11 C 440/2014-158 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce v žalobě uvedl, že je vlastníkem vozidla BMW X6 Xdrive 30d, [registrační značka] [anonymizováno], rok výroby 2009. Žalobce a žalovaný uzavřeli havarijní pojištění pro vozidlo BMW Xdrive X6 30d, [registrační značka] [anonymizováno]. V rámci havarijního pojištění bylo sjednáno i pojištění pro případ odcizení vozidla. Vozidlo bylo žalobci odcizeno dne [datum] v Nizozemí. Odcizení vozidla bylo hlášeno na policii v Nizozemí i v ČR. Žalobce nahlásil škodnou událost pod [číslo] u žalovaného, a to nejpozději dne [datum]. Žalovaný neposkytl žalobci žádné pojistné plnění z havarijního pojištění s tím, že žalobce je přesvědčen, že má na pojistné plnění smluvní nárok. Žalobce uplatňuje touto žalobou pojistné plnění po za odcizení vozidla v částce Kč [číslo] - bez DPH, přičemž od této částky je pak nutno odečíst spoluúčast žalobce ve výši 10%. Žalované pojistné plnění po odečtení spoluúčasti činí Kč 578.754 Kč. Žalobce dále žaluje částku ve výši Kč 4.500 Kč za vyhotovení znaleckého posudku, jako základu určení výše škody a nároku na pojistné plnění. 2. Žalovaná pojišťovna uvedla, že odmítla plnit z důvodu, že na základě technického zkoumaní klíčků od vozidla a z toho plynoucího záznamu o době provozu vozidla zjistila takové nesrovnalosti mezi objektivními fakty a tvrzeními žalobce při uplatnění nároku, že dospěla k závěru o tom, že pojistná událost tak, jak tvrdí žalobce, vůbec nenastala. Následně pak obranu rozšířila ještě o tvrzení, že žalobce není věcně aktivně legitimován domáhat se žalovaného plnění, neboť není osobou oprávněnou z pojistné smlouvy ani z jiného titulu. 3. Soud paralelně prováděl dokazování jak k prokázání tvrzeného odcizení vozidla tak k otázce věcné aktivní legitimace žalobce. Žalobce nejprve v žalobě uvedl tvrzení, že pojistnou smlouvu o havarijním pojištění uzavřel se žalovanou pojišťovnou on sám. Žádnou pojistnou smlouvu však v žalobě konkrétně neoznačil ani k důkazu nepředložil. Po provedení důkazu listinou nazvanou Potvrzení o pojištění datovanou dnem [datum] (dále jen„ Potvrzení“) se však ukázalo, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Vozidlo bylo zřejmě pojištěno jako pojistníkem společností [právnická osoba] a to zjevně z toho důvodu, že žalobce měl vozidlo od této společnosti na leasing nebo mu na něj poskytla úvěr. Navíc není ani z této listiny zřejmé, že se skutečně týká v žalobě označeného vozidla. K hodnocení tohoto Potvrzení viz dále v odůvodnění. 4. V okamžiku, kdy v řízení vyšlo najevo, že žalobce neprokazuje věcnou aktivní legitimaci, bylo řízení již zkoncentrováno. Nicméně za této situace měl soud poučovací povinnost žalobce o nedostatcích tvrzení a důkazů poučit podle § 118a o.s.ř. To také soud učinil při ústním jednání dne [datum] (viz protokol). Tím došlo k částečnému prolomení koncentrace. Účinky koncentrace v rozsahu jejího částečného prolomení poučením podle §118a nastaly dne [datum] s tím, že žalobci byla navíc soudem poskytnuta lhůta dalších 30 dnů k doplnění tvrzení a označení důkazů ve vztahu ke konkrétnímu poučení, tedy k prokázání věcné aktivní legitimace žalobce. Žalobce však doručil doplnění žaloby soudu po této lhůtě a to dne [datum] (lhůta marně uplynula [datum]). Soud na tomto místě zdůrazňuje, že účinky koncentrace provedené v rámci ústního jednání dne [datum] zůstaly zachovány. Prolomena byla tedy koncentrace jen v části, kde žalobce měl tvrdit a prokázat věcnou aktivní legitimaci. 5. Žalobce tedy pokud chtěl být ve věci úspěšný, měl tvrdit a následně prokázat, že je buď přímo z konkrétní pojistné smlouvy nebo na základě nějakého konkrétního právního jednání (úkonu) osobou oprávněnou domáhat se žalovaného pojistného plnění. 6. Co se pak týče citovaného Potvrzení, zaprvé není vůbec zřejmé, kdo jej vystavil. V záhlaví této listiny jsou vytištěna pouze loga„ Allianz“ a„ UniCredit Leasing“. Dále na konci této listiny je pouze otisk razítka žalobce bez podpisu či uvedení jakékoliv osoby. Uvedená listina pak nesplňuje ani náležitosti pojistky, jak jsou uvedeny v § 9 odst. 2 věta druhá zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, v tehdy účinném znění: V ostatních případech musí pojistka obsahovat nejméně určení smluvních stran, číslo pojistné smlouvy, pojistné nebezpečí, pojistnou dobu a dobu platnosti pojistné smlouvy. Z uvedeného Potvrzení nelze totiž zjistit ani číslo skupinové pojistné smlouvy, ani smluvní strany a dokonce ani to, zda předmětem pojištění bylo skutečně v žalobě označené vozidlo. Z Potvrzení by pak pouze plynulo, že pojistník společnosti [právnická osoba] měl uzavřenou„ skupinovou pojistnou smlouvu“ se žalovanou pojišťovnou. Nějaké v Potvrzení blíže nespecifikované vozidlo mělo být podle této listiny pojištěno okamžikem„ převzetí vozidla nájemcem/příjemcem úvěru/kupujícím dle smlouvy o splátkovém prodeji/“. Zde soud považuje za potřebné zdůraznit, že žalobce opět ani na úrovni tvrzení neuvedl, natož aby prokázal, zda měl vozidlo od [právnická osoba] na leasing či mu poskytla úvěr a kdy leasing skončil či kdy byl úvěr splacen. To by bylo podstatné i z toho důvodu, že Potvrzení dále obsahuje tvrzení, že„ Pojištění vozidla končí mimo jiné skončením platnosti leasingové smlouvy/smlouvy o úvěru/smlouvy o splátkovém prodeji/.“ 7. Žalobce v rámci koncentrační lhůty, kdy mohl a měl tvrdit a prokázat všechny rozhodné okolnosti k prokázání své věcné aktivní legitimace, nic z toho nedotvrdil natož aby prokázal. Žalobce tedy neprokázal, že z nějaké konkrétní pojistné smlouvy je osobou oprávněnou požadovat na žalované pojišťovně žalované plnění. Proto tedy neprokázal ani svou věcnou aktivní legitimaci a soud tak bez dalšího žalobu zamítl a to včetně žalovaného nároku na odškodnění nákladů vynaložených na uplatnění žalované pohledávky, tedy nákladů na znalecký posudek. 8. Za uvedené situace je pak procesně neekonomické dále se zabývat otázkou, zda nastala pojistná událost tak, jak tvrdí žalobce, tedy prokazovat okolnosti odcizení vozidla. Neboť i kdyby to žalobce prokázal, vzhledem k uvedenému nedostatku věcné aktivní legitimace stejně nemohl být v řízení úspěšný. Proto soud již provedené důkazy k prokazovaní této skutečnosti v tomto odůvodnění nehodnotí. Nicméně nad rámec tohoto odůvodnění s ohledem na prevenční činnost soudu považuje soud za vhodné uvést, že žalobce neprokázal ani tvrzené odcizení vozidla. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. s tím, že v řízení procesně nezastoupený účastník má právo na paušální náhradu nákladů řízení ve výši určené zvláštním právním předpisem. Tímto zvláštním předpisem je pak vyhláška č. 254/2015Sb. ve spojení s vyhl. č. 177/1996Sb. (advokátní tarif). Žalovaný má tedy právo na náhradu nákladů řízení za tyto úkony: příprava účasti na jednání, písemné podání (odpor včetně vyjádření k žalobě), 3x účast na ústním jednání, a to po 300 Kč za každý úkon. Celkem tedy 1.500 Kč.