svým zaměřením na osoby či skupiny, které používají nezákonné postupy a kriminální činy k dosažení svých ekonomických a jiných cílů.“ Žalobkyně odmítla jakékoliv protiprávní jednání ze strany své osoby, neví, o jaké její údajné zaměření na osoby či skupiny uvedené v záznamu se má jednat, žádné takové skupiny nebo osoby skutečně nezná a ničeho nezákonného se nedopustila. Žalobkyně se nikdy nedopustila žádného trestného nebo jiného závažného protiprávného jednání (dokonce ani přestupku) a proto považuje záznam policie za zcela nepravdivou skutečnost, způsobilou způsobit žalobkyni vážnou újmu, poškodit ji na dobrém jménu a pověsti. Žalobkyně proto podala proti zamítavému rozhodnutí odvolání ke Komisi Ministerstva vnitra pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen„ Komise MV“). Komise MV rozhodnutím ze dne 25. 10. 2019, č. j. MV-122264-5/SO-2019, (dále jen„ rozhodnutí odvolacího orgánu“), odvolání žalobkyně zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí správního orgánu jako správné s odůvodněním, že je důvodné nebezpečí, že by účastnice řízení (žalobkyně) mohla při svém pobytu na území České republiky ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Komise MV vzala v odvolacím správním řízení v potaz, že:„ dne 8. 4. 2019 byl sepsán úřední záznam do spisu č. j. OAM-48918-19/ZM-2018 z něhož vyplývá, že součástí spisového materiálu jsou i utajované informace poskytnuté Policií České republiky či zpravodajskými službami, které jsou vedené mimo spis pod sp. zn. V [číslo], přičemž s ohledem na povahu daných podkladů není možné, aby se s nimi účastnice řízení seznámila, neboť by došlo ke zmaření účelu jejich utajení“. [jméno] újmy a zásahu do osobnostních práv žalobkyně z důvodu existence nezákonného a nepravdivého policejního záznamu se tak znásobila. Žalobkyně dále zdůraznila, že jí ani jejímu manželovi nebylo ze strany policejního či jakéhokoli jiného státního orgánu České republiky doručeno žádné obvinění či jiné sdělení, které by alespoň nějak navazovalo na dezinformace uvedené v správním spisu ministerstva vnitra a v citovaném záznamu policie. Záznam je čirou fabulací, vytvořenou bez existence reálných faktů, či okolností, které by odůvodňovali přijetí závěru tam obsaženého. Nepravdivé skutečnosti uvedené policejním orgánem v záznamu měly velmi negativní dopad na rodinný a soukromý život žalobkyně, zejména také na jejich podkladě došlo k vydání zamítavých rozhodnutí ministerstva vnitra a Komise MV. Žalobkyně utrpěla nemajetkovou újma v důsledku citovaných rozhodnutí správního orgánu opřených o předmětný policejní záznam vedený v utajovaném režimu, újma utrpěná žalobkyní je skutečně rozsáhlá. Nepravdivými tvrzeními došlo ke snížení vážnosti žalobkyně a jejího postavení ve společnosti a ve veřejném i soukromém životě ve značné míře, přičemž považuje újmu, která jí byla způsobena, za závažnou. Žalobkyně požadovala náhradu nemajetkové újmy po ve výši 300 000 Kč, dále zadostiučinění spočívající ve výmazu nepravdivého údaje ze spisu – z předmětného policejního záznamu a v omluvě ze strany policejního orgánu, který záznam pořídil. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznala co do základu ani co do výše a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná uvedla, že žalobkyně svojí žalobou brojí proti rozhodnutí správního orgánu, kterým byla zamítnuta její žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty na území České republiky, toto rozhodnutí bylo na základě odvolání žalobkyně potvrzeno rozhodnutím odvolacího orgánu. Žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího orgánu podala následně správní žalobu ve správním soudnictví, která byla pravomocně zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 6 A 175/2019-43. Byť tento rozsudek napadla žalobkyně ještě kasační stížností, o níž dosud nebylo rozhodnuto, ta však nemá odkladný účinek ve vztahu k právní moci citovaného rozsudku. Žalobkyně přes určité směšování odpovědnostních titulů a nekonzistentnost žaloby (kdy se dovolává občanského zákoníku – ochrany osobnosti a náhrady nemajetkové újmy a Listiny základních práv a svobod, ale skutkově brojí proti postupu, resp. obsahu předmětných rozhodnutí správních orgánů ve správním řízení) ve skutečnosti ve skutkové rovině spojuje svůj nárok s odpovědnostním titulem státu, jenž měl vzniknout ve správním řízení vedeném o neprodloužení zaměstnanecké karty žalobkyně. V tomto řízení však nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, což je potvrzeno právě rozhodnutím soudu ve správním soudnictví, kterým byla žaloba podaná proti rozhodnutí odvolacího orgánu ve správním řízení zamítnuta a není zde ani žádný nesprávný úřední postup, jenž spatřuje žalobkyně v nepravdivém záznamu policie, na jehož podkladě správní orgány zamítly žádost žalobkyně, neboť je-li konečné rozhodnutí správního orgánu na něm založeno, pak se nelze domáhat nároků z odpovědnosti státu z nesprávného úředního postupu, ale toliko z případného nezákonného rozhodnutí, v nějž úřední postup vyústil. Žalovaná dále zdůraznila, že se ani nelze žalobou na ochranu osobnosti domáhat přezkumu skutkových či právních závěrů, které správní orgány přijaly v pravomocném správním rozhodnutí, jež bylo přijato v souladu s právními předpisy, když civilní soudy nejsou příslušné k přezkumu rozhodnutí správních orgánů, případně tvrzeného zásahu správního orgánu do práv fyzických osob. Žalovaná uzavřela, že v uvedených rozhodnutí správních orgánů jsou popsány veškeré skutkové okolnosti vedoucí k aplikovaným zákonným ustanovením, včetně odkazů na relevantní judikaturu správních soudů týkající se problematiky ohrožení bezpečnosti státu nebo závažného narušení veřejného pořádku. Zkoumání existence důvodného podezření, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit mezinárodní vztahy České republiky, je legitimní a v zákoně předvídaný způsob ochrany státu před možným nebezpečím zájmů České republiky a jejích občanů. Negativní stanoviska bezpečnostního sboru jsou pak vydávána v případě, že příslušný bezpečnostní sbor k závěru o existenci takovéhoto rizika na základě svých poznatků v konkrétní situaci dospěje. Závěr o bezpečnostním riziku pro Českou republiku spojený s osobou žádající je založen na ověřených poznatcích a skutečnostech. Postup správních orgánů i Policie České republiky byl tak plně ústavně konformní a zákonný. 3. V replice na vyjádření žalované žalobkyně zdůraznila, že se jasně domáhá náhrady škody, která jí byla způsobena nezákonným postupem správních orgánů v daném případě včetně řízení, které jim předcházelo, a také provedením nepravdivého záznamu sp. zn. V [číslo] Policí České republiky, vše„ v souladu s § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci“ (přičemž žalobkyně cituje i § 8 uvedeného zákona – poznámka soudu). Dále žalobkyně znovu uvedla a rozvedla, že postupem správních orgánů a policie bylo zasaženo do jejích práv chráněných Listinou základních lidských práv a svobod, zejména do práva na svobodu a rovnost v důstojnosti i právech dle článku 1 Listiny, do práva na ochranu rodinného života, práva na zdravé životní prostředí, práva na soudní ochranu, že byl porušen také článek 2 Listiny, přičemž žalobkyně cituje i článek 3 Listiny, s tím, že má žalobkyně za to, že postupem Komise MV i Mi