16 C 119/2017-142 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne [datum], domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s panem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], pracovní smlouvu na dobu neurčitou, na základě níž pan [jméno] [příjmení] vykonává u žalobkyně, jakožto zaměstnavatele, práci na pozici administrativní pracovník. Dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele vzniká zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání u žalované, kdy toto zákonné pojištění trvá po dobu existence zaměstnavatele. Předmětné zákonné pojištění se vztahuje na úrazy a nemoci z povolání, které utrpí zaměstnanci, kteří jsou v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy nebo kteří vykonávají činnost pro zaměstnavatele na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tzn. dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce. Žalobkyni tedy vznikem prvního pracovněprávního vztahu vzniklo u žalované zákonné pojištění, kdy žalobkyně hradila a nadále hradí žalované pojistné řádně a včas. Dne [datum] došlo k pracovnímu úrazu pana [jméno] [příjmení], kdy následkem uklouznutí došlo k pádu na obě ruce, přičemž pravá ruka zůstala bolestivá. Žalobkyně dne [datum] ohlásila u žalované pojistnou událost, respektive uplatnila u žalované nárok na náhradu škody z události, jež je důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny v žalované výši. Žalobkyně obdržela vyjádření žalované ze dne [datum] k ohlášení škodné událostí, v němž žalovaná sdělila žalobkyni, že dle jejího názoru mezi žalobkyní a panem [jméno] [příjmení] nevznikl platný pracovněprávní vztah, pročež nelze poškození zdraví pana [jméno] [příjmení] posuzovat jako pracovní úraz. Toto své stanovisko odůvodnila žalovaná skutečností, že žalobkyní doložená pracovní smlouva ze dne [datum] na druh práce„ ředitel“ je podepsána panem [jméno] [příjmení], jakožto zaměstnancem, když současně je tento jednatelem žalobkyně, tj. zaměstnavatele. Dopisem ze dne [datum] reagovala žalobkyně na shora specifikované zamítavé stanovisko žalované tak, že žalované zaslala pracovní smlouvu, jež byla s panem [jméno] [příjmení] uzavřena dne [datum], kdy tato pracovní smlouva byla uzavřena mezi smluvními stranami právě z důvodu pravděpodobné neplatnosti původní pracovní smlouvy ze dne [datum]. Původní pracovní smlouva byla žalované ze strany žalobkyně zaslána pouhým nedopatřením. V době pracovního úrazu pana [jméno] [příjmení] tak existoval platný pracovněprávní vztah mezi žalobkyní, jakožto zaměstnavatelem, a panem [jméno] [příjmení], jakožto zaměstnancem, pročež je požadavek žalobkyně na vyplacení pojistného plnění zcela jistě oprávněný. Negativní stanovisko žalované však zůstalo neměnné, jak vyplývá z dopisu ze dne [datum]. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum] ve věci Návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který přinesl změnu v pojetí neplatnosti právních úkonů. V důsledku tohoto nálezu nelze pracovní smlouvu, jež byla uzavřena mezi jednatelem společnosti, jakožto zaměstnancem, a společností, jakožto zaměstnavatelem, a jež byla podepsána tímto jednatelem za obě smluvní strany, považovat za neplatnou od samého počátku. V případě, kdy se žádná ze smluvních stran nedovolá neplatnosti dané smlouvy vůči ostatním účastníkům, nelze vzniklý pracovní poměr považovat za neplatný a nevyvolávající žádné právní účinky, ba naopak. S ohledem na toto je třeba uzavřít, že na pracovní poměr jednatelů, kteří samy se sebou za společnost uzavřeli v době od účinnosti nálezu Ústavního soudu do [datum], kdy došlo k další zásadní změně relevantní právní úpravy, pohlížet jako na platné. Z těchto všech z těchto důvodů pak považuje žalobkyně svojí žalobu za důvodnou. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že žalobou uplatňované nároky neuznává, a to ani částečně. Žalované byla v rámci likvidace škodné události, při které mělo dojít k úrazu ruky pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum] (dále jen poškozený), předložena pracovní smlouva ze dne [datum]. Jejími smluvními stranami byla žalobkyně, zastoupená jednatelem panem [příjmení], a týž pan [příjmení] v pozici zaměstnance. Druh práce je uveden„ ředitel“ a mzda byla stanovena na částku 15 000 Kč. Pracovní smlouvu, která byla žalobkyní předložená, nepovažuje žalovaná za právně relevantní dokument prokazující vznik pracovního poměru mezi žalobkyní a panem [příjmení]. Důvodem pro tento závěr je, že pracovní smlouva byla uzavřena panem [příjmení] na obou smluvních stranách smlouva, která směřuje ke vzniku pracovního poměru jako dvoustranný právní úkon, je výsledkem jednání, do něhož obě strany (zaměstnavatel a zaměstnanec) zpravidla vstupují s rozdílnými představami o jejich obsahu a výsledku. Protichůdnost zájmu zaměstnavatele a zaměstnance je dána už tím, že jejich cílem je sjednat smlouvu pro sebe co nejvýhodnější. V případě, že je pan [příjmení] jediným společníkem, jednatelem a zároveň ředitelem, lze dle názoru žalované o protichůdnosti zájmů důvodně pochybovat. Dále pak žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3053/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3014/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 11/98, recentní usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 538/2012 - 152 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2999/2016, kdy lze uzavřít, že pracovní smlouva uzavřená panem [příjmení] je úkonem, který se příčí zákonu a, ve světle nastíněné judikatury, je na ní nutno pohlížet jako na neplatný právní úkon, který pracovněprávní vztah nezaložil. Povinností žalovaného dle vyhlášky č. 123/1993 Sb. je vyplatit pojistné plnění za pracovní úraz v případě, že má zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřený pracovněprávní vztah. Vzhledem k tomu, že toto v daném případě naplněno nebylo, považuje žalovaný své rozhodnutí odmítnout vyplatit žalobkyni pojistné plnění za správné. Žalovaná se dále domnívá, že náhrada škody, vyplacená panu [příjmení] za vzniklý pracovní úraz, byla z výše uvedených důvodů poskytnuta bez právního důvodu. Žalobkyně pak ve svém žalobním návrhu tvrdí, že správná a platná je jí předložená pracovní smlouva ze dne [datum], kdy měl pan [příjmení] zastávat pozici„ administrativní pracovník“ s čistou mzdou 13 500 Kč. Dle mínění žalované i pro tuto smlouvu platí shora uvedená argumentace, jelikož byla stejně jako pracovní smlouva ze dne [datum] uzavřena jednou a toutéž osobou v pozici statutárního orgánu žalobkyně i zaměstnance. Na dokreslení celé situace je možné poukázat na záznam o úrazu, vypracovaný [jméno] [příjmení], kde je uvedeno, že poškozený zastával pozice jednatele a ředitele společnosti. Zmínka o pozici administrativního pracovníka, kterou měl poškozený zastávat, dle jím předložené pracovní smlouvy, absentuje. Rovněž i výplatní lístek, který předložila žalobkyně v rámci likvidace, uvádí, že základní mzda zaměstnance 15 000 Kč, což odpovídá odměně uvedené v původní pracovní smlouvě ze dne [datum]. Pokud pak žalobkyně argumentuje opuštěním principu absolutní neplatnosti, žalovaná se svým zamítavým postojem v průběhu likvidace škody, i nyní prezentovanou procesní obranou neplatnosti právního úkonu, spočívajícího v uzavření pracovní smlouvy, dovolává. Pokud by nadepsaný soud považoval pracovněprávní vztah žalobkyně s panem [příjmení] za platný, sporuje žalovaná jednotlivé nároky a tím pádem jejich výši, jelikož žalobkyně žádným způsobem rozhodné skutečnosti netvrdí ani neoznačuje relevantní důkazy. Z těchto všech důvodů žalovaná navrhuje soudu, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. 3. Prvotní rozsudek zdejšího soudu č. j. 16 C 119/2017-45 byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 249/2018-72 ze dne 25. září 2018, posléze pak na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2020, č.j. 14 Co 200/2020-122 byl rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. října 2019, č.j. 16C 119/2017-101 zrušen a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: žalobkyně, z titulu práva na náhradu škody, která vznikla jejímu zaměstnanci při pracovních úrazu, s odkazem na ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 123/1993 Sb., uplatnila u žalované právo na vyplacení pojistného plnění za pracovní úraz, který se stal zaměstnanci žalobkyně, a to panu [jméno] [příjmení], který pro žalobkyni pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici administrativního pracovníka. Tomuto zaměstnanci žalobkyně vyplatila částku 22 720 Kč jako náhradu mzdy za období, kdy byl zaměstnanec v pracovní neschopnosti. Pracovní smlouva ze dne [datum] i pracovních smlouva ze dne [datum], kterou sama žalobkyně označila za možná neplatnou, byla pak jak na straně zaměstnavatele, tak na straně zaměstnance, podepsána jednou a toutéž osobou, a to panem [jméno] [příjmení], který na straně zaměstnavatele, tedy žalobky