16 C 28/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 15 437 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o dlužné pojistné ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2023 je zřejmé, že žalobkyně žalovanou vyzvala, aby dlužné pojistné za období [anonymizováno] [rok] – [anonymizováno] [rok] ve výši 14 850 Kč zaplatila ve stanovené lhůtě a upozornila žalovanou na možnost soudního vymáhání pohledávky. Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání původně vzniklo na základě § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., přičemž k tomuto zákonu byla [stát. instituce] vydána prováděcí vyhláška č. 125/1993 Sb. Zákoník práce č. 65/1965 Sb. byl zrušen a nahrazen zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, přičemž právní úprava daného zákonného pojištění zůstala podle § 365 v platnosti do doby přijetí nové právní úpravy. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání jsou pojištěny a) u [právnická osoba], ti zaměstnavatelé, kteří s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992, b) u [anonymizováno], pojišťovny, a. s., ostatní zaměstnavatelé. Podle § 12 odst. 2 výše citované vyhlášky si pojistné vypočítává žalovaná ze základu stanoveného shodně s postupem pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle zvláštního zákona (§ 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.) Základem pro výpočet pojistného je souhrn vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. K výpočtu použije sazbu uvedenou v příloze této vyhlášky pro příslušnou kategorii určenou podle převažující základní činnosti tvořící předmět podnikání zaměstnavatele. Podle odst. 9 tohoto ustanovení platí, že nebylo-li pojistné zaplaceno řádně a včas, zvyšuje se o 10 % dlužné částky za každý započatý měsíc. Převažující činnost vykonávaná žalovanou je podle tvrzní žalobkyně [příjmení] [PSČ] Demolice a zemní práce se sazbou pro shora uvedený výpočet 9,8 promile. Žalované nastala splatnost pojistného celkem 5 888 Kč a zvýšeného pojistného celkem 9 549 Kč podle § 12 odst. 9 vyhlášky za období od 4. čtvrtletí 2020 do 3. čtvrtletí 2022. Žalovaná tak dluží žalobkyni 15 437 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila dlužné pojistné vzniklé ze zákona za období od 4. čtvrtletí 2020 do 3. čtvrtletí 2022, soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že jde o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), proto soud přiznal žalobkyni i tyto náklady. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 500 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 (předžalobní výzva, žaloba) a dále za jeden úkon podle § 2 odst. 3 (písemné vyjádření k výzvě soudu) uvedené vyhlášky.