12 C 27/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení celkem částky 30 772 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jako OSVČ provozuje restaurační zařízení [název] [anonymizována čtyři slova] [příjmení]. Na základě smlouvy se společností [právnická osoba] se zavázal odebrat za určité období (kalendářní rok) smluvený minimální objem piva. Tento svůj závazek za rok 2020 nesplnil, pročež mu na základě uvedené smlouvy byla účtována smluvní pokuta ve výši 30 772 Kč, kterou žalobce uhradil bezhotovostně 5. 3. 2021. Žalobce dále dovozoval, že mu specifikovanými mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví a vlády České republiky (dále jen krizovými opatřeními) bylo znemožněno podnikat a splnit shora uvedený závazek. Zaplacená pokuta tak podle žalobce představuje škodu, která mu důsledků uvedených opatření vznikla. Dovozoval, že mu škoda vznikla v příčinné souvislosti s krizovými patřeními a žalovaná za škodu odpovídá ve smyslu § 36 krizového zákona. Zdůraznil, že škodu při žádném případě sám nezavinil. Nárok na náhradu škody uplatnil dne 11. 8. 2021 Ministerstva vnitra a Ministerstva zdravotnictví, přičemž Ministerstvo vnitra odpovědnost za škodu odmítlo přípisem ze dne 17. 8. 2021 a Ministerstvo zdravotnictví pak přípisem ze dne 5. 1. 2022. Žalobce vedle uvedené škody požaduje též příslušenství ve formě úroku z prodlení ode dne odmítnutí jeho nároku Ministerstvem vnitra. Následně žalobce svůj návrh doplnil tak, že v důsledku specifikovaných opatření Vlády a Ministerstva zdravotnictví byla zakázána přítomnost veřejnosti v restauračních zařízeních po dobu celkem 66 dnů. Zaplacenou smluvní pokutu přepočetl na den (466,25 Kč) a dodal, že ve vztahu k usnesení vlády ČR č. 211 požaduje částku 4 662,50 Kč (účinnost 10 dní), k usnesení vlády č. 454 požaduje částku 1 398,70 Kč (účinnost 3 dny), k usnesení vlády č. 453 požaduje částku 6 527,50 Kč (účinnost 14 dní) a k usnesení vlády č. 493 požaduje částku 3 730 Kč (účinnost 8 dní). Současně škodu specifikoval i ve vztahu k jednotlivým opatřením Ministerstva zdravotnictví. 2. Ve vztahu k jednotlivým opatřením Ministerstva zdravotnictví byla tato část předmětu řízení vyloučena k samostatnému projednání z důvodu odlišné organizační složky státu příslušné k ujednání (viz usnesení ze dne 19.5.2022, č.j. [číslo jednací]). Předmětem řízení tak zůstal nárok na zaplacení částky 16 318,70 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Podotkla, že od března 2020 na evropském kontinentě aktivně šířil koronavirus označovaný jako covid-19. Řada států proto byla nucena přijmout opatření ke zmírnění šíření tohoto viru a zabrání kolapsu zdravotního systému. V této souvislosti byl od 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav v návaznosti na to přijata krizová opatření Vládou a dále mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví. Zdůraznila, že je třeba rozlišovat organizační složku, která jedná za stát v případě krizových opatření vlády a opatření mimo mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví. Ve vztahu ke zmiňovaným opatřením vlády dovozovala, že ve smyslu § 36 krizového zákona stát za škodu neodpovídá, neboť předpokladem odpovědnosti je provádění krizového opatření, které má individuální povahu a je zaměřeno vůči konkrétní osobě. Poukázala v této souvislosti na princip tzv. zvláštní oběti, jehož podstatou je poskytnutí náhrady jednotlivci za nucené, individuální ubytování konkrétního právního statku ve prospěch celku. Zdůraznila, že v případě obecně vymezených adresátů a působnosti opatření na území celého státu by princip zvláštní oběti postrádal smysl a úmyslem zákonodárce nemohlo být přijmout iracionální a ekonomicky neudržitelný koncept. Poukázala i na judikaturní závěr, že vůči státu se nelze domáhat náhrady škody způsobené normativním právním aktem. Dále namítla, že ve smyslu § 36 krizového zákona je nahraditelná pouze škoda vzniklá při provádění krizového opatření a tedy předpokladem odpovědnosti nemůže být pouhé vydání nebo existence krizového opatření. Rovněž namítla, že nahraditelnou je toliko škoda věcná, kterou je třeba rozumět pouze škodu vzniklou zničením poškozením odcizením odcizením či ztrátou věci. V této souvislosti poukázala na teleologický výklad a na výklad pojmu věcná škoda zákonech přijatých ve stejné době jako krizový zákon. Dodala, že namítaná opatření jsou povahou právním předpisem a vztahující se na předem neurčitý okruh věcí a subjektů. Dopadají na území celé České republiky. Zdůraznila rovněž, že nárok žalobce nelze uspokojit pro absenci příčinné souvislosti, jestliže žalobce vychází z toho, že nasmlouvaný objem piva by splnil v případě, že by nedošlo k uzavření restauračního zařízení. Pomíjí tak celkovou pandemické situaci a rozhodnutí spotřebitelů, respektive jejich přirozený strach a změnu životních, osobních a okamžitých preferencí v důsledku pandemie. Zdůraznila, že služby poskytované žalobcem jsou zbytkové a nepředstavují nutně uspokojováno potřebu. Uzavřela, že rozhodování zákazníků žalobce více ovlivňovala pandemie s ní spojená zdravotní rizika než krizová opatřeních. Podotkla a rovněž krizová opatření nezakazovala podnikatelskou činnost žalobce a ten tak mohl provozovat restauraci s omezením, například přes okénko či formou rozvozu. 4. Mezi účastníky bylo nesporné a soud vzal za prokázané (§120 odst. 3 o. s. ř.), že žalobce provozoval restaurační zařízení [název] [anonymizována čtyři slova] [příjmení] (potvrzeno přípisem [název] ze dne 19. 3. 2021). Smlouvou o podpoře prodeje [číslo] [rok] ze dne [datum] se společností [právnická osoba] se zavázal odebrat za kalendářní rok specifikovaný minimální objem piva. Tato povinnost byla utvrzena smluvní pokutou (potvrzeno smlouvou o podpoře prodeje [číslo] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]). Žalobce uvedenou povinnost v roce 2020 nesplnil a k výzvě uvedené společnosti uhradil dne 5. 3. 2021 bezhotovostně smluvní pokutu ve výši 30 772 Kč (potvrzeno oznámením ve smyslu čl. 3 o podpoře prodeje ze dne 17. 2. 2021, snímek obrazovky z internetového bankovnictví o příkazu k úhradě částky 30 772 Kč a potvrzení o provedené platbě ze dne 5. 3. 2021). Žalobce uplatnil u ČR - Ministerstva vnitra a ČR – Ministerstva zdravotnictví nárok na náhradu škody ve výši uhrazené smluvní pokuty dne 11. 8. 2021 s odůvodněním, že škoda je důsledkem shora uvedených usnesení vlády a mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví Ministerstvo vnitra odškodnění nároku odmítlo přípisem ze dne 17. 8. 2021 a Ministerstvo zdravotnictví přípisem ze dne 5. 1. 2022 (viz uplatnění nároku ze dne 11. 8. 2021, sdělení Ministerstva vnitra ze dne 17. 8. 2021 a vyrozumění o posouzení žádosti ze dne 5. 1. 2022). <i>5. (Nouzový stav)</i> Usnesením Vlády ČR ze dne 12. 3. 2020, č. 194 byl s účinností od 12. 3. 2020, 14:00 hodin vyhlášen na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu Covid-19, nouzový stav na dobu 30 dnů. Usnesením Vlády ČR ze dne 9. 4. 2020, č. 396 a ze dne 30. 4. 2020, č. 485 byl vyhlášený nouzový stav prodloužen až do 17. 5. 2020. Usnesením Vlády ČR ze dne 30. 9. 2020, č. 957 byl s účinností od 5. 10. 2020, 00:00 hodin vyhlášen na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu Covid-19, nouzový stav na dobu 30 dnů. Usnesením Vlády ČR ze dne 30. 10. 2020, č. 1108, ze dne 20. 11. 2020, č. 1195, ze dne 10. 12. 2020, č. 1294, ze dne 23. 12. 2020, č. 1373, ze dne 22. 1. 2021, č. 55 byl vyhlášený nouzový stav prodloužen až do 14. 2. 2021. <i>6. (Dotčená krizová opatření vlády)</i> Usnesením Vlády ČR ze dne 14. 3. 2020, č. 211 byl s účinností od 14. 3 2020, 6:00 hodin do 24. 3. 2020, 6:00 hodin mimojiné (I.1.) zakázán maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách s výjimkou těchto prodejen: potravin, výpočetní a telekomunikační techniky, audio a video přijímačů, spotřební elektroniky, přístrojů a dalších výrobků pro domácnosti, pohonných hmot, paliv, hygienického zboží, kosmetiky a jiného drogistického zboží, lékárny a výdejny zdravotnických prostředků, malých domácích zvířat, krmiva a dalších potřeb pro zvířata, brýlí, kontaktních čoček a souvisejícího zboží, novin a časopisů, tabákových výrobků, služeb prádelen a čistíren, prodeje přes Internet a dalšími vzdálenými prostředky, přičemž uvedené zboží a služby se převážně prodávají nebo nabízejí v dané provozovně, dále (I.2.) byla zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, s výjimkou provozoven, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, vězeňských zařízení); tento zákaz se nevztahuje na prodej mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou bez vstupu do provozovny), který může probíhat bez časového omezení. Usnesením Vlády ČR ze dne 23. 4. 2020, č. 453 byl s účinností od 27. 4 2020, 00:00 hodin mimojiné (I. a)) zakázán maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, s výjimkou: prodeje potravin, prodeje